tag:blogger.com,1999:blog-41237192206988312722024-03-13T10:24:32.635+06:30ေက်ာပိုးအိတ္ေက်ာပိုးအိတ္http://www.blogger.com/profile/08188405011119274859noreply@blogger.comBlogger76125tag:blogger.com,1999:blog-4123719220698831272.post-30185497083952471612011-01-17T22:09:00.002+06:302011-01-17T22:09:24.177+06:30ခြဲခြာခ်ိန္ႏႈတ္ဆက္တာျခင္း တူေပမယ့္<br />
အနည္းဆံုးေတာ့ ဆံုစည္းဖို႕အတြက္လား …<br />
ခြဲခြာဖို႕အတြက္လား ….<br />
ဆိုတာကိုေတာ့ သိသင့္တာေပါ့….<br />
<br />
ကြန္ပ်ဴတာကိုပိတ္… လက္ဆြဲအိတ္ထဲထည့္…အထုပ္အပိုးေတြကို သယ္ပိုး.. ေျဖးေျဖးျခင္းပိတ္သြားမဲ့ ဓါတ္ေလွေခါးၾကားကေန ငါ့အခန္းေလးကို ေျဖးေျဖးျခင္း ခိုး ၾကည့္… 5ႏွစ္တာ ေႏြးေထြးမွဳေတြနဲ႕… ငါ့အရိပ္ တစိတ္တေလမ်ား က်န္ခဲ့ေလဦးမလား…<br />
<br />
ကားေပၚကိုတက္… ျပဳတင္းေပါက္က ၾကည့္ေတာ့..။လမ္းမ တစ္ ေလွ်ာက္ ေရာ္ရြက္ေတြက ဟိုနား.. ဒီနား.. ခပ္၀ါး၀ါး ျဖစ္ေနတာ ေရႊအိုေရာင္…<br />
<br />
ေဆးရံုႀကီးေရွ႕က ျဖတ္ေမာင္းေတာ့..ထိုင္းဘုရင္ ဘူမိေဘာက<b> ငါ့ကိုၾကည့္ေနမလား .. ၾကည္ႏူးတာလား.. ေၾကကြဲတာလား .. အားေပးတာလား… တားေနေလေရာ့ သလား…</b><br />
<br />
<b>အိမ္ျပန္ရမတဲ့လား… ေပ်ာ္စရာႀကီးဆိုပါလား… ေမွ်ာ္ေနၾကသတဲ့လား.. ရင္ခုန္ရမတဲ့လား… ေၾသာ္…အိမ္ကိုျပန္ရမတဲ့လား…</b>ေက်ာပိုးအိတ္http://www.blogger.com/profile/08188405011119274859noreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-4123719220698831272.post-84914352195506016882011-01-17T21:14:00.000+06:302011-01-17T21:14:49.103+06:30ဌာေနကို ေမေလ ျပန္ရေတာ့မယ္ကြ်န္မ ၂၈ . ၁ . ၂၀၁၁ မွာ ျမန္မာျပည္ အျပီး ျပန္ပါျပီရွင္ .. ျမန္မာျပည္ ျပန္ေရာက္ရင္ေတာ့ ပို ့စ္ေတြ ထပ္တင္ျဖစ္ပ့ါမလား ကြ်န္မကိုယ္တိုင္ မေသခ်ာပါဘူး .. ဒီမွာေနခဲ့တုန္းက အိမ္မွာ အင္တာနက္ တတ္ထားတာေတာင္ ပို ့စ္ေတြ ပံုမွန္မေရးျဖစ္တဲ့ ကြ်န္မက ဌာေနမွာေရာ ပံုမွန္ေရးႏိုင္ပ့ါမလားလို ့ ကြ်န္မေတြးေနမိပါတယ္ ...<br />
<br />
ဘာဘဲေျပာေျပာပါေလ .. ကြ်န္မေရးခဲ့သမွ်ေတြကို (စာေရး မေကာင္းမွန္း သိေပမယ့္) တကူးတကန္ ့ လာေရာက္ ေ၀ဖန္ေပးၾကတဲ့ ဘေလာ့ဂါ အကို .. အမ .. ေမာင္ေလး .. ညီမေလးေတြကိုေတာ့ ကြ်န္မ အျမဲ အမွတ္ရေနမွာပါ .. <br />
<br />
ခုေတာ့ အျပီးျပန္ျဖစ္ေတာ့မွာဆိုေတာ့ ပစၥည္းေတြ သိမ္းဆည္းေနပါတယ္ .. လုပ္အားေပးေလးမ်ား လာၾကမယ္ဆို ေတာ္ေတာ္ ၀မ္းသာမိမွာ ..<br />
<br />
အခုေတာ့ တစ္ေယာက္ထဲ .... း(ေက်ာပိုးအိတ္http://www.blogger.com/profile/08188405011119274859noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-4123719220698831272.post-13901664135252162872011-01-13T17:14:00.001+06:302011-01-13T17:17:24.333+06:30လိုအပ္ခ်က္ ဖေယာင္းတိုင္<m:smallfrac m:val="off"> <m:dispdef> <m:lmargin m:val="0"> <m:rmargin m:val="0"> <m:defjc m:val="centerGroup"> <m:wrapindent m:val="1440"> <m:intlim m:val="subSup"> <m:narylim m:val="undOvr"> </m:narylim></m:intlim> </m:wrapindent> </m:defjc></m:rmargin></m:lmargin></m:dispdef></m:smallfrac><br />
<div class="MsoNormal"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 115%;">ဖေယာင္းတိုင္ ၅တိုင္ရဲ ့အလင္းအားေၾကာင့္ အခန္းေသးေသးေလးတစ္ခန္းဟာ လင္းလက္လို ့ ေနပါတယ္ .. အဲဒီအခ်ိန္မွာ ေလျပင္းက ရုတ္ကနည္းတိုက္လိုက္တာေၾကာင့္ ဖေယာင္းတိုင္၅တိုင္ထဲက ၁တိုင္ဟာ မီးျငိမ္းသြားခဲ့ပါတယ္ ..</span></div><div class="MsoNormal"><br />
</div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 115%;">ပထမဆံုး မီးျငိမ္းသြားတဲ့ ဖေယာင္းတိုင္ကို ကြ်န္မက<b> အခ်စ္ဖေယာင္းတိုင္</b>လို ့ နာမည္ေပးခ်င္ပါတယ္ .. အခ်စ္ဖေယာင္းတိုင္ ညိမ္းသြားတာေၾကာင့္ အခန္းထဲမယ္ အလင္းအားက နဂိုကထက္စာရင္ ေလွ်ာ့နည္းသြားတာကို ေတြ ့ရပါတယ္ ..</span></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 115%;"> </span></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 115%;">ကြ်န္မတို ့ဘ၀မွာ အခ်စ္ဆိုတာသာ မရွိခဲ့ရင္ ကြ်န္မတို ့ရဲ ့ဘ၀မွာ အေမွာင္က်မွာ ေသခ်ာပါတယ္ .. အခ်စ္ဆိုတဲ့ေနရာမွာ မိသားစုခ်စ္တာေတြ .. ဇနီးေမာင္ႏွံခ်စ္တာေတြ .. သူငယ္ခ်င္းခ်စ္တာေတြ .. လုပ္ေဖာ္ကိုင္ဖက္ ခ်စ္တာေတြ အဲဒါေတြ အားလံုးပါ၀င္ပါတယ္ ..</span></div><div class="MsoNormal"><br />
</div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 115%;">အခန္းထဲမယ္ ေနာက္ထပ္ အလင္းတိုင္ ၄တိုင္ဟာ ေလယူရာကို ယိမ္းႏြဲ ့လို ့ေနပါတယ္ .. ေလျပင္းက ေနာက္တစ္ခ်က္ တိုက္လိုက္တာေၾကာင့္ က်န္ေနတဲ့ ဖေယာင္းတိုင္ ၄ တိုင္ထဲကေန ေနာက္ထပ္ ၁ တိုင္ရဲ ့မီးဟာ ျငိမ္းသြားခဲ့ရျပန္ပါတယ္ …</span></div><div class="MsoNormal"><br />
</div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 115%;">ဒုတိယ ျငိမ္းသြားတဲ့ ဖေယာင္းတိုင္ကို ကြ်န္မက<b> ေမတၱာဖေယာင္းတိုင္</b>လို ့ နာမည္ေပးခ်င္ပါတယ္ .. ေမေတၱာဖေယာင္းတိုင္ ျငိမ္းသြားတာေၾကာင့္ အခန္းထဲမယ္ အလင္းအားက နဂိုကထက္စာရင္ ပုိေလွ်ာ့နည္း သြားတာကို ေတြ ့ရပါတယ္ ..</span></div><div class="MsoNormal"><br />
</div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 115%;">ကြ်န္မတို ့ရဲ ့ဘ၀မွာ ေမတၱာတရားသာမရွိခဲ့ဘူးဆိုရင္ တစ္ပါးသူရဲ ့ လိုအပ္ခ်က္ေတြ .. တစ္ပါးသူရဲ ့ ၀မ္းနည္းမႈေတြ .. တစ္ပါးသူရဲ ့ ေၾကကြဲမႈေတြ အားလံုးကို မ်က္ကြယ္ျပဳမိၾကမွာပါ .. </span></div><div class="MsoNormal"><br />
</div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 115%;">အခန္းထဲမယ္ ေနာက္ထပ္ အလင္းတိုင္ ၃တိုင္ဟာ ေလယူရာကို ယိမ္းႏြဲ ့လို ့ေနပါတယ္ .. ေလျပင္းက ေနာက္ တစ္ခ်က္ တိုက္လိုက္တာေၾကာင့္ က်န္ေနတဲ့ ဖေယာင္းတိုင္ ၃တိုင္ထဲကေန ေနာက္ထပ္ ၁ တိုင္ရဲ ့မီးဟာ ထပ္ျငိမ္း သြားခဲ့ရျပန္ပါတယ္ …</span></div><div class="MsoNormal"><br />
</div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 115%;">တတိယ ျငိမ္းသြားတဲ့ ဖေယာင္းတိုင္ကို ကြ်န္မက<b> ဂရုဏာဖေယာင္းတိုင္</b>လို ့ နာမည္ေပးခ်င္ပါတယ္ .. ဂရုဏာဖေယာင္းတိုင္ ျငိမ္းသြားတာေၾကာင့္ အခန္းထဲမယ္ အလင္းအားက နဂိုကထက္စာရင္ ပိုျပီး ေလွ်ာ့နည္း သြားတာကို ေတြ ့ရပါတယ္ ..</span></div><div class="MsoNormal"><br />
</div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 115%;">ကြ်န္မတို ့ရဲ ့ဘ၀မွာ လူတိုင္းလူတိုင္းဟာ ဂရုဏာတရားသာ ကင္းမယ့္ေနမယ္ဆို လူလူျခင္း ေခါင္းပံုျဖတ္မႈေတြ .. ရက္စက္မႈေတြ မ်ားလာမွာ အမွန္ပါဘဲ ..</span></div><div class="MsoNormal"><br />
</div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 115%;">အခန္းထဲမယ္ ေနာက္ထပ္ အလင္းတိုင္ ၂တိုင္ဟာ ေလယူရာကို ယိမ္းႏြဲ ့လို ့ေနပါတယ္ .. ေလျပင္းက ေနာက္တစ္ခ်က္ တိုက္လိုက္တာေၾကာင့္ က်န္ေနတဲ့ ဖေယာင္းတိုင္ ၂တိုင္ထဲကေန ေနာက္ထပ္ ၁ တိုင္ရဲ ့မီးဟာ ျငိမ္းသြားခဲ့ရျပန္ပါတယ္ …</span></div><div class="MsoNormal"><br />
</div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 115%;">စတၳဳထ ျငိမ္းသြားတဲ့ ဖေယာင္းတိုင္ကို ကြ်န္မက<b> မုဒိတာ</b><b>ဖေယာင္းတိုင္</b>လို ့ နာမည္ေပးခ်င္ပါတယ္ .. မုဒိတာဖေယာင္းတိုင္ ျငိမ္းသြားတာေၾကာင့္ အခန္းထဲမယ္ အလင္းအားက နဂိုကထက္စာရင္ အရမ္းကို ေလွ်ာ့နည္းသြားတာကို ေတြ ့ရပါတယ္ ..</span></div><div class="MsoNormal"><br />
</div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 115%;">ကြ်န္မတို ့ရဲ ့ဘ၀မွာ မုဒိတာ တရားသာ ကင္းမဲ့ေနမယ္ဆိုရင္ အရာရာမွာ မနာလိုမႈေတြ .. ေနာက္ကြယ္မွာ ၾကံစည္မႈေတြနဲ ့ ျပည့္ႏွက္ေနမွာ အမွန္ပါဘဲ ..</span></div><div class="MsoNormal"><br />
</div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 115%;">ေနာက္ဆံုးေတာ့ ဖေယာင္းတိုင္ေလး တစ္တိုင္သာ အခန္းထဲမယ္ က်န္ေနခဲ့ပါတယ္ .. နဂိုအလင္းေရာင္ထက္ အားနည္းလြန္းတဲ့ အခန္းထဲမယ္ ေနာက္ဆံုးလက္က်န္ ဖေယာင္းတိုင္ေလးတစ္တိုင္သာ အထီးက်န္စြာ က်န္ေနခဲ့ပါတယ္ .. </span></div><div class="MsoNormal"><br />
</div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 115%;">ေနာက္ဆံုးက်န္ခဲ့တဲ့ ဖေယာင္းတိုင္ေလးကို ကြ်န္မက<b> လိုအပ္ခ်က္ဖေယာင္းတိုင္</b>လို ့ နာမည္ေပးခ်င္ပါတယ္ .. ဒီလိုအပ္ခ်က္ ဖေယာင္းတိုင္ေလး တစ္တိုင္ကသာ တကယ္လိုအပ္ေနတဲ့ ခ်စ္ျခင္း .. ေမတၱာ .. ဂရုဏာ .. မုဒိတာေတြကို တဖန္ျပန္ျပီး ထြန္းညွိေပးမယ္ဆိုရင္ ေလာကမွာ အလင္းအား အေကာင္းဆံုး ဖေယာင္းတိုင္ တစ္တိုင္ ျဖစ္လာမွာ မလြဲပါဘူး .. </span></div><div class="MsoNormal"><br />
</div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 115%;">ဒါေၾကာင့္ ကြ်န္မတို ့ရဲ ့ဘ၀မွာ လိုအပ္ေနတဲ့ ေနရာတိုင္းမွာ အသီးသီးေသာ အလင္းတိုင္မ်ား ထြန္းလင္းႏိုင္ပါေစလို ့ .. </span></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 115%;">;P</span></div><div class="MsoNormal"><br />
</div><div class="MsoNormal"><br />
</div><div class="MsoNormal"><br />
</div>ေက်ာပိုးအိတ္http://www.blogger.com/profile/08188405011119274859noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-4123719220698831272.post-25193037495919425532010-12-11T21:09:00.005+06:302010-12-11T23:30:31.310+06:30ကြ်န္မနဲ ့ ထား၀ယ္ျမိဳ ့<m:smallfrac m:val="off"> <m:dispdef> <m:lmargin m:val="0"> <m:rmargin m:val="0"> <m:defjc m:val="centerGroup"> <m:wrapindent m:val="1440"> <m:intlim m:val="subSup"> <m:narylim m:val="undOvr"> </m:narylim></m:intlim> </m:wrapindent> </m:defjc></m:rmargin></m:lmargin></m:dispdef></m:smallfrac><br />
<div class="MsoNormal"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 115%;">ကြ်န္မ ဒုတိယႏွစ္ စတတ္ခ်ိန္မွာ ကြ်န္မရဲ ့ ေဖေဖက နယ္ကို တာ၀န္အရ သြားရပါတယ္ .. ကြ်န္မကေတာ့ ဒုတိယႏွစ္ရဲ ့ စာေမးပြဲကို ေျဖဆိုျပီးခ်ိန္က်မွ ေဖေဖတာ၀န္က်ရာ ေတာင္တန္းေတြ ေပါမ်ားတဲ့ နယ္ျမိဳ ့ေလးကို ေရာက္ရွိလာပါတယ္ .. </span></div><div class="MsoNormal"><br />
</div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 115%;">မိုးေတြအံု ့မိႈင္းေနတဲ့ ေန ့တစ္ေန ့မွာေတာ့ မဂၤလာဒံုေလဆိပ္ကေန ေတာင္တန္းေတြေပါမ်ားတဲ့ ေနရာေလးကို စတင္ထြက္ခြာ လာပါတယ္ .. ေလယာဥ္ျပဳတင္းေပါက္ကေန ျမင္ေနရတဲ့ ေကာင္းကင္ရႈခင္းဟာ </span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 115%;">အသက္ရႈဘို ့ေတာင္ ေမ့ေလာက္ေအာင္ ဆြဲေဆာင္လြန္းပါတယ္ .. </span></div><div class="MsoNormal"><br />
</div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 115%;">ဘယ္ေလာက္မွေတာင္ မစီးရေသးဘူး .. ေလယာဥ္မယ္ေလးက မၾကာခင္ ေလယာဥ္ဆင္းေတာ့မယ္လို ့ ေျပာသံၾကားလိုက္မိတယ္ .. ကြ်န္မအျပင္ကို ၾကည့္လိုက္ေတာ့ ေတာင္တန္းေတြကို အနီးကပ္ ေတြ ့ေနရတယ္ ..</span></div><div class="MsoNormal"><br />
</div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 115%;">တျဖည္းျဖည္းနဲ ့ ေလယာဥ္ၾကီးက ျမင့္ရာကေန နိမ့္ဆင္းလာျပီး မၾကာခင္မွာဘဲ ေျပးလမ္းကေန </span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 115%;">ရပ္တန္ ့သြားပါတယ္ .. ေလယာဥ္ေပၚကဆင္းေတာ့ ကြ်န္မကို ေဖေဖနဲ ့ေမ လာၾကိဳပါတယ္ .. ဒီလိုနဲ ့ ေတာင္တန္းေတြေပါမ်ားလွတဲ့ ဒီျမိဳ ့ေလးကကြ်န္မကို ေႏြးေထြးစြာနဲ ့ စတင္ၾကိဳဆိုခဲ့ပါတယ္ ..</span></div><div class="MsoNormal"><br />
</div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 115%;">အိမ္ကိုေရာက္ေတာ့ အိမ္ရဲ ့ပတ္ပတ္လည္မွာ လွပလြန္းတဲ့ ေတာင္တန္းေတြက ဘယ္ေနရာၾကည့္ၾကည့္ ျမင္ေနရလို ့ ကြ်န္မမွာ ေပ်ာ္မဆံုးျဖစ္ခဲ့ပါတယ္.. အဲဒိေန ့က ကြ်န္မခ်စ္တဲ့ေတာင္တန္းေတြရဲ ့ၾကားက အိမ္ၾကီးတစ္အိမ္မွာ ကြ်န္မ ႏွစ္ျခိဳက္စြာ အိပ္ေပ်ာ္ခဲ့ပါတယ္ ..</span></div><div class="MsoNormal"><br />
</div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 115%;">ဒီလိုနဲ ့ မၾကားဘူးတဲ့ ဘာသာစကားေတြနဲ ့ ရိုးသားလွတဲ့ တိုင္းရင္းသားေတြၾကားမွာ ကြ်န္မ ေနရတာေပ်ာ္လာတယ္ .. ကြ်န္မ ပ်င္းမွာစိုးလို ့ဆိုျပီး ေဖေဖရံုးက စာေရးမေလးေတြက လာအေဖာ္လုပ္ေပးေပမယ့္ နားမလည္တဲ့ ဘာသာစကားၾကားမွာ ကြ်န္မ အလြဲလြဲ အေခ်ာ္ေခ်ာ္ ျဖစ္ေနခဲ့ရတယ္ .. သူတို ့စကားေျပာတာကို မနည္းနားလည္ေအာင္ ၾကိဳးစားရင္း ရက္ကိုလစား လကိုႏွစ္စားရင္း အခ်ိန္ေတြ တျဖည္းျဖည္း ကုန္လြန္လာခဲ့ပါတယ္ .. </span></div><div class="MsoNormal"><br />
</div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 115%;">ဒီလိုနဲ ့ တတိယႏွစ္ေက်ာင္းတတ္ဘို ့ရာ အခ်ိန္က်လာတယ္ .. ကြ်န္မက ရန္ကုန္မွာ ျပန္မတတ္ခ်င္ေတာ့ဘူး .. ဒီေတာ့ ရန္ကုန္အိမ္ မွာ က်န္ခဲ့တဲ့ အမေတြကုိ ေက်ာင္းထြက္စာတင္ခိုင္းျပီး ကြ်န္မ နယ္မွာ တတိယႏွစ္ကို စတတ္ခဲ့တယ္ .. ဆိုင္ကယ္ေတြနဲ ့ ေက်ာင္းတတ္ရတာ ေပ်ာ္စရာတစ္မ်ိဳးဘဲ .. ရန္ကုန္မွာတတ္တဲ့ ေက်ာင္းနဲ ့ နယ္မွာတတ္တဲ့ေက်ာင္းက ေတာ္ေတာ္ကြာတယ္ .. ရန္ကုန္မွာတုန္းက ေ၀ေလေလ ေက်ာင္းတတ္ခဲ့ေပမယ့္ </span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 115%;">နယ္ျမိဳ ့ေလးမွာေတာ့ အထက္တန္းေက်ာင္းမွာလိုဘဲ အခ်ိန္ျပည့္ တတ္ရတယ္ .. ေက်ာင္းေျပးၾကတာလဲ </span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 115%;">မေတြ ့သလို ကန္တင္းကို အခ်ိန္ျပည့္ထိုင္တာလဲ မေတြ ့ပါဘူး .. ေက်ာင္းကေနအိမ္ .. အိမ္ကေနေက်ာင္းဘဲဆိုေတာ့ တတ္ရတာ ထူးဆန္းေနတယ္ ..</span></div><div class="MsoNormal"><br />
</div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 115%;">ကြ်န္မ ေက်ာင္းတတ္ေတာ့ သူငယ္ခ်င္းေတြ တိုးလာခဲ့တယ္ .. ဆိုင္ကယ္တစ္စီးနဲ ့ ေနရာစံုေလွ်ာက္သြားခဲ့တယ္ .. ေတြ ့ကရာစားျပီး အိမ္မကပ္တာ မ်ားလာတယ္ .. အဲဒီခ်ိန္မွာ ကြ်န္မတို ့ေဖေဖရဲ ့ အထက္အရာရွိ(ဗိုလ္မႈးၾကီး)သမီးက ကြ်န္မတို ့ ေနတဲ့ ျမိဳ ့ေလးကို အလုပ္ကိစၥနဲ ့ ေျပာင္းလာပါေတာ့တယ္ .. အိမ္မွာ၀င္ထြက္ေနေပမယ့္ ကြ်န္မနဲ ့က မေတြ ့တာ မ်ားတယ္ ..</span></div><div class="MsoNormal"><br />
</div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 115%;">တစ္ေန ့ေတာ့ တိုက္တိုက္ဆိုင္ဆိုင္ အဲဒီအမနဲ ့ေတြ ့တယ္ .. အမကေမးတယ္ .. မီးေလး အလုပ္မလုပ္ခ်င္ဘူးလားတဲ့ .. ကြ်န္မကလဲ အမနဲ ့လုပ္ရမယ္ဆို လုပ္မယ္လို ့ ျပန္ေျပာမိခဲ့တယ္ .. တကယ္ေတာ့ ကြ်န္မထင္ထားတာက အဲဒီအမက ဆရာ၀န္ဆိုေတာ့ ေဆးရံုနဲ ့ ဘဲ ဆိုင္တယ္ထင္ထားတာ .. NGO ဆိုတာ အဲက်မွ ကြ်န္မသိေတာ့တယ္.. </span></div><div class="MsoNormal"><br />
</div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 115%;">အဲဒီဆရာ၀န္အမ ေကာင္းမႈေၾကာင့္ ကြ်န္မ အလုပ္တစ္ေနရာ ရခဲ့တယ္ .. အလုပ္က ရြာေတြမွာလိုက္ျပီး ေဆးကုတာဆိုေတာ့ အရမ္းေပ်ာ္စရာ ေကာင္းပါတယ္ .. ကြ်န္မတို ့အဖြဲ ့က MSF (နယ္စည္းမျခား ဆရာ၀န္မ်ား </span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 115%;">အဖြဲ ့) ငွက္ဖ်ားအျဖစ္မ်ားတဲ့ေနရာမွာ လူနာေတြကို အခမဲ့ ေဆးကုေပးပါတယ္ .. ပထမေတာ့ ရြာကလူေတြ မလာၾကပါဘူး .. အဂၤလိပ္အဖြဲ ့ျဖစ္ေနေတာ့ လာရမွာ ေၾကာက္ေနတယ္ ..</span></div><div class="MsoNormal"><br />
</div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 115%;">ေနာက္ေတာ့ ကြ်န္မတို ့ရဲ ့ စစ္မွန္တဲ့ ေဆးကုသမႈကို လက္ခံလာျပီး ရြာေတာ္ေတာ္မ်ားမ်ားက လူနာေတြ လာျပၾကပါတယ္.. ေဆးခန္းစဖြင့္ျပီး ၁လအၾကာမွာေတာ့ လူနာက တစ္ေန ့ကို ၂၀၀ ပတ္၀န္းက်င္ လာလာျပၾကတယ္.. ကြ်န္မတို ့ ေဆးခန္း ဖြင့္ထားတဲ့ေနရာေလးက ျမိတ္ထား၀ယ္ ကားလမ္းမေပၚမွာ ရွိျပီး ထား၀ယ္ကေန ၃၄မိုင္ေ၀းတဲ့ သရက္ေခ်ာင္းျမိဳ ့နယ္ စံုစင္ဖ်ား ေက်းရြာေလးမွာပါ … တစ္ေန ့ တစ္ေန ့ ၃၄မိုင္ကို အသြားျပန္လုပ္ေနရတာေၾကာင့္ ကြ်န္မတို ့၀န္ထမ္းေတြ အရမ္းကို ပင္ပန္းၾကပါတယ္ …</span></div><div class="MsoNormal"><br />
</div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 115%;">ေနာက္ေတာ့ ကြ်န္မတို ့ေဆးခန္းနဲ ့၃မိုင္ေလာက္သာ ေ၀းေတာ့တဲ့ ရာဘာျခံမွာ အေဆာင္ရတာနဲ ့ တနလာၤေန ့ကေန ေသာၾကာေန ့ ထိ ေဆးခန္းနဲ ့နီးတဲ့ အဲဒီေရာ္ဘာျခံထဲမွာဘဲ ေနၾကပါတယ္ .. ရိုးသားလွတဲ့ တိုင္းရင္းသားေတြၾကားမွာ အလုပ္လုပ္ရတာ ေပ်ာ္စရာ အရမ္းေကာင္းပါတယ္.. </span></div><div class="MsoNormal"><br />
</div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 115%;">ကြ်န္မတို ့အဖြဲ ့က တနလာၤေန ့ မနက္ ၅း၃၀ဆိုတာနဲ ့ထား၀ယ္ျမိဳ ့ကေန စထြက္ပါတယ္ .. သရက္ေခ်ာင္းျမိဳ ့မွာ မနက္စာ စားျပီးေဆးခန္းေရာက္ရင္ေတာ့ မနက္ ၈း၀၀ ေက်ာ္ေက်ာ္ေလာက္ ရွိေနပါျပီ ..ကြ်န္မတို ့ေဆးခန္းေလးက ေတာင္ကုန္းေလးနားမွာဆိုေတာ့ အေ၀းကေန ၾကည့္ရင္ေတာင္ ျမင္ေနရတယ္ .. </span></div><div class="MsoNormal"><br />
</div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 115%;">တနလာၤေန ့ဆို လူနာအရမ္းမ်ားတယ္ .. လူနာက ၂၀၀ ပတ္၀န္းက်င္ေလာက္လာၾကလို ့ အဲလိုေန ့ေတြမွာဆို ကြ်န္မတို ့ရဲ ့မနက္စာ စားခ်ိန္ဟာ မြန္းလြဲ ၃နာရီထက္ မေစာၾကပါဘူး .. ဒါေပမယ့္ ဆာရေကာင္းမွန္းမသိေလာက္ေအာင္ လူနာေတြ ၾကားမွာ အလုပ္မ်ား ေနခဲ့တယ္ ..</span></div><div class="MsoNormal"><br />
</div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 115%;">ရံုးက၀န္ထမ္းေတြအကုန္လံုးက ကြ်န္မကို ခ်စ္ၾကတယ္ .. ကြ်န္မက အသက္အငယ္ဆံုးဆိုေတာ့ အားလံုးက အလုိလိုက္တယ္ … ျပီးေတာ့ ဆရာ၀န္ေတြကလဲ ကြ်န္မကို ခ်စ္ၾကေတာ့ ကြ်န္မက အုပ္စုထဲမွာ ဗိုလ္ဘဲ .. </span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 115%;">ဆိုးလို ့အရမ္းေကာင္းပါတယ္ ..</span></div><div class="MsoNormal"><br />
</div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 115%;">ကြ်န္မတို ့ေနရတဲ့ ရာဘာျခံအေဆာင္ေလးက ေျမနီလမ္းေလးရဲ ့ လမ္းဆံုးမွာ ရွိျပီး တစ္ထပ္တိုက္ပုေလးပါ ..</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 115%;"> အေရွ ့မွာ ေျမကြက္လပ္ေလးနဲ ့ ေတာင္တန္းပတ္ပတ္လည္နဲ ့မနီးမေ၀းမွာလဲ စမ္းေခ်ာင္းေလးနဲ ့ဆိုေတာ့ ေနခ်င္စရာ အရမ္းေကာင္းပါတယ္ .. ေဆးခန္းက ျပန္လာေတာ့ က်န္တဲ့သူေတြက ေမာေမာနဲ ့ နားခ်င္ေပမယ့္ </span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 115%;">ကြ်န္မရဲ ့အလုပ္က ေတာင္တန္းၾကီးေတြဘက္ လမ္းေလွ်ာက္ထြက္တာက ကြ်န္မရဲ ့ ဒုတိယတာ၀န္ပါ… ကြ်န္မ ေအးေအးခ်မ္းခ်မ္း တစ္ေယာက္ထဲ ေတြးခ်င္ရာေတြးျပီး တစ္ခါတစ္ရံ ေတာင္တန္းၾကီးေတြနားမွာ အိပ္ေပ်ာ္သြားတတ္တယ္ ..</span></div><div class="MsoNormal"><br />
</div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 115%;">တစ္ေမ့တစ္ေမာ ထိုင္တတ္တဲ့ကြ်န္မက ညေနေအးေတာင္မွ ေတာင္တန္းၾကီးေတြနားမွာထိုင္ခ်င္ေပမယ့္ ထမင္းစားဘို ့ လာေခၚေနတာေၾကာင့္ မထခ်င္ ထခ်င္နဲ ့အျမဲလိုက္လာခဲ့ရတယ္ .. တစ္ခါတစ္ရံ အရမ္းပူတဲ့ </span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 115%;">ေန ့ေတြဆို ကြ်န္မတို ့ အေဆာင္ ေဘးနားက စမ္းေခ်ာင္းမွာ ေရသြားစိမ္ၾကတယ္ .. ျပန္လာရင္ တစ္ေရးတေမာ အိပ္ၾကတယ္ .. ညဘက္ဆိုရင္ ဂစ္တာတီးတဲ့ သူက တီးတယ္ .. ဖဲရိုက္တဲ့သူက ရိုက္တယ္ .. စာဖတ္တဲ့သူက ဖတ္တယ္ .. အတင္းအုပ္တဲ့သူက အုပ္ၾကတယ္ .. ဆူညံေနၾကတာဘဲ ..</span></div><div class="MsoNormal"><br />
</div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 115%;">ဒါေပမယ့္ ၁၀နာရီ မီးပိတ္ကာနီးဆို အလွ်ိဳလွ်ိဳ တိတ္သြားေရာ .. ဂစ္တာတီးခ်င္တဲ့ သူကလဲ အိမ္ေရွ ့ ေျမကြက္လပ္မွာ သြားတီးတယ္ .. ဖဲရိုက္တဲ့သူေတြကလဲ အသီးသီး ၀ိုင္းသိမ္းၾကတယ္.. အတင္းအုပ္တဲ့သူေတြကလဲ အလိုက္သိစြာ အတင္းအုပ္တာကို လက္စသိမ္းျပီး ျခင္ေထာင္ထဲ ၀င္ၾကတယ္ .. ဒါေပမယ့္ ကြ်န္မအခန္းကေတာ့ ညဥ့္နက္တဲ့အထိ ဖေယာင္းတိုင္မီးက အျမဲလင္းေနတတ္တယ္ .. ကြ်န္မက စာဖတ္တာကိုး ..</span></div><div class="MsoNormal"><br />
</div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 115%;">ေဆးခန္းမွာ လူနာပါးတဲ့ေန ့ေတြဆို Out reach ထြက္ၾကတယ္ .. အဲလို Outreach ထြက္မယ္ဆို ကြ်န္မ အရမ္းေပ်ာ္ပါတယ္ .. အဲဒီေန ့ဆို အ၀တ္ပိုေတြပါ ယူသြားၾကတယ္ .. တစ္ရြာ၀င္ တစ္ရြာထြက္ လူနာေတြ လိုက္ၾကည့္တယ္ .. ေတာေတာင္အထပ္ထပ္ ျဖတ္ေက်ာ္လို ့ေပါ့ .. ျပန္လာရင္ ဖုန္အလူးလူးနဲ ့ဆိုေတာ့ ေတြ ့တဲ့ စမ္းေခ်ာင္းမွာ ေရ၀င္စိမ္ၾကတယ္ .. တစ္ခါတစ္ေလေလွ်ာ္ရမယ့္ အ၀တ္ေတြပါ ယူသြားျပီး အဲစမ္းေခ်ာင္းမွာဘဲ ေလွ်ာ္လိုက္တယ္ .. ကြ်န္မကေတာ့ အ၀တ္ေလွ်ာ္တဲ့ေနရာမွာ အရမ္းေတာ္ပါတယ္ .. ေလွ်ာ္ခ်င္တဲ့အ၀တ္ကို ဆပ္ျပာမႈန္ ့နဲ ့လူးလိုက္တယ္ .. ျပီးရင္ နယ္လိုက္တယ္ .. ျပီးရင္ စမ္းေခ်ာင္းအထက္ပိုင္းကို ပစ္တင္လိုက္တယ္ .. ကြ်န္မနားကို ေရစီးနဲ ့ ျပန္ပါလာရင္ ဆယ္ယူလိုက္တယ္ .. ျပီးျပီ ကြ်န္မရဲ ့အ၀တ္ေလွ်ာ္ျခင္း .. </span></div><div class="MsoNormal"><br />
</div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 115%;">တစ္ခါကေပါ့ ထူးထူးျခားျခား လူနာလိုက္ၾကည့္ရင္းနဲ ့ ေတာအုပ္တစ္ခုကို ျဖတ္ရတယ္ .. ေတာအုပ္ထဲ စျဖတ္စမွာ ထူးထူးျခားျခား ယဥ္ပါးေနတဲ့ အနံ ့တစ္ခုကို ရလိုက္တယ္ .. ေဘးဘီကို ၾကည့္ေတာ့လဲ မေတြ ့ဘူး .. ေနာက္ေတာ့ ကြ်န္မေခါင္းေမာ့ၾကည့္လိုက္ေတာ့ အိုးးးးးးးးး ကြ်န္မေခါင္းေပၚမွာရွိတဲ့ သစ္ကိုင္းၾကီးရဲ ့ အကိုင္းေတြမွာ သဇင္ပန္းေတြ ေပါက္ေနတာ ၾကည့္လွလိုက္တာ .. ကြ်န္မမွာ ခုန္စြခုန္စြနဲ ့ အဲသဇင္ေတြကို ၾကည့္ျပီး လမ္းေလွ်ာက္ရတာ အရသာ တစ္မ်ိဳးဘဲ .. (ကြ်န္မတို ့ အလုပ္လုပ္တဲ့ေနရာက သဇင္ပန္း အရမ္းေပါပါတယ္)</span></div><div class="MsoNormal"><br />
</div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 115%;">တစ္ခါတစ္ေလ လူနာလဲ ရြာထဲမွာလိုက္မၾကည့္ဘူး .. အေဆာင္ကို တန္းျပန္လာတဲ့အခ်ိန္ဆို အေဆာင္မွာ ကြ်န္မတို ့ တစ္ခုခု လုပ္စားၾကတယ္ .. မိန္းကေလးကလဲ နည္းတာေၾကာင့္ ဘာလုပ္လုပ္ ကြ်န္မက ပါေလရာေပါ့ .. ကြ်န္မခ်က္ေတာ့မယ္ဆိုရင္ ကြ်န္မလက္ရာကိုဘဲ ယံုၾကည္လို ့ထင္ပါရဲ ့ ေတာ္ရံု မခ်က္ခိုင္းဘူး .. ေနာက္တစ္ခုက ကြ်န္မခ်က္ျပီဆို တစ္ေယာက္မွ ေကာင္းေကာင္းမေနရဘူး .. ေတြ ့တဲ့သူအကုန္ခိုင္းတာေၾကာင့္ ကြ်န္မကို ဗိုလ္ကေတာ္ ဟင္းခ်က္နည္းအတိုင္းဘဲတဲ့ .. း)</span></div><div class="MsoNormal"><br />
</div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 115%;">တစ္ခါတစ္ေလ အေဆာင္မွာ ကြ်န္မတို ့ စြန္လႊတ္ၾကတယ္ .. တစ္ခါတစ္ေလ ကန္စြန္းဥ တူးျပီး ျပဳတ္စားၾကတယ္ .. တစ္ခါတစ္ေလ ေျမပဲေတြႏႈတ္ျပီး ျပဳတ္စားတယ္ .. တစ္ခါတစ္ေလ ရံုးက အကိုေတြ ရြာထဲမွာ ေကာင္မေလးေတြ သြားရွိတ္ရင္ ကိုးလို ့ကန္ ့လန္ ့ ကြ်န္မ ပါတတ္တယ္ .. တစ္ခါတစ္ရံ ဒူးရင္းပင္ေတြေအာက္မွာ ဒူးရင္းသီးေတြ စားတတ္တယ္ .. တစ္ခါတစ္ေလ မင္းဂြတ္သီးေတြကို အက်ီ ၤေတြ ေပတဲ့အထဲ စားၾကတယ္ .. တစ္ခါတစ္ရံ ကြမ္းသီးပင္ေအာက္မွာ သြားထိုင္တတ္ၾကတယ္ .. တစ္ခါတစ္ရံ ရြာထဲမွာ လူနာေဆးသြားကုၾကတယ္ .. တစ္ခါတစ္ရံ ရြာနီးခ်ဳပ္စပ္က ဘုရားဖူးထြက္ၾကတယ္ .. တစ္ခါတစ္ေလ ေရတံခြန္ေတြဘက္ သြားတတ္ၾကေသးတယ္ .. တစ္ခါတစ္ေလ ညဥ့္နက္တဲ့အထိ သီခ်င္းေတြဆုိတတ္ၾကတယ္ .. တစ္ခါတစ္ရံ ပိုးစုန္းၾကဴးေလးေတြ လိုက္ဖမ္းတတ္ၾကတယ္ .. ဒါ ကြ်န္မတို ့အဖြဲ ့ရဲ ့ ေပ်ာ္ရႊင္စရာ အပန္းေျဖနည္းေလးေတြပါ …</span></div><div class="MsoNormal"><br />
</div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 115%;">(ထား၀ယ္ MSF အလြမ္းေျပေလးပါ)</span></div>ေက်ာပိုးအိတ္http://www.blogger.com/profile/08188405011119274859noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-4123719220698831272.post-67066953627499474062010-11-26T21:18:00.000+06:302010-11-26T21:18:53.727+06:30ကြ်န္မႏွင့္ သီတင္းကြ်တ္<!--[if gte mso 9]><xml> <w:WordDocument> <w:View>Normal</w:View> <w:Zoom>0</w:Zoom> <w:TrackMoves/> <w:TrackFormatting/> <w:PunctuationKerning/> <w:ValidateAgainstSchemas/> <w:SaveIfXMLInvalid>false</w:SaveIfXMLInvalid> <w:IgnoreMixedContent>false</w:IgnoreMixedContent> <w:AlwaysShowPlaceholderText>false</w:AlwaysShowPlaceholderText> <w:DoNotPromoteQF/> <w:LidThemeOther>EN-US</w:LidThemeOther> <w:LidThemeAsian>X-NONE</w:LidThemeAsian> <w:LidThemeComplexScript>TH</w:LidThemeComplexScript> <w:Compatibility> <w:BreakWrappedTables/> <w:SnapToGridInCell/> <w:ApplyBreakingRules/> <w:WrapTextWithPunct/> <w:UseAsianBreakRules/> <w:DontGrowAutofit/> <w:SplitPgBreakAndParaMark/> <w:DontVertAlignCellWithSp/> <w:DontBreakConstrainedForcedTables/> <w:DontVertAlignInTxbx/> <w:Word11KerningPairs/> <w:CachedColBalance/> </w:Compatibility> <w:BrowserLevel>MicrosoftInternetExplorer4</w:BrowserLevel> <m:mathPr> <m:mathFont m:val="Cambria Math"/> <m:brkBin m:val="before"/> <m:brkBinSub m:val="--> <m:smallfrac m:val="off"> <m:dispdef> <m:lmargin m:val="0"> <m:rmargin m:val="0"> <m:defjc m:val="centerGroup"> <m:wrapindent m:val="1440"> <m:intlim m:val="subSup"> <m:narylim m:val="undOvr"> </m:narylim></m:intlim> </m:wrapindent><!--[endif]--><!--[if gte mso 9]><xml> <w:LatentStyles DefLockedState="false" DefUnhideWhenUsed="true"
DefSemiHidden="true" DefQFormat="false" DefPriority="99"
LatentStyleCount="267"> <w:LsdException Locked="false" Priority="0" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Normal"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="9" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="heading 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 7"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 8"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 9"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 7"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 8"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 9"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="35" QFormat="true" Name="caption"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="10" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Title"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="1" Name="Default Paragraph Font"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="11" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtitle"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="22" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Strong"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="20" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Emphasis"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="0" Name="Normal (Web)"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="59" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Table Grid"/> <w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Placeholder Text"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="1" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="No Spacing"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Revision"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="34" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="List Paragraph"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="29" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Quote"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="30" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Quote"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="19" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Emphasis"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="21" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Emphasis"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="31" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Reference"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="32" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Reference"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="33" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Book Title"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="37" Name="Bibliography"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" QFormat="true" Name="TOC Heading"/> </w:LatentStyles> </xml><![endif]--><!--[if gte mso 10]> <style>
/* Style Definitions */
table.MsoNormalTable
{mso-style-name:"Table Normal";
mso-tstyle-rowband-size:0;
mso-tstyle-colband-size:0;
mso-style-noshow:yes;
mso-style-priority:99;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:"";
mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt;
mso-para-margin:0cm;
mso-para-margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:11.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
font-family:"Calibri","sans-serif";
mso-ascii-font-family:Calibri;
mso-ascii-theme-font:minor-latin;
mso-fareast-font-family:"Times New Roman";
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-hansi-font-family:Calibri;
mso-hansi-theme-font:minor-latin;
mso-bidi-font-family:"Cordia New";
mso-bidi-theme-font:minor-bidi;}
</style> <![endif]--> </m:defjc></m:rmargin></m:lmargin></m:dispdef></m:smallfrac><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt;">သီတင္းကၽြတ္ၿပီ</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt;">မီးပံုးပ်ံလႊတ္ရေအာင္</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt;">မီးဇာကိုေရနံဆြတ္ပါ</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt;">မႈိုင္း၀မွလႊတ္ပါ။</span><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"> </span><br />
<br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt;">သီတင္းကြ်တ္ျပီတဲ့။ မိုးေလကင္းလြတ္ျပီလို ့ထင္ရေပမယ့္ ခုထိမလြတ္ေသးပါဘူး။ မုန္တိုင္းေတြကလဲ ေပၚေကာင္းတုန္းပါဘဲ။ မိုးကလဲရြာေကာင္းတုန္း။ ရာသီဥတု ဘယ္လိုဘဲ ျဖစ္ေနပါေစ .. ၀ါအကြ်တ္ကို အားၾကိဳးမာန္တတ္ လက္ခ်ိဳးျပီး ေရတြက္ေစာင့္ ေနသူမ်ားအတြက္ေတာ့ မဂၤလာရွိတဲ့အခါသမယပါဘဲ။ </span><br />
<br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt;">ကြ်န္မအတြက္ေတာ့ သီတင္းကြ်တ္တာလဲ ကြ်န္မနဲ ့မဆိုင္သလို။ း( ။ လာလိုက္တဲ့မဂၤလာေဆာင္ဖိတ္စာ။ ေဆာင္ေဆာင္ႏိုင္လြန္း တယ္။ (တကယ္ေတာ့ မနာလိုျပီး အားက်တဲ့ေလသံနဲ ့) </span><br />
<br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt;">ဖိတ္တဲ့လူကလဲ ၾကိဳးနဲ ့တစ္ခါထဲခ်ည္သြားတယ္။ တို ့မဂၤလာေဆာင္မလာ ရင္ နင့္မဂၤလာေဆာင္လဲမလာဘူးတဲ့။ ေဟာ သြားျပန္ေတာ့လဲ အေႏွာင့္အသြားက မလြတ္ခ်င္။ ဘယ္ေတာ့လဲ။ ငွက္ေပ်ာပင္စိုက္ထားျပီလား။ဘာညာနဲ ့။ ဟူးးးးးးးးးးးးးးးးးးးးးးးးးးးး</span><br />
<br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt;">ေတြ ့တဲ့သူတိုင္းကလဲ ဘယ္ေတာ့လဲ။သူမ်ားေတြကြ်တ္ကုန္ျပီေနာ္။အားမက်ဘူးလား။ေရႊလက္ဘယ္ေတာ့ တြဲမလဲတဲ့။ စိတ္ရွိလက္ရွိသာ ေအာ္လိုက္ရရင္ေတာ့။ </span><br />
<br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt;">ေဟာ ခ်စ္စရာေကာင္းတဲ့ကေလးေလးေတြ ေတြ ့လို ့ ခ်ီလိုက္မိရင္လဲ ကိုယ္တိုင္ေမြးပါလားတဲ့။ ဘာလုပ္လုပ္ အေႏွာင့္အသြားကမလြတ္ခ်င္ဘူး။</span><br />
<br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt;">၀ါကြ်တ္ျပီေနာ္။စားရေတာ့မွာလားတဲ့။ ၀ါမကြ်တ္လဲေကြ်းေနတာကို။၀ါက သူ ့ဘာသာကြ်တ္တာ။ႏွစ္တိုင္းလဲ ကြ်တ္ေနတာဘဲ။ ခုေတာ့ ဟြန္ ့။ သူမ်ားမစြံတာ လူသိလိုက္တာ။</span><br />
<br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt;">ျပီးေတာ့ လာလိုက္တဲ့ ဘံုကထိန္။ ေဟာတစ္ေစာင္ ေဟာတစ္ေစာင္နဲ ့။ လာသမွ်အလွဴခံကိုလဲ ႏွေျမာတြန္ ့ တို ျခင္းမရွိ။ လွဴခဲ့တာဘဲ။ အလွဴခံျဖတ္ပိုင္းမွာ နာမည္ေရးေတာ့ ထံုးစံအတိုင္း တိုင္ကပတ္ျပန္ေရာ။ ကြ်န္မနာမည္ ဘဲပါျပီး ေနာက္တစ္ေယာက္နာမည္မပါလို ့ တဲ့။ ေနာက္ေတာ့ အေျပာဆိုလြတ္ေအာင္ ေဖေဖနဲ ့ေမေမနာမည္ ထည့္ေတာ့မွ နည္းနည္း အေနအစားေခ်ာင္ေတာ့တယ္။</span><br />
<br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt;">ေနာက္တစ္ခုက ေဗ်ာက္အိုးေဖာက္တာ။ ကြ်န္မအရမ္းေၾကာက္ပါတယ္။လန္ ့လဲအရမ္းလန္ ့ပါတယ္။ တစ္ညေနမွာ ေအးေအးလူလူ ရံုးကသူငယ္ခ်င္းေတြနဲ ့လမ္းေလွ်ာက္ေနတုန္း ေဗ်ာက္အိုးသံအနီးကပ္ၾကားလို ့ လန္ ့ျပီးေအာ္မိေတာ့ အပ်ိဳၾကီးေတြမ်ား ဒီအသံေလးေလာက္ကို ေၾကာက္တယ္ေပါ့ေလ။ ဒါဆို အေၾကာက္ေျပ ေယာက်ာၤးျမန္ျမန္ယူတဲ့။ ဘယ္လိုဘဲစဥ္းစားစဥ္းစား ဘာမွလဲမဆိုင္ဘူး။</span><br />
<br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt;">စိတ္ေလတယ္ေနာ္။စိတ္ေလတယ္။</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt;">(ေရးျပီးသား ပို ့စ္အေဟာင္းေလးပါ) မဖတ္ရေသးရင္ေတာ့ အသစ္ေပါ့ကြယ္ .. ဟီးးးးးး </span><br />
<div class="MsoNormal"><br />
</div>ေက်ာပိုးအိတ္http://www.blogger.com/profile/08188405011119274859noreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-4123719220698831272.post-31764454444932207862010-09-26T17:41:00.000+06:302010-09-26T17:41:25.056+06:30ငပိထမင္းေၾကာ္ နဲ ့ ၀က္သားကင္<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjWIaaNPZxRlCmMFTCYn8ZYkAQhVRvZS9aILX_2tcKL73zyI3wxEKecy5HQPBWkLgYtn1R3TrFIDwEA_km5BJg5f6bTVAhw-7PT6Sw9LjsFyDi9w6u3D1iQSZ27s28a3joyuz33EsW1XeU/s1600/SDC16705.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjWIaaNPZxRlCmMFTCYn8ZYkAQhVRvZS9aILX_2tcKL73zyI3wxEKecy5HQPBWkLgYtn1R3TrFIDwEA_km5BJg5f6bTVAhw-7PT6Sw9LjsFyDi9w6u3D1iQSZ27s28a3joyuz33EsW1XeU/s320/SDC16705.JPG" width="320" /></a></div> ငပိထမင္းေၾကာ္ပါရွင့္ .. ဘာေတြပါလဲဆုိေတာ့ ငပိပါတယ္ .. ၀က္သား .. ပုဇြန္ေျခာက္ေၾကာ္ .. သရက္သီးစိမ္း.. ငရုတ္သီးေၾကာ္ .. ၾကက္ဥေၾကာ္ ..သခြားသီးနဲ ့ ၾကက္သြန္နီရယ္ နံနံပင္ရယ္ :D:D<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhLBQoKdj2zH-kWSi9RwS-hIFgtS4SDAancVumNYv8vuKwqQ3Y9Qe-PboCLVH7jeJDsqicxZ-lVdce_84et6O2VBrd-Owv-ZHuhRvxNaXC8aw_pQrMu-_Pjqdgued6_1AXH9_Syi8QW_Do/s1600/SDC16702.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhLBQoKdj2zH-kWSi9RwS-hIFgtS4SDAancVumNYv8vuKwqQ3Y9Qe-PboCLVH7jeJDsqicxZ-lVdce_84et6O2VBrd-Owv-ZHuhRvxNaXC8aw_pQrMu-_Pjqdgued6_1AXH9_Syi8QW_Do/s320/SDC16702.JPG" width="320" /></a></div> ငပိထမင္းေၾကာ္နဲ ့ စားဘို ့အအီေျပ အခ်ဥ္<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhOZeQL02nnOqo1ajgE6B5XMpZuAsK1YrW2I_SVUvl4KjjjeNZIx_F7RezU4J8H4tRYd1-ZV-NimgyLuHl_S1nhAQUG76gmb_uTj5LHbMTxx30wHrIJYetiep32FCFdAspDrDmJtY2nCRA/s1600/SDC16700.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhOZeQL02nnOqo1ajgE6B5XMpZuAsK1YrW2I_SVUvl4KjjjeNZIx_F7RezU4J8H4tRYd1-ZV-NimgyLuHl_S1nhAQUG76gmb_uTj5LHbMTxx30wHrIJYetiep32FCFdAspDrDmJtY2nCRA/s320/SDC16700.JPG" width="320" /></a></div> ၀က္သားကင္<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiRyro6NNCKxjolev47yzO1zYNbOmAF3qgXmECOLNJ46iP5ihNqSvGsyzehU8Y3iY3I54enehevI_PJIkjDgrn1ot09sSa_ajGfrDcLWgmV1hVAuMcfHj_PdorCWRUUrPIU9TgAUpzU3Po/s1600/SDC16701.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiRyro6NNCKxjolev47yzO1zYNbOmAF3qgXmECOLNJ46iP5ihNqSvGsyzehU8Y3iY3I54enehevI_PJIkjDgrn1ot09sSa_ajGfrDcLWgmV1hVAuMcfHj_PdorCWRUUrPIU9TgAUpzU3Po/s320/SDC16701.JPG" width="320" /></a></div>၀က္သားကင္နဲ ့တို ့စားမယ္ :Dေက်ာပိုးအိတ္http://www.blogger.com/profile/08188405011119274859noreply@blogger.com8tag:blogger.com,1999:blog-4123719220698831272.post-41013935502761009872010-09-19T07:33:00.002+06:302010-12-27T23:36:34.714+06:30ေနေန - မညီမွ်ျခင္းကြ်န္မ အၾကီးၾကီး ၾကိဳက္ေသာ သီခ်င္းတစ္ပုဒ္ပါ ။<br />
<br />
<object height="344" style="background-image: url("http://i3.ytimg.com/vi/2AymY5cqTxk/hqdefault.jpg");" width="425"><param name="movie" value="http://www.youtube.com/v/2AymY5cqTxk?fs=1&hl=en_US"><param name="allowFullScreen" value="true"><param name="allowscriptaccess" value="always"><embed src="http://www.youtube.com/v/2AymY5cqTxk?fs=1&hl=en_US" width="425" height="344" allowScriptAccess="never" allowFullScreen="true" wmode="transparent" type="application/x-shockwave-flash"></embed></object>ေက်ာပိုးအိတ္http://www.blogger.com/profile/08188405011119274859noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-4123719220698831272.post-13958651124631083622010-09-18T16:28:00.002+06:302010-09-18T21:03:50.577+06:30ငါခ်စ္မိသြားတဲ့အခါစာေရးဘို ့ရာ ေတာ္ေတာ္ေလး ပ်င္းေနတယ္ .. (တဂယ္ၾကီးက ပ်င္းတယ္ဆိုတာထက္ တစ္ေယာက္ေသာသူကို အၾကီးၾကီး သတိရျပီး လြမ္းေနလို ့ မေရးျဖစ္တာ။) ဘေလာ့ေလးလဲ ျပစ္ထားတာ စိတ္ဆိုးေနေရာ့မယ္ေလ။ အဲဒါေၾကာင့္ ခုနည္းနည္း ေကာ္ပီဆြဲလိုက္တယ္ .. ;P<br />
<br />
<b>ငါအိုသြားေသာအခါ</b> ဆိုတဲ့ စာသားေလးကို <b>ခ်စ္ဆံုးၾကီး</b>အတြက္ ျပင္ျပီး ျပန္ေရးေပးလိုက္ပါတယ္။ အမွားပါခဲ့ေသာ္ သည္းခံေပးပါရွင့္ .. ;D<br />
<b><br />
ငါခ်စ္မိသြားတဲ့အခါ </b>ငါဟာအရင္ကငါမဟုတ္ေတာ့ဘူး။ငါ့ကိုနားလည္ေပးပါ။စိတ္ရွည္ရွည္ထားဆက္ဆံေပးပါ။တုန္ေနတဲ့လက္ေတြ <br />
နဲ ့ထမင္းဟင္းေတြအကၤ် ီေပၚဖိတ္စင္သြားတဲ့အခါ အကၤ် ီ၊လံုခ်ည္ ဖိုသီဖတ္သီျဖစ္ေနတဲ့အခါ ငါ့ကိုမရြံပါနဲ ့.. <b>ငါဟာ ငါ့ကိုယ္ ငါေတာင္ ဂရုမစိုက္ႏိုင္ဘဲ.. နင့္အတြက္ကိုသာ ေတြးေနမိလို ့ပါ ။</b><br />
<br />
အပ္ေၾကာင္းထပ္မကေျပာဘူးတဲ့စကားေတြျပန္ေျပာမိတဲ့အခါ စကားမျဖတ္ပဲ ေက်းဇူးျပဳျပီးနားေထာင္ေပးပါ။ <b>နင္ပ်င္းေနမွာစိုးလို ့ ငါစကားေတြ ၾကံဖန္ေျပာေပးျပီး နင့္ကို အေဖာ္လုပ္ေပးေနလို ့ပါ ။</b><br />
<br />
ေရခ်ိဳးခန္းထဲ ၀င္တဲ့အခါ ျမန္ျမန္ေရခ်ိဳးဘို ့ ငါေအာ္ခဲ့တာ နင္စိတ္မဆိုးပါနဲ ့ ။ <b>ေရခ်ိဳးၾကာျပီး နင္ေနမေကာင္းျဖစ္မွာ စိုးရိမ္လြန္းလို ့ ေအာ္မိတာပါ။</b><br />
<br />
ေခတ္သစ္နည္းပညာသစ္ေတြကိုမသိနားမလည္ခဲ့ရင္မေလွာင္ပါနဲ ့။<b> ငါဟာနင့္ကိုဘဲ ဂရုစိုက္ဘို ့ေတြးေနမိလို ့ က်န္တာေတြ ငါမသိခဲ့တာပါ။</b><br />
<br />
စိတ္သြားတိုင္း ကိုယ္မပါ ႏြမ္းလွ်ၿပီးလမ္းမေလွ်ာက္ႏိုင္တဲ့အခါ ခြန္အားပါတဲ့လက္တစ္စံုနဲ ့ငါ့ကိုကူတြဲေပးပါ<b>။နင့္ရဲ ့အၾကင္နာနဲ ့ေဖးကူလာမယ့္ လက္အစံုကို ငါေမွ်ာ္လင့္ေနလို ့ပါ။ </b><br />
<br />
ငါေနမေကာင္းလို ့ ေဆးေသာက္ဘို ့ျငင္းတိုင္း နင္နားလည္ေပးပါ ။<b> နင့္ရဲ ့အၾကင္နာနဲ ့ တိုက္လာမယ့္ ေဆးေတြကို ငါတိတ္တိတ္ေလး ေမွ်ာ္လင့္ေနလို ့ပါ။<br />
</b><br />
နင္တစ္ေယာက္ထဲ အားငယ္ေနတဲ့ အခ်ိန္တိုင္းမွာ ေက်းဇူးျပဳျပီး ငါ့ကိုေခၚလိုက္ပါ ။<b> ငါေရာက္ရာအရပ္ကေန ေျပးလာမွာမို ့ ဘယ္ေတာ့မွ ေနာက္မက်ေစဘဲ နင့္အတြက္ ျဖစ္ေစရမွာပါ။ </b><br />
<br />
ငါနင့္ကို တစ္ခါတစ္ရံ စိတ္ေကာက္တယ္ဆိုတာကလဲ <b>နင္ဟာငါ့အျပင္ ေနာက္တစ္ေယာက္ ရွိသြားမွာစိုးလို ့ဆိုတဲ့ စိတ္တစ္ခုထဲနဲ ငါကေလးဆန္မိတာပါ။</b><br />
<br />
<br />
တစ္ေန ့ထက္တစ္ေန ့အိုစာသြားတဲ့ငါ့ကိုၾကည့္ျပီး၀မ္းမနည္းပါနဲ ့နားလည္ေပးပါ။အားေပးပါ။အရင္တုန္းကလူ ့ဘ၀ တက္လမ္းအတြက္ငါလမ္းညႊန္ခဲ့သလိုအခုခ်ိန္မွာငါ့ဘ၀ေနာက္ဆံုးအခ်ိန္အတြက္အေဖာ္ျပဳေပးပါ။<b> ခ်စ္ျခင္း ေမတၱာ ေတြနဲ ့ေအးျမမႈ ေတြကိုငါျပံဳးျပံဳးေလးခံယူမွာပါ။အဲ့ဒီအျပံဳးေတြထဲမွာမဆံုးတဲ့ငါ့ေမတၱာေတြေတြ ့ရမွာပါ။</b><br />
<br />
<br />
အသက္ႀကီးလာလို႔ စကားေျပာရာမွာ..ေရွ႔ေနာက္မညီဘဲ အေၾကာင္းအရာေတြကို..ငါေမ့သြားတဲ့အခါ..အခ်ိန္ေပးျပီး စဥ္းစား ခြင့္ေပးပါ။စကားအေၾကာင္းအရာေတြက ငါ့အတြက္အေရးမၾကီးဘူး။<b>ေဘးကေနငါေျပာသမွ်ေတြကို နားေထာင္ေပးရင္ ေက်နပ္ပါျပီ</b>။<br />
<b><br />
အခ်ိဳ ့စာသားေတြက ငါအိုသြားေသာအခါထဲမွ တိုက္ရိုက္ယူထားပါတယ္ .. မူရင္းအရသာ ပ်က္သြားခဲ့ရင္ ကြ်န္မကဘဲ မူရင္းေရးသားသူကို ေတာင္းပန္ပါတယ္ေနာ္ ..</b>ေက်ာပိုးအိတ္http://www.blogger.com/profile/08188405011119274859noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-4123719220698831272.post-76084788026569289682010-07-17T22:22:00.001+06:302010-07-17T22:36:34.460+06:30ကြ်န္မႏွင့္ေျမြမွတ္မွတ္ရရ အဲဒိေန ့က သၾကၤန္အတတ္ေန ့။ ကြ်န္မေဖေဖ တာ၀န္က်ေနတဲ့ နယ္ျမိဳ ့ေလးမွာေတာ့ သၾကၤန္ကို အခ်ိန္ေတာ္ေတာ္ၾကာ က်င္းပတယ္။ ဥပမာ သၾကၤန္မက်ခင္မွာ ကေလးသၾကၤန္ဆိုျပီး ( ကေလးနည္းနည္း လူၾကီးမ်ားမ်ား) ၃ရက္ၾကိဳပါတယ္။ သၾကၤန္ျပီးေတာ့လဲ ေတာသၾကၤန္ဆိုျပီး ေနာက္ထပ္ ၃ရက္ဆက္ပါတယ္။<br />
ဒါေတာင္ေရတြင္းထဲကေရကိုခပ္ျပီးပက္ရလို ့။ မဟုတ္ရင္ေတာ့ <br />
;(<br />
<br />
ေဖနဲ ့ေမကေတာ့ တာ၀န္အရ မ႑ပ္ကို ေန ့တုိင္းသြားရတယ္။ ကြ်န္မကေတာ့ အိမ္မွာႏွပ္ရင္းအိမ္ေစာင့္ ေနခဲ့တယ္။<br />
<br />
အတတ္ေန ့ေရာက္ေတာ့ တိုင္းမင္းၾကီးကေျပာတယ္။ ဘယ္လိုလဲ ရဲမႈး သမီးအငယ္ဆံုးေလးကို အိမ္ထဲမွာဘဲ ဖြက္ထားရလား။ ေခၚထုတ္ေလတဲ့ ။ ေနာက္ေတာ့ ေဖက ကြ်န္မဆီ ဖုန္းေခၚျပီး မီးေလးေရ တိုင္းမင္းၾကီးက လာရမယ္ေျပာတယ္။ ခု အိမ္ကို ကားျပန္လႊတ္လိုက္တယ္။ မီးေလး မ႑ပ္လိုက္ခဲ့ရမယ္လို ့ေျပာလာပါတယ္။ <br />
<br />
ေၾသာ္ ကြ်န္မအိမ္မွာ ေအးေဆးေနတာ မၾကည့္ရက္ဘူးထင္ပါ့။ ေနာက္ေတာ့ လာၾကိဳတဲ့ ကားနဲ ့ကြ်န္မလဲ ကိုးလို ့ <br />
ကန္ ့လန္ နဲ ့ပါလာတယ္။ အတတ္ေန ့့ ဆုိေတာ့ မ႑ပ္ပိတ္ပြဲလဲရွိေနေသး ေတာ္ေတာ္မိုးခ်ဳပ္မွျပီးမွာ။ <br />
<br />
တစ္မနက္လံုးေရစိုေနတာေၾကာင့္ ညေနေအးမွာ ကြ်န္မက အရမ္းခ်မ္းေနျပီ။ ေမ ့ကို တိုးတိုးေလး အနားကပ္ျပီး ေမျပန္လို ့ မရဘူးလား။ အရမ္းခ်မ္းေနျပီဆိုေတာ့ ေမကျပန္ေလ အိမ္ေရာက္ရင္ေႏြးေႏြးေထြးေထြးေနဆိုျပီးေတာ့ ကြ်န္မကို အိမ္ျပန္ခိုင္းပါတယ္။<br />
<br />
ကြ်န္မလဲအိမ္ေရာက္ေတာ့ ေနာက္ေဖးမီးဖိုေဆာင္ဘက္၀င္ျပီး မီးေသြးယူ ေရေႏြးတည္မယ္ေပါ့။ မီးေသြးအိတ္ ေပၚကို လက္တင္လိုက္ေတာ့ ေအးစက္စက္ၾကီး။ ဘာၾကီးလဲမသိဘူးဆိုျပီး စဥ္းစားလိုက္ရတာ။ ေၾကာင္ေခ်းလား။ မျဖစ္ႏိုင္ပါဘူး။ ဘာၾကီးလဲမသိဘူးဆိုျပီး အဲဒိ ေအးစက္စက္ၾကီးကို ညွစ္ၾကည့္လိုက္ေတာ့ အား………………… ေျမြ ေျမြ။ ကြ်န္မကိုေခါင္းေထာင္ၾကည့္ေနတယ္။ ဘာရမလဲ သိတယ္ဟုတ္ ေနာက္က်တဲ့ ေျခေထာက္ သစၥာေဖာက္ဘဲ ေျပးလိုက္တာ တန္းေနေရာ။<br />
<br />
ကြ်န္မတို ့ေနတဲ့ အိမ္နဲ ့ လူပ်ိဳဘားတိုက္က နည္းနည္းေလးေ၀းတယ္။ လူပ်ိဳဘားတိုက္ကိုသြားျပီး ဘယ္သူရွိလဲ ဘယ္သူရွိလဲ အိမ္ထဲမွာ ေျမြေျမြဆိုေတာ့ ကိုလူပ်ိဳတစ္သိုက္ တုတ္ဆြဲ ဓါးဆြဲနဲ ့ေျပးလာၾကပါေရာ။ ေနာက္ သူတို ့ သတ္လိုက္ၾကတယ္။ <br />
<br />
ညေရာက္ေတာ့ ဟိုေတြးဒီေတြးနဲ ့ ညေနက သတ္လိုက္တဲ့ ေျမြကိုျပန္စဥ္းစားမိတယ္။ ေျမြက ငါ့ကို ေက်နပ္ပါ့ မလား။ ငါ့ေၾကာင့္ သူေသတာဆိုျပီး သရဲလာ ေျခာက္ရင္ေသျပီ လို ့ေတြးမိျပီး ေဖနဲ ့ေမၾကားထဲမွာ အဲဒိညက ၀င္အိပ္လိုက္တယ္။ အဲ့ဂေလာက္သတၱိရွိတာ။<br />
<br />
၂လေလာက္ၾကာေတာ့ ကြ်န္မ ေရခ်ိဳးမယ္ဆိုျပီး ေရခ်ိဳးခန္းထဲ ၀င္လာတယ္။ ျပီးေတာ့ သီခ်င္းေလး တေအးေအး<br />
နဲ ့ အိမ္ေနာက္ေဖး ျခံထဲမွာ သီးေနတဲ့ ငွက္ေပ်ာခိုင္ကိုေငးျပီး တံခါးကိုဖြင့္လိုက္ေတာ့ ဘုတ္တဲ ့။ ပုခံုးေပၚ ဘာလဲမသိဘူး ျပဳတ္က်လာတယ္။ <br />
<br />
ကြ်န္မက ဘာျပဳတ္က်တာလဲမသိဘူးဆိုျပီး ငံု ့ၾကည့္လိုက္ေတာ့ ေျမြျဖစ္ေနေရာ။ ဆိုေနတဲ့ သီခ်င္းေတာင္ ဘယ္ေရာက္သြားမွန္းမသိဘူး။ အာေခါင္ျခစ္ျပီး ေအာ္လိုက္တယ္။ ေမကေျပးလာျပီး မေၾကာက္နဲ ့မေၾကာက္နဲ ့ ဆိုျပီး ေမတၱာပို ့တယ္။ <br />
<br />
ပရိတ္ၾကီး ၁၁ သုတ္ထဲက ခႏၶာသုတ္ရြတ္ေတာ့ အေမာင္ေျမြက ေလွ်ာကနဲ ထြက္သြားတယ္။ ဒီေတာ့မွ ကြ်န္မလဲ စိတ္ေအးရေတာ့တယ္။<br />
<br />
ေနာက္တစ္ခါက ကြ်န္မအိပ္ခါနီးပါ။ အိပ္ကာနီး စာဖတ္တတ္တဲ့အက်င့္က ရွိေနေတာ့ စာဖတ္လိုက္တာ ေတာ္ေတာ္ညဥ့္နက္သြားတယ္။ ေမကေစာေစာအိပ္ေနာ္လို ့လာလာေျပာတာ ၁၀ၾကိမ္ထက္မနည္းေတာ့ဘူး။ မ်က္လံုးေညာင္းလာျပီး နာရီၾကည့္လိုက္ေတာ့ မနက္ ၂း၀၀ ေတာင္ ထိုးေတာ့မယ္။ တစ္အိမ္လံုးအိပ္ကုန္ျပီ။ ကြ်န္မလဲ ျခင္ေထာင္ကို ထျပီးခ်ရမွာ ပ်င္းေလေတာ့ အိပ္ရင္းနဲ ့ဘဲ မိန္းကေလးပီသစြာ ေအာက္ကေန ျခင္ေထာင္အမိုးကို ကန္ခ်လိုက္တယ္ း)။ <br />
<br />
ၾကားလိုက္ရတာက ဘုတ္တဲ့။ လာျပန္ျပီ ဒီဘုတ္ဆိုတဲ့အသံ။ ေသခ်ာတယ္ ဒါေျမြျပဳတ္က်တဲ့ အသံဘဲ။ ေမတို ့ ကိုလဲ မႏိႈးေတာ့ဘဲ မ်က္စိကိုစံုမွိတ္ျပီး ေမရြတ္သလို ေမတၱာပို ့ လိုက္တယ္။ ရြတ္ေနတုန္း ကုတင္ေအာက္ ခိုးၾကည့္လိုက္ေတာ့ ေအာင္မာ ေျမြကလဲကြ်န္မကို ၾကည့္ေနတယ္။ ဘုရားဘုရား ငါေမတၱာ ပို ့ တာမစြမ္းလို ့လား။ ခုထိမသြားေသးဘူး။ ေနာက္ဆံုးေမတၱာပို ့တာကို ေျမြကဘဲ နားမလည္တာလား ။ ဘာလားေတာ့ မသိေတာ့ဘူး။ မသြားဘူးရွင္။ ေပေတျပီးကြ်န္မ ကုတင္ေအာက္မွာ ေခြေနတယ္။<br />
<br />
အင္း …… ငါေကာင္းေကာင္းေျပာေနတယ္ေနာ္ ။ ေခါင္းမာေနတယ္ဟုတ္လား ။ ဒီေတာ့လဲ ရတယ္ ရတယ္ နင္ကငါေမတၱာပို ့တာ မရဘူးဟုတ္လား။ ေအးေတြ ့မယ္။ နင့္ကိုငါခ်က္စားမယ္။ ပါးပါးလွီးမယ္။ တုတ္ထိုးလို အခ်ဥ္ေရ စပ္စပ္နဲ ့စားျပစ္မယ္။ ဘာမွတ္လဲ။ ဘာညာဆိုျပီး ရြတ္လိုက္တယ္။<br />
<br />
အဟား………………. ကြ်န္မရြတ္လိုက္တာကို ေျမြကနားလည္သြားလားမသိဘူး။ ေလွ်ာကနဲ ့ျပန္ထြက္သြားတယ္။ <br />
ကြ်န္မလဲ ဒီေတာ့မွ စိတ္ခ်လက္ခ်အိပ္ရေတာ့တာ မနက္ ၉း၀၀ နာရီထိုး ေမလာႏိႈးမွ ႏိုးေတာ့တယ္…….ေက်ာပိုးအိတ္http://www.blogger.com/profile/08188405011119274859noreply@blogger.com9tag:blogger.com,1999:blog-4123719220698831272.post-16256725165986444692010-07-13T06:43:00.000+06:302010-07-13T06:43:21.005+06:30သတိရမိသည္ ကမ္းေျခဆီပင္လယ္လိႈင္းေတြက ကြ်န္မရဲ ့ ေျခဖ၀ါးမွာ လာနားလိုက္ ျပန္ထြက္သြားလိုက္နဲ ့ အလုပ္ရႈပ္ေနသလို သန္ ့ရွင္း လတ္ဆပ္ေသာ ေလႏုေအးေလးေတြကလဲ ရွည္လွ်ားလွတဲ့ ကြ်န္မရဲ ့ ဆံႏြယ္ေတြကို ျမဴးတူးတိုးေခြ ့လို ့။<br />
<br />
ကြ်န္မရပ္ေနတာကေတာ့ ပင္လယ္ကမ္းစပ္တစ္ခုမွာေပါ့။ ဟိုး……………… အဆံုးအစ မရွိတဲ့ ပင္လယ္ျပင္ၾကီးနဲ ့ ပတ္ပတ္လည္ ကာရံထားတဲ့ ျပာလြင္တဲ့ ေတာင္တန္းၾကီးေတြကို ေငးေကာင္းေကာင္းနဲ ့ ေငးေနမိပါတယ္။<br />
<br />
ကြ်န္မေငးေနတာ ဘယ္ေလာက္ၾကာသြားလဲဆိုတာ မသိပါဘူး။ ကြ်န္မရဲ ့ေနာက္ေက်ာကို အရွိန္ျပင္းျပင္းနဲ ့ ၀င္တိုက္လိုက္မွ ကြ်န္မသတိျပန္၀င္လာခဲ့တယ္။မထင္မွတ္ဘဲ ၀င္တိုက္ခံလိုက္ရလို ့ အရွိန္မထိန္းႏိုင္ဘဲ သဲေသာင္ျပင္ေပၚ ကြ်န္မဖင္ထိုင္ရက္ ျပဳတ္က်သြားတယ္။<br />
<br />
စိတ္ထဲမွာ အရမ္းလဲရွက္သြားတယ္။ ျပီးေတာ့ ေဒါသလဲ အရမ္းထြက္သြားတယ္။ ၾကည့္စမ္း ဘယ္ေလာက္ရမ္းကားမႈလဲ။ ေအးေအးေဆးေဆး ဘယ္သူ ့ကိုမွ မေႏွာင့္ယွက္ဘဲ ေနေနတာေတာင္ မလြတ္ဘူး။<br />
<br />
“ကြ်န္ေတာ္ေတာင္းပန္ပါတယ္ဗ်ာ။ ဘယ္မ်ားနာသြားေသးလဲ။”<br />
“ရတယ္ရတယ္ ။ ဘာမွမျဖစ္ဘူး။”<br />
“ကြ်န္ေတာ္လဲ သူငယ္ခ်င္းေတြနဲ ့ ကမ္းေျခကိုဘယ္သူအရင္ေရာက္မလဲလို ့အေျပးျပိဳင္ခဲ့တာ ။ မထင္မွတ္ဘဲ အရွိန္ထိန္းမရလို ့”<br />
<br />
ကြ်န္မလဲထူပူေနတာနဲ ့ ဘာေတြေျပာခဲ့မိမွန္း မသိေတာ့ပါဘူး။ ကမ္းေျခမွာ ေပ်ာ္ပြဲစားထြက္လာတဲ့ သူငယ္ခ်င္းေတြဆီလဲ ဘယ္လိုေရာက္လာမွန္းမသိေတာ့ပါ။<br />
<br />
ေနာက္မွသိရတာ သူကကြ်န္မတို ့ေပ်ာ္ပြဲစား ထြက္လာတဲ့အုပ္စုထဲကဘဲတဲ့။ ဒီေလာက္ပတ္၀န္းက်င္ကို စိတ္၀င္ စားတဲ့ကြ်န္မအျဖစ္ ။<br />
<br />
သူငယ္ခ်င္းေတြမိတ္ဆက္ေပးအရ သူဟာဒီျမိဳ ့ေလးရဲ ့တင္းနစ္ လက္ေရြးစင္တဲ့။ျဖဴစင္တဲ့ အသားအရည္ ၊ ေဖာ္ေရြတဲ့အျပံဳးမ်ား ၊ ႏူးညံ့တဲ့ မ်က္၀န္းမ်ား ၊ ေခ်ာေမာတဲ့ သူ ့ရုပ္သြင္ေတြၾကားမွာ ကြ်န္မအသက္ရႈဘို ့ ေတာင္ ေမ့ေနတယ္။<br />
<br />
ေပ်ာ္ရႊင္စရာ ကမ္းေျခေန ့ေလးကို ဘယ္ေတာ့မွ ေမ့ေတာ့မွာ မဟုတ္ေတာ့ပါဘူး။<br />
<br />
ဒီလိုနဲ ့ေနာက္ေန ့ေတြမွာ ကြ်န္မအလုပ္တစ္ခုပိုလာပါတယ္။ ညေနတိုင္း ေဖေဖ့ရံုးကိုသြားလည္ဘို ့ပါ။ သူတင္းနစ္ ရိုက္တာ ေဖေဖရံုးခန္းနဲ ့ဆို မ်က္ႏွာခ်င္းဆိုင္ ျဖစ္ေနတယ္။ ညေနဆို ေယာင္ေပေပနဲ ့ ကြ်န္မ ေရာက္ေရာက ္ သြားတယ္။<br />
<br />
သူကလဲ ကြ်န္မလာတတ္တဲ့အခ်ိန္ေတြကို ေမွ်ာ္ေမွ်ာ္ေနတတ္တယ္။ ကြ်န္မလာျပီဆိုတာနဲ ့သူ ့ ကစားကြက္ေတြ က ပိုျပီးအသက္၀င္လာတယ္။ သူ ့သူငယ္ခ်င္းေတြနဲ ့လဲ ကြ်န္မကိုမိတ္ဆက္ေပးတယ္။<br />
<br />
ဒီလိုနဲ ့ရက္ကိုလစား ၊ လကိုႏွစ္စားနဲ ့ သူနဲ ့ကြ်န္မရဲ ့ခင္မင္မႈဟာ အရမ္းကိုခိုင္ျမဲေနခဲ့တယ္။ သူ မပါဘဲ ကြ်န္မ ဘယ္မွမသြားတတ္ေတာ့သလို သူကလဲဘယ္သြားသြား ကြ်န္မ မပါဘဲ မသြားတတ္ မလာတတ္ျဖစ္ေနတယ္။<br />
<br />
မနက္ေစာေစာ ေအးလြန္းလွတဲ့ ေဆာင္းရနံ ့နဲ ့ က်န္းမာေရးလမ္းတစ္ေလွ်ာက္ အတူတူ အားကစားလုပ္ခဲ့ တာ ေတြ။ ေန ့လည္ဘက္ ပူေႏြးလွတဲ့ေႏြရာသီမွာ အုန္းရည္ဆိုင္တူတူ ထိုင္ခဲ့တာေတြ။မိုးရာသီ ကမ္းနားလမ္းက ပင္လယ္စာဆိုင္မွာ ေက်ာက္ပုဇြန္မီးကင္တူတူစားခဲ့တာေတြ။<br />
<br />
ဘယ္ေတာ့မွေမ့မရတဲ့ သာယာေသာ အမွတ္တရေန ့ေလးေတြပါ။<br />
<br />
က်ည္းေျမာင္းလွတဲ့ ဒီျမိဳ ့ေလးမွာ သူတို ့က ျမိဳ ့ရဲ ့မ်က္ႏွာဖုံုး စာရင္းထဲမွာ ထိပ္ဆံုးမွ ေနရာယူထားသလို ကြ်န္မကလဲ အရာရွိၾကီးသမီးျဖစ္ေနတာေၾကာင့္ ျမိဳ ့ကလူေတြ ပါးစပ္ဖ်ားမွာ ေရပန္းစားေနခဲ့ပါတယ္။ဒါေပမယ့္ အမ်ားထင္သလို မဟုတ္ဘဲ သူနဲ ့ကြ်န္မ ခုထိ ျဖဴစင္ေနဆဲပါ။<br />
<br />
တစ္ေန ့သူကြ်န္မဆီ ဖုန္းဆက္လာတယ္။ အေရးတၾကီးေတြ ့ခ်င္တယ္။ ညေနက်ရင္ ေလဆိပ္လမ္းက ေစာင့္ေနပါတဲ့။ ကြ်န္မကလဲ ေျပာစရာရွိတာနဲ ့အေတာ္ဘဲ။ ေတြ ့မယ္ေလလို ့ ျပန္ေျပာလိုက္တယ္။<br />
<br />
ဒီလိုနဲ ့ ညေနေစာင္းတာနဲ ့ ကြ်န္မေလဆိပ္လမ္းကို လာခဲ့ေတာ့ သူကအရင္ေရာက္ေနတယ္ေလ။<br />
<br />
“လမင္း ေျပာစရာရွိတာဘာလဲ။”<br />
“အင္းေျပာမယ္။ ဒါေပမယ့္ သက္လြင္အရင္ေျပာ။”<br />
<br />
လမင္းအရင္ေျပာ သက္လြင္အရင္ေျပာနဲ ့ေတာ္ေတာ္နဲ ့လိုရင္းကိုမေရာက္ေတာ့ဘူး။ ထံုးစံအတိုင္း အရာရာမွာ အေလွ်ာ့ေပးတတ္တဲ့ (အထူးသျဖင့္ ကြ်န္မေပၚမွာ) သူကဘဲစတင္ျပီး အေလွ်ာ့ေပးခဲ့ပါတယ္။<br />
<br />
“ဒီစကားေလးကိုေသခ်ာနားေထာင္ေပးပါ။ ကြ်န္ေတာ္ လမင္းကို အရမ္းခ်စ္ပါတယ္။ ကြ်န္ေတာ့ခ်စ္ခဲ့တာခုမွမဟုတ္ပါဘူး။ လမင္း ဒီျမိဳ ့ကို စေရာက္တဲ့ေန ့ကတည္းက ကြ်န္ေတာ္ ခင္မင္ခြင့္ရခ်င္ေနခဲ့တာ။ ျပီးေတာ့ လမင္းနဲ ့ေတြ ့ရေအာင္ ကမ္းေျခ ေပ်ာ္ပြဲစားေလးကို ကြ်န္ေတာ္စီမံခဲ့တာ။ ”<br />
<br />
“အဲဒိကမ္းေျခမွာလဲ လမင္းသတိထားမိေလာက္ေအာင္ ကြ်န္ေတာ္ တမင္သက္သက္ ၀င္တိုက္ခဲ့တာ။ လမင္းကို အရမ္းခ်စ္တယ္ဗ်ာလို ့ ဆိုတဲ့ ဒီစကားကိုေျပာခ်င္ခဲ့တာ ၾကာလွျပီ။ ဒါေပမယ့္မေျပာရဲဘူး။ လမင္းနဲ ့ ခင္မင္ခြင့္ေလး ေပ်ာက္သြားမွာဆိုးလို ့။ ခုေတာ့ ဘယ္လိုမွမေနႏိုင္ေတာ့လို ့ ကြ်န္ေတာ္ဖြင့္ေျပာတာ။ လမင္းကြ်န္ေတာ့္ကို စိတ္ဆိုးလား။ ေက်းဇူးျပဳျပီး တစ္ခုခု ျပန္ေျပာေပးပါဗ်ာ။”<br />
<br />
“ဒီစကားကို ဟိုးတုန္းကသာ ေျပာခဲ့မယ္ဆို အရမ္းေပ်ာ္ဘို ့ေကာင္းမွာဘဲေနာ္။ ဒါေပမယ့္ကိုသက္လြင္ တကယ့္ကို ေနာက္က်သြားပါျပီရွင္။ ကြ်န္မတို ့မနက္ျဖန္ဆို အျခားေနရာကို ေျပာင္းရေတာ့မယ္။ ျမန္မာျပည္အထက္ပိုင္းကို။ ေျပာင္းမိန္ ့က်တာ ၾကာပါျပီ။ ေဖေဖ အလုပ္မ်ားေနတာနဲ ့ခ်က္ျခင္းမေျပာင္းျဖစ္တာ။ ခုေတာ့ ကြ်န္မ ကိုသက္လြင္ကို လာႏႈတ္ဆက္တာ။ ကြ်န္မေလ ကြ်န္မ………………”<br />
<br />
ေနာက္ေန ့မနက္ ၁၀နာရီမွာ ကြ်န္မတို ့မိသားစု အဲဒိခ်စ္စရာေကာင္းတဲ့ ေတာင္တန္းေတြေပါမ်ားလွတဲ့ ေရတံခြန္ေတြေပါမ်ား လွတဲ့ ျမိဳ ့ေလး ကို ႏႈတ္ဆက္ခဲ့ပါတယ္။ ေလယာဥ္ကြင္းထဲေရာက္ေတာ့လဲ ေဖေဖကိုလာေရာက္ႏႈတ္ဆက္ၾကတဲ့ အရာရွိၾကီးငယ္ေတြ ၾကားထဲမွာ ထိုင္ေနရင္း ဒီျမိဳ ့ေလးရယ္ အထူးသျဖင့္ ကိုသက္လြင္ရယ္ အဲဒါေတြကို စိတ္ထဲကေန ႏႈတ္ဆက္ေနမိတယ္။<br />
<br />
ေလယာဥ္ဆီသြားဘို ့ အျပင္ကိုေရာက္တယ္ဆိုရင္ဘဲ ကြ်န္မရဲ ့စိတ္ထဲမွာ ထင့္ကနဲျဖစ္သြားတာေၾကာင့္ ေနာက္လွည့္ၾကည့္မိေတာ့<br />
<br />
အိုး………………..ဘုရားေရ ကိုသက္လြင္ ။ကြ်န္မက မလာေတာ့ဘူးထင္ေနတာ။ ကြ်န္မေျခစံုရပ္ျပီး သူ ့ကို ေငးၾကည့္မိေနတယ္။ ေနာင္ဘယ္ေတာ့မ်ားမွ ျပန္ဆံုေတြ ့မွာလဲ။ သူကလဲ ကြ်န္မကို မ်က္ေတာင္ မခတ္တမ္း ၾကည့္ေနပါတယ္။ ကြ်န္မသူ ့မ်က္၀န္းကိုၾကည့္လိုက္ေတာ့ သူ ့မ်က္၀န္းေတြက မ်က္ရည္ေၾကာင့္ ထင္ပါရဲ ့ ။ စိုလက္ေနပါတယ္။ <br />
<br />
ကြ်န္မ ကိုသက္လြင္ကို ေငးေနတာ ဘယ္ေလာက္ၾကာသြားလဲ မသိဘူး။ ေလယာဥ္မယ္ေလးမွ လာေရာက္ေခၚယူတာေၾကာင့္ ကြ်န္မေနာက္ဆံုးအၾကိမ္ ၾကည့္ျပီးလက္ျပႏႈတ္ဆက္ကာ ေလယာဥ္ဆီကို ေျပးလာခဲ့မိတယ္။<br />
<br />
ေလယာဥ္ေပၚေရာက္ေတာ့ ကြ်န္မ ကိုသက္လြင္ရွိမယ့္ ေနရာကို မွန္းျပီးၾကည့္လုိက္ေတာ့ ကိုသက္လြင္က ကြ်န္မကို မျမင္ရေပမယ့္ ျမင္ရသူ အလား ေက်ာက္ရုပ္တစ္ရုပ္လို ျငိမ္ျပီး ၾကည့္ေနတယ္။ ေမကဘာမွမေျပာဘဲ ကြ်န္မေခါင္းကို လက္နဲ ့ ပုတ္ေပးတယ္။ ကြ်န္မတို ့စီးမယ့္ေလယာဥ္ၾကီး စတင္ထြက္ခြာေနေပမယ့္ ကိုသက္လြင္ကေတာ့ ေနရာကေန မေရႊ ့ဘဲ ကြ်န္မတုိ ့ေလယာဥ္ၾကီးကို ၾကည့္ေနတယ္။<br />
<br />
ဒီလိုနဲ ့ေလယာဥ္ၾကီးက ဟိုးေကာင္းကင္ျဖဴျဖဴၾကီးဆီကို အရွိန္နဲ ့ထိုးတတ္သြားျပီ။ ကြ်န္မခ်စ္တဲ့ဒီျမိဳ ့ေလးနဲ ့ ကိုသက္လြင္ကလဲ ဟိုးအေ၀းမွာ မႈန္ျပျပ။ေက်ာပိုးအိတ္http://www.blogger.com/profile/08188405011119274859noreply@blogger.com9tag:blogger.com,1999:blog-4123719220698831272.post-40824527703858206602010-06-17T07:33:00.000+06:302010-06-17T07:33:02.727+06:30အပ်ဳိၾကီးေလသံတကုိယ္တည္း အပ်ဳိၾကီးေပမယ့္<br />
ဟဲ့- တို႔ေသြးကို လာမစမ္းနဲ႔ ျပာနွမ္းသြားမယ္။<br />
<br />
မပူခ်င္တာကို မယူခ်င္လို႔ မထင္စမ္းနဲ႔ ...စာဖြဲ႔ျပမေနခ်င္ပါဘူး။<br />
<br />
အပ်ဳိၾကီး ... အပ်ဳိၾကီးနဲ႔ ခနဲ႔တဲ့တဲ့ စကားလံုး<br />
ျပံဳးတံု႔တံု႔ မ်က္နွာေပး<br />
<br />
အပ်ဳိၾကီးျဖစ္ျခင္း သူ႔အဘ စီးပြားအိုး<br />
တုတ္နဲ႔ထိုးမိသလား။<br />
မနိုင္ဝန္ဒဏ္ သူခံေနရလို႔လား။<br />
<br />
တို႔မွာ သိကၡာရွိတယ္။ မာနရွိတယ္။<br />
(အပ်ဳိၾကီးဆိုတဲ့)<br />
ဂုဏ္ရွိတယ္။<br />
<br />
ရည္ရြယ္ခ်က္ပန္းတိုင္ဆိုတာရွိတယ္။<br />
ေလွ်ာက္ရမယ့္လမ္း စမ္းတဝါး ျဖစ္မေနဘူး<br />
အရူးေတြအလုပ္ အရႈပ္ထုပ္ တို႔မလုပ္<br />
အဟုတ္ထင္မေနၾကနဲ႔။<br />
<br />
တုိ႔ဘဝမွာ အိမ္ရာထြက္လည္ ခ်ဳပ္ခ်ယ္မယ့္သူ ရွိဘူး။<br />
ဒီကို ဟိုသြား တားျမစ္မယ့္သူ မရွိ<br />
စီးပြားတြက္ခက္ ရိုက္နွက္မယ့္သူလည္း ေဝးတာမို႔<br />
ပူပင္ကင္းလွ ဒီဘဝကို<br />
(....) ေနသားက်ခဲ့ျပီ။<br />
<br />
ကြ်န္မေရးတာ မဟုတ္ပါဘူးရွင့္။ ကြ်န္မနဲ ့အရမ္းခင္တဲ့ မဂ်ာမြန္းဆုိတဲ့ အမဆီက ကူးလာတာ။<br />
း)ေက်ာပိုးအိတ္http://www.blogger.com/profile/08188405011119274859noreply@blogger.com13tag:blogger.com,1999:blog-4123719220698831272.post-42479814298770920792010-06-02T18:30:00.004+06:302010-06-02T18:39:42.489+06:30အဲဒီေန ့ကပူျပင္းလွတဲ့ ေႏြရက္တစ္ရက္မွာ ကြ်န္မ နယ္ေျပာင္းဘို ့ အမိန္ ့က်လာပါတယ္။ ကြ်န္မဒီအလုပ္ကို လုပ္လာခဲ့တာ အခုဆိုရင္ ၅ႏွစ ္ျပည့္ေတာ့မယ္။ ၅ႏွစ္ဆိုတဲ့ သက္တမ္းတစ္ေလွ်ာက္မွာ ၾကီးၾကီးမားမား အမွားယြင္းလံုး၀မရွိေအာင္ အျမဲဂရုစိုက္ခဲ့တယ္။ လုပ္ငန္းခြင္ အဆင့္အရတိုက္ရိုက္အုပ္ခ်ဳပ္တာကေတာ့ အဂၤလိပ္လူမ်ိဳးျဖစ္ျပီး ျမန္မာဘက္မွာ စီမံကိန္းဆရာ၀န္က အၾကီးဆံုးပါ။ စီမံကိန္း ဆရာ၀န္ျပီးရင္ ( Admin )ရာထူးရထားတဲ့ ကြ်န္မက ဒုတိယအၾကီးဆံုး တာ၀န္ကို ယူထားရပါတယ္။<br />
<br />
ရံုးမွာ အသက္အငယ္ဆံုးျဖစ္ေပမယ့္ ရာထူးအရၾကီးေနတာေၾကာင့္ အားလံုးက နာမည္ေတာင္ မေခၚဘဲ သမီးေလးလို ့ ကြ်န္မကို ေခၚၾကပါတယ္။ ကြ်န္မရဲ ့ဘ၀က တစ္ေန ့တစ္ေန ့ ရိုးရွင္းစြာနဲ ့ျဖတ္သန္းလာခဲ့တာ အခုဒီဇင္ဘာဆို ၅ႏွစ္ျပည့္ပါျပီ။ ကြ်န္မပတ္ပို ့စ္က ၅ႏွစ္သက္တမ္းရွိတာေၾကာင့္ ဒီႏွစ္ျပီးရင္ ပတ္ပို ့စ္ သက္တမ္း ထပ္မတိုးေတာ့ဘဲ ျပန္ေတာ့မယ္လို ့ဆံုးျဖတ္ထားခဲ့တာ။<br />
<br />
ကြ်န္မ ဒီဇင္ဘာအျပီးျပန္ေတာ့မယ္လို ့ စကားၾကံဳလို ့ေျပာလိုက္တိုင္းမွာ ကြ်န္မရံုးက လုပ္ေဖာ္ကိုင္ဖက္ေတြ မ်က္ႏွာ မေကာင္းၾက ပါဘူး။ တခ်ိဳ ့တေလဆို ျပန္ေတာ့မွာသာ ျပန္ပါသမီးရယ္ .. မျပန္ခင္စပ္ၾကားမွာေတာ့ ဒီဇင္ဘာအျပီး ျပန္မယ္ဆိုတဲ့ စကား ခဏခဏ မသံုးပါနဲ ့ဆိုျပီး ၀မ္းနည္းစြာဆိုတတ္ၾကေသးတယ္။<br />
<br />
ဒီလိုနဲ ့ေပ်ာ္ေပ်ာ္ရႊင္ရႊင္ အလုပ္လုပ္လာရင္း မထင္မွတ္တဲ့ ၾကီးမားေသာ ကံမေကာင္းမႈ ကြ်န္မဆီကို တိုက္ရိုက္ ေရာက္လာခဲ့တယ္။ မထင္မွတ္ဘဲ ေရာက္လာတဲ့ ကံမေကာင္းမႈကို ကြ်န္မ ေအာင္ျမင္စြာ မေရွာင္တိမ္းႏိုင္ခဲ့ဘူး။ အရာရာ လဲျပိဳခဲ့တယ္။ အဆိုးဆံုးမွာ ကြ်န္မေပ်ာ္ရႊင္ခဲ့တဲ့ ကြ်န္မရဲ ့ လုပ္ငန္းကို ထိခိုက္မႈက ပိုျပီးဆိုးရြားခဲ့ပါတယ္။<br />
<br />
ဘယ္ေလာက္ထိေတာင္ ဆိုးရြားခဲ့လဲဆို ကြ်န္မကို အလုပ္ထုတ္ပစ္မယ့္ အေျခေနေတာင္ ေရာက္ရွိလာခဲ့တယ္။ ဒါေပမယ့္ အစစ အရာရာ လုပ္ငန္းကြ်မ္းက်င္မႈေၾကာင့္ မ်က္ႏွာလႊဲျပီး စိတ္ခ်ရတဲ့ ကြ်န္မရဲ ့ လုပ္ကိုင္မႈကို အသိမွတ္ျပဳတာေၾကာင့္ အလုပ္မထုတ္ေတာ့ ဘဲ နယ္ေျပာင္းဘို ့ ကြ်န္မကို ေျပာလာပါတယ္။<br />
<br />
ေနာက္တစ္ေန ့ မနက္မွာေတာ့ ကြ်န္မကို နယ္ေျပာင္းရမယ္။ ေလာေလာဆယ္ လက္ရွိရာထူးအတြက္ လစ္လပ္ေနတာ (၃)ေနရာ ရွိတယ္။ ၾကိဳက္တဲ့ေနရာ ေရြးပါတဲ့။ အရာရွိေျပာလာတဲ့ နယ္ကို ကြ်န္မၾကည့္လိုက္ေတာ့ (၂)ေနရာက အရမ္းေကာင္းပါတယ္။ အဲဒိဆိုက္မွာ ရွိတဲ့ သူေတြအကုန္လံုးနဲ ့လဲ ကြ်န္မသိတယ္။ ေနမယ္ဆို ေနလို ့ ေကာင္းတဲ့ ေနရာေလးပါ။ အဲဒီေနရာေတြမွာ အလုပ္လုပ္ခဲ့တဲ့သူေတြကလဲ အျခားပိုျမင့္တဲ့ေနရာမွာ အလုပ္ရလို ့ ထြက္သြားတာ ေၾကာင့္ ေနရာလစ္လပ္ေနခဲ့တာ။<br />
<br />
ေနာက္တစ္ေနရာကေတာ့ ေျပာရမယ္ဆို ေတာ္ေတာ္ေလး မေကာင္းပါဘူး။ ကြ်န္မတို ့ရံုးခ်ဳပ္ကေတာင္ လက္ေျမာက္ ထားရတဲ့ ေနရာေလးပါ။ သူတို ့ဘယ္လိုဆိုးလဲမသိေပမယ့္ ဘယ္အရာရွိမွ ၾကာၾကာမေနရဘဲ ထြက္သြားရတဲ့ ေနရာဆိုးေလးပါ။<br />
<br />
ကြ်န္မက အရာရွိကို အဲဒီေနရာ ငါသြားမယ္လုိ ့ အေျဖေပးလိုက္တဲ့အခ်ိန္မွာ အားလံုးက ကြ်န္မရူးသြားျပီလို ့ သတ္မွတ္ ခဲ့တယ္။ ဘယ္သူမွမသြားခ်င္တဲ့ ဆိုးရြားတဲ့ ၀န္ထမ္းေတြ ေနတဲ့ေနရာကို ဘာလို ့ ကြ်န္မေရြးျခယ္ခဲ့တာလဲတဲ့။ ဟင့္အင္း အဲဒိအတြက္ ကြ်န္မမွာ အေျဖမရွိဘူး။<br />
<br />
ဒီလိုနဲ ့ကြ်န္မ ဆိုးလြန္းတယ္လို ့ နာမည္ၾကီးလွတဲ့ ဒီေနရာေလးကို ေရာက္လာခဲ့ပါျပီ။ ေလဆိပ္မွာ ကြ်န္မကို ဘယ္သူမွ လာမၾကိဳ ၾကပါဘူး။ ေလဆိပ္ထဲမွာ ေယာင္လည္လည္နဲ ့ ကြ်န္မလိုက္ၾကည့္ေနမိပါတယ္။ ေနာက္ေတာ့ လံုး၀ လာမၾကိဳတာ ေသခ်ာေနတာ ေၾကာင့္ ကြ်န္မ ရံုးကို ဖုန္းဆက္ျပီး ေရာက္ေနေၾကာင္း အေၾကာင္းၾကားလိုက္ပါတယ္။ တစ္ဘက္က ျပန္ေျဖတ့ဲ အေျဖဟာ ကြ်န္မအတြက္ ပူလြန္းလွပါတယ္။ <br />
<br />
နာရီ၀က္ေလာက္ ေစာင့္ျပီးေတာ့ ၀န္ထမ္းတစ္ေယာက္ ဆိုင္ကယ္နဲ ့ေရာက္လာတယ္။ ဆရာမ အခန္း စီစဥ္ေပးထား တယ္။ ကြ်န္ေတာ့္ ေနာက္က တတ္တဲ့။အဲဒီ၀န္ထမ္းစကားေျပာလိုက္ေတာ့ စူးရွစြာနဲ ့ ကြ်န္မႏွာေခါင္းထဲ အနံ ့ တစ္ခုက အေျပးအလႊား ေရာက္လာ တယ္။ ဘုရားေရ ဒါအရက္နံ ့။ အလုပ္ခ်ိန္မွာ အရက္ေသာက္ေနတာလား။ ကြ်န္မ မေ၀ခြဲႏိုင္ေတာ့ဘူး။<br />
<br />
ေနာက္ေတာ့ ကြ်န္မအတြက္ ငွားေပးထားတဲ့ အခန္းေလးထဲမွာ ပစၥည္းေတြကို အစီစဥ္တက် ထားျပီး ကြ်န္မအနားယူ ခဲ့တယ္။ ေနာက္ေန ့မနက္ရံုးတတ္ေတာ့ လွိဳက္လွဲမႈကင္းစြာနဲ ့ တာ၀န္ေက် လာႏႈတ္ဆက္ၾကတယ္။ ေနပါေစေလ ၀မ္းမနည္းေတာ့ပါဘူး။ ဒီလမ္းကို ကြ်န္မကိုယ္တိုင္ ေရြးျခယ္ျပီး ေလွ်ာက္လွမ္းခဲ့တာဘဲ။<br />
<br />
ျပဳတင္းေပါက္နဲ ့မ်က္ႏွာျခင္းဆိုင္ ရွိေနတဲ့ ကြ်န္မစားပြဲေရွ ့က လိုက္ကာအၾကီးၾကီးကို ဖယ္ၾကည့္လိုက္မယ္ဆို ကြ်န္မ သိပ္ခ်စ္တဲ့ ေတာင္တန္းၾကီးေတြကို တန္းျပီး ျမင္ရတယ္။ ဘယ္ေလာက္ဘဲ ေမာေနပါေစ ေတာင္တန္းၾကီးေတြကို ျမင္လိုက္ရရင္ အလိုလိုကို စိတ္ထဲေပ်ာ္သြားတာ။ ကြ်န္မက အဲ့ဒီေလာက္ထိ ေတာင္တန္းေတြ အေပၚကို ရူးသြပ္ခဲ့တာ။<br />
<br />
အဲဒီေန ့က ကြ်န္မလိုက္ကာ အၾကီးၾကီးကို ဖယ္ၾကည့္လိုက္ေတာ့ ေတာင္တန္းေတြ မိႈင္းေနတယ္။ ေၾသာ္ မိုးရြာေတာ့မယ္ ထင္ပါရဲ ့။ အဲဒီလိုေတြးျပီး ကြ်န္မလုပ္စရာရွိတာေတြ ဆက္လုပ္ေနမိတယ္။ ေနာက္ေတာ့ ၀ုန္း၀ုန္းခြမ္းခြမ္း ဆိုျပီး အသံေတြၾကားလိုက္ရတယ္။ ကြ်န္မေရွ ့မွာရွိေနတဲ့ လိုက္ကာၾကီးၾကီးနဲ ့ဖုန္းထားတဲ့ ျပဳတင္းမွန္ေတြက ကြဲျပီး အထဲကို ဖန္ကြဲစေတြ ၀င္လာတယ္။ ကြ်န္မေလ ရုတ္တရက္ ေၾကာင္သြားတယ္။<br />
<br />
ေနာက္ေတာ့ ရံုးက၀န္ထမ္းတစ္ေယာက္က ဆရာမ လို ့ေခၚျပီ ဆြဲခ်လိုက္တာနဲ ့ ကြ်န္မလဲက်သြားတယ္။ မီးေတြ ရုတ္တရက္ ပ်က္သြား တယ္။ ေလာကၾကီး လတ္တေလာ ေမွာင္မဲသြားတယ္။ ကားေတြ ဟြန္းတီးသံေတြက လိုအပ္တာထက္ ပိုျပီးက်ယ္ေနတယ္။ လူေတြ ေအာ္သံၾကားရတယ္။ သစ္ကိုင္းေတြ လဲက်သံၾကားတယ္။ျပဳတင္းေပါက္ မွန္ေတြကေန တဆင့္ မိုးေရစက္ေတြက အတားဆီးမဲ့ ၀င္ေရာက္လာတယ္။<br />
<br />
ရံုးထဲမွာလဲ ဆူညံပြက္ေလာရိုက္ေနတယ္။ အားလံုးနာရီ၀က္နီးနီးေတာ့ ရွိေလာက္မယ္။ ေနာက္ေတာ့မွသိရတာက ေလဆင္ႏွာေမာင္း တိုက္တာတဲ့။ တစ္သက္နဲ ့တစ္ကိုယ္ တစ္ခါမွ မၾကံဳဘူးတဲ့ ေလဆင္ႏွာေမာင္းပါ။ အေျခေနေကာင္းလာျပီဆိုေတာ့ ကြ်န္မတို ့ရံုးမွာ ပ်က္စီးခဲ့တာေတြ ရွင္းလင္းၾကတယ္။ မထူးဆန္းေပမယ့္ အံ့ၾသစြာ ရံုးကလူေတြရဲ ့စိတ္ကို အနီးကပ္ ကြ်န္မေတြ ့လိုက္ရတယ္။<br />
<br />
အပ်က္စီးေတြကို သူမလုပ္ခ်င္ ငါမလုပ္ခ်င္နဲ ့ေယာက်ာၤးေလးေတြကလဲ မိန္းကေလးေတြနဲ ့အျပိဳင္ တြက္ကပ္ေနၾကတယ္။ ဒီေတာ့ ကြ်န္မက ဦးေဆာင္ျပီး တံျမတ္စည္းကိုင္လိုက္တယ္။ အမိႈက္ေတြ ရွင္းတယ္။ လက္မွာ ဖန္ကြဲေတြစူးျပီးေသြးထြက္တဲ့အထိ လုပ္ျပ ေတာ့မွ က်န္တဲ့သူေတြက ေယာင္လည္လည္နဲ ့လာျပီး ရံုး <br />
သန္ ့ရွင္းေရး လုပ္ၾကတယ္။<br />
<br />
အဲဒီအခ်ိန္မွာ ရုတ္တရက္ ကြ်န္မ သတိရလိုက္တာကေတာ့ ကြ်န္မရဲ ့ ကြန္ပ်ဴတာ။ တရုတ္ကပ္မွန္တံခါးေတြကို ညတုန္းက ဖြင့္ထား မိတာ ခ်က္ခ်င္း သတိရလိုက္တယ္။ ကြ်န္မလဲခ်က္ခ်င္း ရံုးကကားနဲ ့ကြ်န္မေနထိုင္ရာ အခန္းဆီကို ေရာက္လာပါတယ္။ အေ၀းကေန ၾကည့္လိုက္ရံုနဲ ့သိသာတာက ကြ်န္မငွားထားတဲ့ အခန္းရဲ ့ အိမ္ေခါင္မိုးပါ။ ေခါင္မိုးေတြမရွိေတာ့ဘူး။ အုတ္ကြ်တ္ေတာ္ေတာ္မ်ားမ်ားက လန္ျပီး က်ကြဲေနတယ္။<br />
<br />
ကြ်န္မ အခန္းတံခါးဖြင့္ျပီး အိမ္ထဲ၀င္လိုက္ေတာ့ ထင္တဲ့အတိုင္းဘဲ ကြန္ပ်ဴတာေဘးနားမွာ ေရေတြ အမ်ားၾကီးဘဲ။ ကြန္ပ်ဴတာကို ဆြဲမလိုက္ေတာ့ ေရေတြက ေတာက္ေတာက္နဲ ့ က်ေနတယ္။<br />
<br />
ကြ်န္မလက္ေတာ့ေလးေတာ့ ေရမြန္းရံုမကလို ့ ေရေတာင္နစ္ေနေရာပါလား။ ဖြင့္လဲမဖြင့္ရဲဘူး။ ေရွာ့ျဖစ္မွာ ေၾကာက္တယ္။ ေနာက္ေတာ့ ၾကမ္းမွာစိုေနတဲ့ မိုးေရေတြကို ကြ်န္မ အ၀တ္နဲ ့လိုက္သုတ္ခဲ့တယ္။ အခန္းပတ္လည္က တရုတ္ကတ္မွန္ေတြ လိုက္ ပိတ္ျပီး ေနာက္ဆံုး အိပ္ခန္းထဲေရာက္လာတယ္။ ေမြ ့ယာေပၚကြ်န္မေျခေထာက္ တတ္နင္းလိုက္ရံုဘဲရွိေသးတယ္ မိုးေရေတြကေမြ ့ယာ ထဲကေနအတားစီးမဲ့ ထြက္လာတယ္။<br />
<br />
ကြ်န္မေလ အရမ္းငိုခ်င္သြားတယ္။ ေမြ ့ယာေတြလဲ အကုန္စိုေနတယ္။ မီးကလဲ မလာဘူး။အဲဒါေတြကိုၾကည့္ျပီး ၀မ္းနည္းလြန္းလို ့ ကြ်န္မ ေအာ္ငိုခဲ့တယ္။ ကံမေကာင္းမႈက ဘာလို ့မ်ား ေနာက္ကေန လိုက္ေနရတာလဲဟင္။ မိုးေရေတာထဲမွာ ကြ်န္မတန္ဘိုးထား ရတဲ့ လက္ေတာ့ေလးကို ရင္ခြင္ပိုက္ျပီး တစ္ညလံုး ကြ်န္မ ငုတ္တုတ္ထိုင္ခဲ့ ရတယ္။<br />
<br />
ဒီလိုကြ်န္မတစ္ေယာက္ထဲ ၀မ္းနည္းေနခ်ိန္မွာ ကြ်န္မကို အားေပးမယ္ အေဖာ္ ကြ်န္မနားမွာ မရွိဘူး။ မ်က္ရည္ေတြက အတားဆီးမယ့္ က်လာတယ္။ မတ္တတ္ရပ္လိုက္တယ္။ ဒါေပမယ့္ ျပိဳလဲသြားတယ္။ ထပ္ရပ္ဘို ့ ၾကိဳးစားၾကည့္တယ္။ ခုခ်ိန္ထိေတာ့ အလဲလဲအျပိဳျပိဳ ဘဲ။ ကြ်န္မအားယူရဦးမယ္။ေက်ာပိုးအိတ္http://www.blogger.com/profile/08188405011119274859noreply@blogger.com9tag:blogger.com,1999:blog-4123719220698831272.post-46953572346167341882010-05-24T18:56:00.001+06:302010-07-26T14:55:16.059+06:30ကြ်န္မေမြးေန ့ဒီေန ့က ကြ်န္မရဲ ့ ေမြးေန ့ပါ။ တျဖည္းျဖည္းနဲ ့ အသက္က ေတာ္ေတာ္ေလးၾကီးလာျပီ ။ တည္ျငိမ္ျပီလား ဆိုေတာ့လဲ မတည္ျငိမ္ေသးဘူး။ ခုခ်ိန္ထိ ဆိုးေကာင္းတုန္း ၊ ကေလးလုပ္ေကာင္းတုန္း ။ <br />
<br />
စိတ္ပ်ိဳကိုယ္ႏုတယ္ထင္ပါ့ရဲ ့ ။ ရွိရင္းစြဲအသက္ထက္ အမ်ားၾကီး ပိုငယ္ေနသလိုဘဲ (အဟီးးးးးးးးးး … အဲဒါ ဘူမွ ေျပာတာ အဟုတ္ဘူး။ ကုိယ့္ဘာသာကုိယ္ေျပာတာ)<br />
<br />
ဒီေန ့မနက္ေစာေစာထတယ္။ ပံုမွန္ဆို ကြ်န္မေစာေစာထေလ့မရွိပါဘူး။ ဒါေပမယ့္ ေမြးေန ့ဆိုေတာ့ ထူးထူျခားျခား ေစာေစာထလိုက္တယ္။ ဘုရားကိုေသခ်ာရွိခိုးျပီး ကုိယ္လိုခ်င္တဲ့ဆုေတြကို အမ်ားၾကီး ေတာင္းခဲ့မိ ပါတယ္။<br />
<br />
ဒီေန ့ေတာ့ ကြ်န္မခြင့္ယူထားလိုက္တယ္။ ပံုမွန္အားျဖင့္ ကြ်န္မမွာ ေမြးရာပါ အယူသီးမႈတစ္ခုက အျမဲစိုးမိုးေနခဲ့တာ။ ေမြးေန ့မွာ စိတ္အေႏွာင့္အယွက္ ျဖစ္စရာမ်ားကို ကြ်န္မ အတတ္ႏိုင္ဆံုးေရွာင္ပါတယ္။ စိတ္အေႏွာင့္ယွက္ တစ္ခုခုျဖစ္လာျပီဆို တစ္ႏွစ္လံုး ကံမေကာင္းဘူးလို ့လဲ ကြ်န္မ ယူဆတတ္ပါတယ္။<br />
<br />
ကြ်န္မေမြးေန ့အတြက္ အလွဴတစ္ခု လုပ္ဘို ့ရာ ေမြးေန ့မတိုင္ခင္ထဲက ၾကိဳတင္ စီမံထားတယ္။ သူငယ္ခ်င္း ၂ေယာက္ေလာက္နဲ ့ တိုးတိုးတိတ္တိတ္ တိုင္ပင္ထားမိတယ္။<br />
<br />
အဲဒီအလွဴက ဘာလဲဆိုေတာ့<br />
ကြ်န္မေရာက္ရွိေနတဲ့ ျမိဳ ့ေလးမွာ ေခြးေတြ ေတာ္ေတာ္ေပါပါတယ္။ ဘယ္ေနရာၾကည့္ၾကည့္ ေခြးေတြ အမ်ားၾကီး ဘဲ။ ဘယ္ေလာက္ထိေတာင္ ေခြးရူးသြပ္တဲ့ ျမိဳ ့လဲဆိုေတာ့ ကြ်န္မတို ့ရံုးမွာဆို ရံုးက၀န္ထမ္း တစ္ခ်ိဳ ့ က ရံုးတတ္တာေတာင္ ေခြးေလးေတြ ေခၚေခၚလာတတ္ၾကတယ္။ ရံုးမွာက ေခြးေရွာင္ရ လူေရွာင္ရနဲ ့တစ္ေန ့<br />
တစ္ေန ့ ဘာေတြမွန္းလဲ မသိေတာ့ပါဘူး။<br />
<br />
ဒီေန ့မွာေတာ့ ခ်ိန္းထားတဲ့ အတိုင္း အေကာင္ထည္ေဖာ္ဘို ့ရာ ကြ်န္မနဲ ့ သူငယ္ခ်င္း၂ေယာက္ တိရိစၦာန္ အစားအစာ ေရာင္းတဲ့ဆိုင္ေလးမွာ အစားအစာ ေတြကို ၀ယ္္ျပီး သတ္မွတ္ေနရာကုိ ေရာက္လာၾကတယ္။ ကြ်န္မတို ့သြားခဲ့တဲ့ ေနရာကေတာ့ ေခြးေတြ ေတာ္ေတာ္မ်ားမ်ား ရွိတဲ့ ေနရာေလးတစ္ေနရာကိုပါ။<br />
<br />
ပထမေတာ့ ေခြးေတြက သူစိမ္း၀င္လာတာနဲ ့ ထံုးစံအတိုင္း ေဟာင္တာမွ ဆူညံေနေရာဘဲ။ေနာက္ေတာ့ သူတို ့ ကိုရန္မူတဲ့သူေတြမဟုတ္မွန္းသိတာေၾကာင့္ အခ်ိဳ ့က ျငိမ္သြားၾကတယ္။ ေနာက္ေတာ့ အကုန္လံုးနီးပါး အျမီးေလးေတြ နန္ ့လာတယ္။ <br />
<br />
သူတို ့ကို ကြ်န္မ ေခြးအစာေကြ်းခဲ့တယ္ ။ ႏြားႏို ့တိုက္ခဲ့တယ္။ အိုးးးးးးးးးးးးးးးး စားလိုက္ၾကတာ အလုအယက္။ ေခြးေတြက မစားဘူးတဲ့အစာျဖစ္ေနလို ့လားမသိဘူး အားလံုးဗိုက္ကားေနတာေတာင္ ခုထပ္ခ်ေကြ်း ခုထပ္စားမယ့္ ရုပ္ေတြနဲ ့ ကြ်န္မကို ၾကည့္ေနတယ္။ <br />
<br />
ကြ်န္မ သူတို ့ကိုၾကည့္ျပီး ေတာ္ေတာ္၀မ္းသာသြားတယ္။ ဘာလို ့လဲဆိုေတာ့ သူတို ့ဒီမနက္စာကို ေကာင္းေကာင္းမြန္မြန္ စားခဲ့ရလို ့ေပါ့။ လူေတြကိုေကြ်းရတာမွ ေကာင္းတယ္မေကာင္းဘူး ေ၀ဖန္ေနေသးတယ္ ။ ေခြးေလးေတြကို အစာေကြ်းရတာ ဘာမွ မေ၀ဖန္ဘူး။ ေကာင္းမွေကာင္း။<br />
<br />
ေနာက္ေတာ့ ကြ်န္မ ဘုန္းၾကီးေက်ာင္းမွာ ဆြမ္းသြားကပ္တယ္။ တကယ္ေတာ့ ကိုယ္တိုင္ခ်က္ျပီး ဆြမ္းပို ့ ခ်င္ေပမယ့္ ထူးျခားလွတဲ့ ကြ်န္မလက္ရာေၾကာင့္ ဘုန္းဘုန္းေတြ ဆြမ္းစားပ်က္မွာဆိုးတာေၾကာင့္ အမတစ္ေယာက္ကို ေသခ်ာခ်က္ခိုင္းလိုက္ျပီး အေပၚကႏွမ္းေလးျဖဴးကာ ကြ်န္မ ဆြမ္းခ်ိဳင့္ပို ့ခဲ့တယ္။<br />
<br />
အဲဒါျပီးမွ ကြ်န္မ ရံုးကလူေတြကို ဖုန္းဆက္ျပီး သူတို ့ကို မုန္ ့ဟင္းခါးဆိုင္မွာ ေမြးေန ့အတြက္ က်င္းပေပးခဲ့တယ္။ ေမြးေန ့အတြက္ ကြ်န္မအိမ္ကိုဖုန္းဆက္ဦးမွဆိုျပီး ဖုန္းဆက္ေတာ့ မၾကီးလာကိုင္တယ္။ ဒီေန ့တာမီးရဲ ့ေမြးေန ့ ဆုေတာင္းေပးဆိုေတာ့ မၾကီးက ဆုေတြ အမ်ားၾကီးေတာင္းေပးတယ္။ ေမ့နဲ ့ေျပာမယ္ေလလို ့ ကြ်န္မ ပူဆာလိုက္ေတာ့ မၾကီးက ေမ့ကိုဖုန္းလွမ္းေပးလိုက္ပါတယ္။ ကြ်န္မက ေမ့ဒီေန ့ေလဘဲရွိေသးတယ္ ေမ့က ဟတ္ပီဘတ္ေဒးေမ့သမီးတဲ့။ ေမ့သမီးအတြက္ ေမ့အေကာင္းဆံုးလုပ္ေပးထားတယ္။ဘုရားမွာလဲ ေမ့သမီးအတြက္ ဆုေတာင္းေပးထားတယ္။ ဘုရားဆြမ္း၊ပန္း၊ေရခ်မ္း၊ဆီမီးထြန္းေပးထားတယ္တဲ့။ အခုဘဲ ဘုန္းၾကီးေက်ာင္းက ျပန္လာတာတဲ့။ ေမ့သမီးေမြးေန ့အတြက္ ေမ့ ဆြမ္းသြားပို ့တာတဲ့။ ျပီးေတာ့ ေမ့သမီး မ်က္စိမွိတ္ထား။ေမ့ဆုေတာင္းေပးမယ္ဆိုျပီး ဆုေတြ အမ်ားၾကီးေတာင္းေပးတယ္။<br />
<br />
ေမ့ဆုေတာင္းသံေတြၾကားထဲမွာ ကြ်န္မေပ်ာ္လြန္းလို ့ မ်က္စိမွိတ္ထားရင္းတန္းလန္းနဲ ့ မ်က္ရည္ေတြ က်လာခဲ့ တယ္။ ကြ်န္မဒီကိုေရာက္ကာစက ကြ်န္မေမြးေန ့ပြဲကို ကြ်န္မတစ္ေယာက္ထဲ အခန္းက်ဥ္းက်ဥ္းေလး ထဲမွာ အေဖာ္မပါဘဲ ကြ်န္မလုပ္ခဲ့ဘူးတာ။ အဲဒီတုန္းကေမြးေန ့မွာ ကြ်န္မတစ္ေယာက္ထဲျဖစ္တာေၾကာင့္ အသည္း အသန္ ငိုခဲ့ဘူးတာ ကြ်န္မသြားသတိရလိုက္တယ္။အဲဒီတုန္းက ငိုခဲ့တာနဲ ့ ဒီေန ့မ်က္ရည္က်တာ ေတာ္ေတာ္ ကြာမွန္း ကြ်န္မသိခဲ့ရပါတယ္။ အခုဆို ကြ်န္မေဘးနားမွာ ကြ်န္မကိုခ်စ္တဲ့ ကြ်န္မကို ခင္တဲ့ ကြ်န္မရဲ ့ သံေယာဇဥ္ေတြ အမ်ားၾကီး ကြ်န္မေဘးမွာ ရစ္ပတ္လို ့ေနတယ္။<br />
<br />
ေန ့လည္ ၃း၀၀နာရီမွာ ကြ်န္မေနာက္တစ္ေနရာ သြားခဲ့တယ္။ ဘယ္ေနရာလဲဆိုေတာ့ HIV ကူးစက္ခံထားရတဲ့ ကေလးေတြ ထားတဲ့ Saving House ကိုထပ္မံသြားခဲ့ပါတယ္။ ကေလးငယ္အားလံုး အေယာက္ ၆၀ေလာက္ဘဲ က်န္ေတာ့တယ္။ အစတုန္းက ကြ်န္မသိသေလာက္ ၁၀၀ ေက်ာ္တယ္။ အခုေတာ့ အဲဒီကေလးေတြလဲ ဆံုးပါးသြားတာေၾကာင့္ အခုဆို ေဂဟာမွာ သိပ္မက်န္ေတာ့ပါဘူး။<br />
<br />
ခ်စ္စရာ ကေလးေလးေတြအတြက္ ကြ်န္မ အ၀တ္အစားေလးေတြ၊ ေပါင္ဒါမႈန္ ့ေလးေတြ၊ အားေဆးေလးေတြ၊ ကစားစရာအရုပ္ေလးေတြ ၊ေဘာ္လံုးေလးေတြ ကြ်န္မေပးခဲ့တယ္။ ျပန္ကာနီးက်ေတာ့ ကြ်န္မကို ေဂဟာက ဆရာမက အမဒီကေလးေလးေမြးစားမလားတဲ့။ ၾကည့္လိုက္ေတာ့ ကေလးေလးက အသားျဖဴျဖဴေလး၊ မ်က္လံုး၀ိုင္၀ိုင္းေလးနဲ ့ အားလံုးျခံဳၾကည့္မယ္ဆို ေတာ္ေတာ္ေလး ခ်စ္စရာေကာင္းတာတဲ့ ကေလးေလး တစ္ေယာက္ပါ။ အသက္က ၅လတဲ့။ အခုေတာ့ ႏို ့ဗူးတိုက္ေနတယ္။ ကေလးေလးေမေမက ေမြးျပီးထဲက ဆံုးသြားတယ္လို ့ေျပာလာတယ္။ ကေလးေလးက ၅လသာေျပာတယ္ ရယ္ျပတတ္ေနျပီ ။ ကြ်န္မကိုလဲ ခ်စ္စရာ မ်က္လံုးေလးနဲ ့ၾကည့္ျပီး တစ္ခ်က္ရယ္ျပလိုက္တာ ကြ်န္မျဖင့္ ဘယ္လိုခ်စ္သြားမွန္း မသိေတာ့ပါဘူး။<br />
<br />
အဲကေလးေလးကို ေမြးစားဘို ့ကြ်န္မကိုေပးေနတာေၾကာင့္ တစ္ေယာက္ထဲသမားျဖစ္တဲ့ ကြ်န္မ ဘယ္လိုမွ မတတ္သာတဲ့အဆံုးစိတ္မေကာင္းစြာနဲ ့ျငင္းခဲ့ရပါတယ္။ ကေလးေလးကို ခဏတာခ်ီလိုက္ရတဲ့ အခ်ိန္မွာ ကေလးေလးအတြက္ ကြ်န္မျပန္ျပီး ဆုေတာင္းေပးလိုက္မိတယ္။ ကေလးေရ ေနာက္ဘ၀မွာ လူျဖစ္လာခဲ့ရင္လဲ အသက္ၾကီးလာတဲ့အထိ မိစံုဖစံုနဲ ့ ေရာဂါေတြ ကင္းေ၀းျပီး လူ ့ဘ၀ကို ေပ်ာ္ရႊင္စြာျဖတ္သန္းႏိုင္ပါေစလို ့ ကေလးေလးကို ရင္ခြင္ထဲပိုက္ျပီး ဆုေတာင္းေပးခဲ့ပါတယ္။ <br />
<br />
ကေလးေလးကို ေဂဟာက ဆရာမဆီျပန္ေပးေတာ့ ကေလးက ကြ်န္မလက္ကိုဆုတ္ကိုင္ထားလိုက္တာ မနည္းျဖည္ထုတ္ရတယ္။ ကြ်န္မလဲ ေစ်းကို အျမန္သြားျပီး ကေလးေလးအတြက္ လိုအပ္တာေတြ ထပ္၀ယ္ျပီး ေဂဟာကို ျပန္လာခဲ့ပါတယ္။ ေနာက္လဲမၾကာမၾကာလာၾကည့္ပါ့မယ္လို ့ ကေလးေလးကို ဂတိေပးခဲ့တယ္။<br />
ကြ်န္မေျပာေနတာေတြ နားလည္တယ္ထင္ပါရဲ ့ ကေလးေလးက ျပံဳးျပီး ကြ်န္မကို ၾကည့္ေနတယ္။<br />
<br />
ေနာက္ေတာ့ အိမ္ျပန္လာျပီး ကြန္ပ်ဴတာကို တန္းဖြင့္ျပီး ဘယ္သူေတြ ေမြးေန ့အတြက္ Wish လုပ္ထားလဲ ၾကည့္လိုက္ေသးတယ္။ တစ္မနက္လံုးလဲ ဖုန္းနဲ ့BD Wish ေတြ အမ်ားၾကီး လက္ခံရရွိခဲ့တယ္။ ညထဲက ခ်စ္္တဲ့ သူငယ္ခ်င္းမ်ားဆီကေန ခ်စ္စရာေကာင္းေလာက္ေအာင္ Wish ေတြရခဲ့တယ္။ ဒါေပမယ့္ တစ္ေယာက္ေသာ <br />
သူရဲ ့ ေမြးေန ့ဆုေတာင္းေလးကို တိတ္တိတ္ေလးေမွ်ာ္ေနမိခဲ့တယ္။<br />
<br />
ဒါေလးက ကြ်န္မသြားသြားစတတ္တဲ့ ကြ်န္မရဲ ့အခ်စ္ဆံုး ဘြား(မဂ်ာမြန္း)ရဲ ့ဆုိေတာင္းသံေလးပါ။<br />
24th May ေမြးေန့မွ ေနာင္ႏွစ္ေပါင္း မ်ားစြာတုိင္..<br />
စိတ္၏ခ်မ္းသာျခင္း.ကိုယ္၏က်န္းမာျခင္း ႏွင့္တကြ.. စိတ္သြားတိုင္းကိုယ္ပါႏိုင္ေသာ..<br />
မိဘအား စိတ္ခ်မ္းသာေစေသာ၊ သမီးေကာင္းရတနာ ျဖစ္ပါေစ..<br />
ဘ၀ တစ္ေလ်ွာက္လုံး ေပ်ာ္ရႊင္မႈ႕အေပါင္းျပည့္စုံပါေစ...<br />
<br />
ဒါေလးက ေမာင္ေလးလင္းသူ(ဗိုက္ကေလး)ရဲ ့ ဆုေတာင္းသံေလးပါ။<br />
ေမြးေန႔ကစၿပီး အသစ္တဖန္ ျပန္လည္ရွင္သန္လာတဲ႔ ဗိုက္ရဲ႔အမတစ္ေယာက္ <br />
ျဖစ္ႏိုင္ပါေစ<br />
<br />
ဒါေလးက ကိုျဖိဳးေဇာ္ရဲ ့ဆုေတာင္းသံေလးပါ။<br />
Happy birthday !ပါ။ မာမီရဲ႕၊ ဘယ္ႏွစ္ေျမာက္မွနး္မသိတဲ႕ ေမြးေန႕မွသည္၊ ေနာင္ႏွစ္ေပါင္းမ်ားစြာတုိင္ေအာင္၊ ေပ်ာ္ေပ်ာ္ရႊင္ရႊင္၊ စိတ္ခ်မ္းခ်မ္းသာသာ၊ ခ်မ္းခ်မ္းသာသာနဲ႕ ဘ၀ကုိ၊ ျဖတ္သန္းႏိုင္ပါေစဗ်ာ။<br />
<br />
ဒါကေတာ့ ၾကယ္စင္ငယ္(ျဖဴတုတ္)ေလးက ဆုေတာင္းေပးထားတာ။<br />
happy birthday မမ<br />
<br />
ဒါကေတာ့ ညီမေလးတစ္ေယာက္လို ခ်စ္တဲ့ ေလေျပက ဆုေတာင္းေပးထားတာ။<br />
happy birthdayမမဘ၀တေလွ်ာက္လံုးေပ်ာ္ရႊင္ျခင္းေတြ အကုန္လံုးကိုမမတေယာက္တည္းပိုင္ႏိုင္ပါေစ.. ေနာ္<br />
<br />
ဒါကေတာ့ အေမအိတ္လို ့ခြ်ဲတတ္တဲ့သား(၀င္းျဖိဳးသိုက္)ဆီက ညထဲက မအိပ္ဘဲ တမင္လာေစာင့္ျပီး Wish လုပ္ေပးသြားတာ။<br />
happy birth day ပါ အေမ… ေပ်ွာ္ရြွင္ပါေစ အဲဒီအခ်ိန္ကိုတမင္လာေစာင္.ေနတာ အေမ အံ့ၾသေအာင္ email ထားခဲ.မလို.<br />
<br />
ဒါကေတာ့ အာႏိုးလွမိုးခ်စ္သူ (ĢØĿÐΞŊ PÅÏŅĜ ) ရဲ ့ခ်စ္သူ မီးေလးဇာက ဆုေတာင္းေပးထားတယ္။<br />
ခ်စ္ခ်စ္ ေနာက္၂နွစ္အတြင္း ျမန္ျမန္ေပါင္းထုတ္ရပါေစေနာ္<br />
ေမွာင္နဲ႔ေလ<br />
ခိခိ<br />
<br />
<br />
ဒါကေတာ့ သိပ္ခ်စ္စရာေကာင္းျပီး စကားအရမ္းတတ္တဲ့ မီးမီးငယ္ရဲ ့ဆုေတာင္းသံ။<br />
ေမၾကီး တအားၾကီးေပ်ာ္ရႊင္ပါေစကြာ<br />
<br />
ဒါကေတာ့ ညီမေလး သဲငယ္ေလးဆီက ေမြးေန ့ဆုေတာင္းေလးပါ။<br />
ေမြးေန႕အတြက္ ကိတ္လာပို.ေပးတာပါ<br />
<br />
ဒါကေတာ့ ေမာ္စကို ေက်ာင္းတတ္ေနတဲ့ ကဗ်ာေတြ အမ်ားၾကီးေရးတဲ့ သူငယ္ခ်င္း မိုးစက္အိမ္က ပို ့ထားတာ။<br />
Happy Birthday ယင္ေကာင္ ေမြးေန ့မွာက်န္းမာေပ်ာ္ရႊင္ပါလို ့လိုရာဆႏၵၿပည့္၀ပါေစ<br />
<br />
ဒါကေတာ့ ေမာင္ေလးလြင္ဦးကို (ေဂ်ကို)ဆီက ေမြးေန ့ဆုေတာင္းေလးပါ။<br />
happy birthday ေနာ္ အစ္မ<br />
စိတ္သစ္လူသစ္နဲ. ေပ်ာ္ရႊင္နိုင္ပါေစလို.ဆုေတာင္းေပးပါတယ္<br />
ကၽြန္ေတာ္တို. အားလံုး အစ္မ ကို သတိရေနၾကပါတယ္<br />
ေပ်ာ္ရႊင္ပါေစအစ္မမွ်င္<br />
<br />
ဒါကေတာ့ ေခ်ာကလက္ျမိဳ ့ေတာ္ကေန ပို ့လိုက္တဲ့ ေမြးေန ့ဆုေတာင္းေလးပါ။<br />
HAPPY BIRTHDAY TO YOU<br />
ေပ်ာ္ရႊင္ေသာေမြးေန႔ေလးျဖစ္ပါေစလို႔ဆုေတာင္းေပးလိုက္ပါတယ္...<br />
ယေန႔မွ စ၍ ေနာင္ႏွစ္ေပါင္ တစ္ရာတိုင္ စိတ္သြားတိုင္းကို္ယ္ပါ၍ လိုအင္ဆႏၵ ျပည့္စံုပါေစလို႔ ေခ်ာကလက္ျမိဳ႔ေတာ္မွ ဆုမြန္ေကာင္းေတာင္းေပးလိုက္ပါတယ္.<br />
ေပ်ာ္ရႊင္ေသာေန႔သစ္မ်ားႏွင့္အတူ ရႊင္လန္းခ်မ္းေျမ့ပါေစ.....<br />
ေမြးေန ့မွာေပ်ာ္ရႊင္ေစေၾကာင္း chocolate ျမိဳ ့ေတာ္မွ ဆုမြန္ေတာင္းလိုက္ပါတယ္။<br />
<br />
ဒါကေတာ့ ကြ်န္မကို ေမ့လို ့ေခၚတတ္တဲ့ သားေအာင္ေလး(အလန္ကြာတားမိန္း)ရဲ ့ ေမြးေန ့ဆုေတာင္းသံ။<br />
သားေမရဲ႕. ေမြးေန႕မွသည္ ေမသည္ တသက္လံုး ေပ်ာ္ရႊင္မႈေတြရရွိျပီး<br />
ယခင့္ယခင္ကထက္ မိမိအက်ိဳး၊ အမ်ားအက်ိဳးကုိ ဆထက္မက သယ္ပိုးေဆာင္ရြက္ႏိုင္ေသာ<br />
ေတာ္၀င္ မိန္းမျမတ္တစ္ေယာက္ျဖစ္ပါေစလို ့သားဆုေတာင္းလုိက္ပါတယ္ေမ...<br />
<br />
ေမြးေန ့ပံုေတြပါ တင္လိုက္ရင္ စာမ်က္ႏွာေတာ္ေတာ္ မ်ားသြားႏိုင္လို ့ ပံုေတြ မထည့္ေတာ့ဘဲ ဒီတုိင္းဘဲ စာသားေလးေတြ ကူးယူေျပာလိုက္တာ။<br />
<br />
အားလံုးးးးးးးးးးးးးးးးးးးးးးးးးးးး <br />
ေက်းဇူးးးးးးးးးးးးးးးးးးးးးးးးးးးးေက်ာပိုးအိတ္http://www.blogger.com/profile/08188405011119274859noreply@blogger.com10tag:blogger.com,1999:blog-4123719220698831272.post-55441206728713813752010-05-08T11:50:00.007+06:302010-05-08T12:29:21.313+06:30မိုးစက္အိမ္အတြက္ ေမြးေန ့ ပါတီ<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgcwi3Z_2Wah7GA3cezFFZXxkVIaS-_SwxpsVYc-IFOuWXbRmBpntjoJZUbmnuMyx3vdCPYgnCorCIlgLocvfT2zCYdmnDZREEGViTEiDMBWdgKlulWBgEFnW4d5O-2MmK76Nrwtm63_w8/s1600/SDC16476.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"> <img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgcwi3Z_2Wah7GA3cezFFZXxkVIaS-_SwxpsVYc-IFOuWXbRmBpntjoJZUbmnuMyx3vdCPYgnCorCIlgLocvfT2zCYdmnDZREEGViTEiDMBWdgKlulWBgEFnW4d5O-2MmK76Nrwtm63_w8/s320/SDC16476.JPG" /></a></div><meta content="text/html; charset=utf-8" http-equiv="Content-Type"></meta><meta content="Word.Document" name="ProgId"></meta><meta content="Microsoft Word 11" name="Generator"></meta><meta content="Microsoft Word 11" name="Originator"></meta><link href="file:///C:%5CUsers%5CMEIMEI%7E1%5CAppData%5CLocal%5CTemp%5Cmsohtml1%5C01%5Cclip_filelist.xml" rel="File-List"></link><style>
<!--
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:Zawgyi-One;
panose-1:2 11 6 4 3 5 4 4 2 4;
mso-font-charset:0;
mso-generic-font-family:swiss;
mso-font-pitch:variable;
mso-font-signature:1627421319 -2147483648 8 0 66047 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-parent:"";
margin:0in;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:12.0pt;
font-family:"Times New Roman";
mso-fareast-font-family:"Times New Roman";}
@page Section1
{size:8.5in 11.0in;
margin:1.0in 1.25in 1.0in 1.25in;
mso-header-margin:.5in;
mso-footer-margin:.5in;
mso-paper-source:0;}
div.Section1
{page:Section1;}
-->
</style> <br />
<div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"> ငါးေပါင္း (ေစ်းအၾကီးဆံုးဘဲ)<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"> အဟိ း)</span></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"></span></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"></span></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"><o:p></o:p></span></div><br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh2Uw9hrZq2ZAXdH6HqybpzbQ_7QZwdi6HO9u40lvBgx9sV11FXO00G58C7utomsBSJcTMJIKgn4hHZvWLPFsCM9sq-9r9RsaWVGPVvv3t3lYeCrJyK-ICPh5Tz1gR5tht2Ct8lBvvsH7M/s1600/SDC16471.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh2Uw9hrZq2ZAXdH6HqybpzbQ_7QZwdi6HO9u40lvBgx9sV11FXO00G58C7utomsBSJcTMJIKgn4hHZvWLPFsCM9sq-9r9RsaWVGPVvv3t3lYeCrJyK-ICPh5Tz1gR5tht2Ct8lBvvsH7M/s320/SDC16471.JPG" /><meta content="text/html; charset=utf-8" http-equiv="Content-Type"></meta><meta content="Word.Document" name="ProgId"></meta><meta content="Microsoft Word 11" name="Generator"></meta><meta content="Microsoft Word 11" name="Originator"></meta><link href="file:///C:%5CUsers%5CMEIMEI%7E1%5CAppData%5CLocal%5CTemp%5Cmsohtml1%5C01%5Cclip_filelist.xml" rel="File-List"></link><style>
<!--
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:Zawgyi-One;
panose-1:2 11 6 4 3 5 4 4 2 4;
mso-font-charset:0;
mso-generic-font-family:swiss;
mso-font-pitch:variable;
mso-font-signature:1627421319 -2147483648 8 0 66047 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-parent:"";
margin:0in;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:12.0pt;
font-family:"Times New Roman";
mso-fareast-font-family:"Times New Roman";}
@page Section1
{size:8.5in 11.0in;
margin:1.0in 1.25in 1.0in 1.25in;
mso-header-margin:.5in;
mso-footer-margin:.5in;
mso-paper-source:0;}
div.Section1
{page:Section1;}
-->
</style> </a></div><meta content="text/html; charset=utf-8" http-equiv="Content-Type"></meta><meta content="Word.Document" name="ProgId"></meta><meta content="Microsoft Word 11" name="Generator"></meta><meta content="Microsoft Word 11" name="Originator"></meta><link href="file:///C:%5CUsers%5CMEIMEI%7E1%5CAppData%5CLocal%5CTemp%5Cmsohtml1%5C01%5Cclip_filelist.xml" rel="File-List"></link><style>
<!--
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:Zawgyi-One;
panose-1:2 11 6 4 3 5 4 4 2 4;
mso-font-charset:0;
mso-generic-font-family:swiss;
mso-font-pitch:variable;
mso-font-signature:1627421319 -2147483648 8 0 66047 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-parent:"";
margin:0in;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:12.0pt;
font-family:"Times New Roman";
mso-fareast-font-family:"Times New Roman";}
@page Section1
{size:8.5in 11.0in;
margin:1.0in 1.25in 1.0in 1.25in;
mso-header-margin:.5in;
mso-footer-margin:.5in;
mso-paper-source:0;}
div.Section1
{page:Section1;}
-->
</style> <br />
<div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"> ဒါက ေကာ္ရည္ဟင္းခ်ိဳ</span><br />
<span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"> (ၾကက္သားရယ္ မိႈရယ္ ေနာက္ဘာေတြလဲ မသိဘူး ပါေတာ့ပါတယ္)</span><br />
<br />
<span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"></span><br />
<span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"></span><br />
<span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"></span><br />
<span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"><o:p></o:p></span></div><br />
<meta content="text/html; charset=utf-8" http-equiv="Content-Type"></meta><meta content="Word.Document" name="ProgId"></meta><meta content="Microsoft Word 11" name="Generator"></meta><meta content="Microsoft Word 11" name="Originator"></meta><link href="file:///C:%5CUsers%5CMEIMEI%7E1%5CAppData%5CLocal%5CTemp%5Cmsohtml1%5C01%5Cclip_filelist.xml" rel="File-List"></link><style>
<!--
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:Zawgyi-One;
panose-1:2 11 6 4 3 5 4 4 2 4;
mso-font-charset:0;
mso-generic-font-family:swiss;
mso-font-pitch:variable;
mso-font-signature:1627421319 -2147483648 8 0 66047 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-parent:"";
margin:0in;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:12.0pt;
font-family:"Times New Roman";
mso-fareast-font-family:"Times New Roman";}
@page Section1
{size:8.5in 11.0in;
margin:1.0in 1.25in 1.0in 1.25in;
mso-header-margin:.5in;
mso-footer-margin:.5in;
mso-paper-source:0;}
div.Section1
{page:Secti
</style><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;">
</span>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi-VG-Zu-gtBIVRBf2B1usP1uZ3stM4Tvfu7vWRciutc5aULb9qNuOBNhXD2iGDt3MqC7LnC3ip0Ywp59ankr1DmmhxFsztl3KT6LbC3KJV2FSM2miD32mUdJnU3VCCUamsKdpB-h1vv0I/s1600/SDC16472.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi-VG-Zu-gtBIVRBf2B1usP1uZ3stM4Tvfu7vWRciutc5aULb9qNuOBNhXD2iGDt3MqC7LnC3ip0Ywp59ankr1DmmhxFsztl3KT6LbC3KJV2FSM2miD32mUdJnU3VCCUamsKdpB-h1vv0I/s320/SDC16472.JPG" /></a></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;">
၀က္စတူးးးးးးးးးးးးးးးးးး</span></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"> </span><meta content="text/html; charset=utf-8" http-equiv="Content-Type"></meta><meta content="Word.Document" name="ProgId"></meta><meta content="Microsoft Word 11" name="Generator"></meta><meta content="Microsoft Word 11" name="Originator"></meta><link href="file:///C:%5CUsers%5CMEIMEI%7E1%5CAppData%5CLocal%5CTemp%5Cmsohtml1%5C01%5Cclip_filelist.xml" rel="File-List"></link><style>
<!--
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:Zawgyi-One;
panose-1:2 11 6 4 3 5 4 4 2 4;
mso-font-charset:0;
mso-generic-font-family:swiss;
mso-font-pitch:variable;
mso-font-signature:1627421319 -2147483648 8 0 66047 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-parent:"";
margin:0in;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:12.0pt;
font-family:"Times New Roman";
mso-fareast-font-family:"Times New Roman";}
@page Section1
{size:8.5in 11.0in;
margin:1.0in 1.25in 1.0in 1.25in;
mso-header-margin:.5in;
mso-footer-margin:.5in;
mso-paper-source:0;}
div.Section1
{page:Section1;}
-->
</style> </div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"> </span></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"></span></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjfoeICCjd8cbuCsD4nRhw_TNsItKEV6cXZQgSuQJn3Hc_1AqYQ6VF91laJgujiOcDsZK75MLin2gJkuhDu0BnaC4BwKzXtfG4NNqAJAcVfbIC2lbiOI-A066VM7UQGlnxncORTIgZmVIs/s1600/SDC16473.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"> <img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjfoeICCjd8cbuCsD4nRhw_TNsItKEV6cXZQgSuQJn3Hc_1AqYQ6VF91laJgujiOcDsZK75MLin2gJkuhDu0BnaC4BwKzXtfG4NNqAJAcVfbIC2lbiOI-A066VM7UQGlnxncORTIgZmVIs/s320/SDC16473.JPG" /><meta content="text/html; charset=utf-8" http-equiv="Content-Type"></meta><meta content="Word.Document" name="ProgId"></meta><meta content="Microsoft Word 11" name="Generator"></meta><meta content="Microsoft Word 11" name="Originator"></meta><link href="file:///C:%5CUsers%5CMEIMEI%7E1%5CAppData%5CLocal%5CTemp%5Cmsohtml1%5C01%5Cclip_filelist.xml" rel="File-List"></link><style>
<!--
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:Zawgyi-One;
panose-1:2 11 6 4 3 5 4 4 2 4;
mso-font-charset:0;
mso-generic-font-family:swiss;
mso-font-pitch:variable;
mso-font-signature:1627421319 -2147483648 8 0 66047 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-parent:"";
margin:0in;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:12.0pt;
font-family:"Times New Roman";
mso-fareast-font-family:"Times New Roman";}
@page Section1
{size:8.5in 11.0in;
margin:1.0in 1.25in 1.0in 1.25in;
mso-header-margin:.5in;
mso-footer-margin:.5in;
mso-paper-source:0;}
div.Section1
{page:Section1;}
-->
</style> </a></div><div class="MsoNormal"><meta content="text/html; charset=utf-8" http-equiv="Content-Type"></meta><meta content="Word.Document" name="ProgId"></meta><meta content="Microsoft Word 11" name="Generator"></meta><meta content="Microsoft Word 11" name="Originator"></meta><link href="file:///C:%5CUsers%5CMEIMEI%7E1%5CAppData%5CLocal%5CTemp%5Cmsohtml1%5C01%5Cclip_filelist.xml" rel="File-List"></link><style>
<!--
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:Zawgyi-One;
panose-1:2 11 6 4 3 5 4 4 2 4;
mso-font-charset:0;
mso-generic-font-family:swiss;
mso-font-pitch:variable;
mso-font-signature:1627421319 -2147483648 8 0 66047 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-parent:"";
margin:0in;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:12.0pt;
font-family:"Times New Roman";
mso-fareast-font-family:"Times New Roman";}
@page Section1
{size:8.5in 11.0in;
margin:1.0in 1.25in 1.0in 1.25in;
mso-header-margin:.5in;
mso-footer-margin:.5in;
mso-paper-source:0;}
div.Section1
{page:Section1;}
-->
</style> </div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"> </span><meta content="text/html; charset=utf-8" http-equiv="Content-Type"></meta><meta content="Word.Document" name="ProgId"></meta><meta content="Microsoft Word 11" name="Generator"></meta><meta content="Microsoft Word 11" name="Originator"></meta><link href="file:///C:%5CUsers%5CMEIMEI%7E1%5CAppData%5CLocal%5CTemp%5Cmsohtml1%5C01%5Cclip_filelist.xml" rel="File-List"></link><style>
<!--
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:Zawgyi-One;
panose-1:2 11 6 4 3 5 4 4 2 4;
mso-font-charset:0;
mso-generic-font-family:swiss;
mso-font-pitch:variable;
mso-font-signature:1627421319 -2147483648 8 0 66047 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-parent:"";
margin:0in;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:12.0pt;
font-family:"Times New Roman";
mso-fareast-font-family:"Times New Roman";}
@page Section1
{size:8.5in 11.0in;
margin:1.0in 1.25in 1.0in 1.25in;
mso-header-margin:.5in;
mso-footer-margin:.5in;
mso-paper-source:0;}
div.Section1
{page:Section1;}
-->
</style>
<div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"> ေဆးဘဲဥရယ္
၊ ငါးဖယ္လံုးရယ္၊ေျမပဲဆံရယ္၊က္အူေခ်ာင္းအခ်ဥ္ရယ္၊</span>
<span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"> ၀က္သားျပားရယ္။<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"> း)</span>
<span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"> </span>
<span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"> </span>
<span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"> </span>
<span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"> </span>
<span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"></span>
<span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"></span>
<span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"><o:p></o:p></span></div></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"><o:p></o:p></span></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhgd5PYsdBY8_v6X5fYpK3iHshNDZaPJ6DsfcsqcWnOECXthzmmw7_XLAnfX3JJgO6EG6m3RqYfyaWsPcUUrK93RTqdfO8fvD_C3wAJyliWrojfbNbCnosdlChHhKFau8eYdtJZ2VHe8Dk/s1600/SDC16481.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhgd5PYsdBY8_v6X5fYpK3iHshNDZaPJ6DsfcsqcWnOECXthzmmw7_XLAnfX3JJgO6EG6m3RqYfyaWsPcUUrK93RTqdfO8fvD_C3wAJyliWrojfbNbCnosdlChHhKFau8eYdtJZ2VHe8Dk/s320/SDC16481.JPG" /></a></div> <meta content="text/html; charset=utf-8" http-equiv="Content-Type"></meta><meta content="Word.Document" name="ProgId"></meta><meta content="Microsoft Word 11" name="Generator"></meta><meta content="Microsoft Word 11" name="Originator"></meta><link href="file:///C:%5CUsers%5CMEIMEI%7E1%5CAppData%5CLocal%5CTemp%5Cmsohtml1%5C01%5Cclip_filelist.xml" rel="File-List"></link><style>
<!--
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:Zawgyi-One;
panose-1:2 11 6 4 3 5 4 4 2 4;
mso-font-charset:0;
mso-generic-font-family:swiss;
mso-font-pitch:variable;
mso-font-signature:1627421319 -2147483648 8 0 66047 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-parent:"";
margin:0in;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:12.0pt;
font-family:"Times New Roman";
mso-fareast-font-family:"Times New Roman";}
@page Section1
{size:8.5in 11.0in;
margin:1.0in 1.25in 1.0in 1.25in;
mso-header-margin:.5in;
mso-footer-margin:.5in;
mso-paper-source:0;}
div.Section1
{page:Section1;}
-->
</style>
<div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"> ငါးအရည္ခြံကို
ေၾကာ္ထားတာ<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"> ဒါလဲ
စားေကာင္းတာဘဲ</span>
</div><div class="MsoNormal"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEixS9dr_BZVELxgfRu9gK3mZjoMUeQALVSununoGFHw_diUfkICQNuqTZFH4TnI5FTLqlecDspGYdmbFhzZgsoOH3lYtD0z5RRLv66qk1yISrRB2aUcwoqNF-UcVnUNwSPqJSWS4lbEKqM/s1600/SDC16484.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEixS9dr_BZVELxgfRu9gK3mZjoMUeQALVSununoGFHw_diUfkICQNuqTZFH4TnI5FTLqlecDspGYdmbFhzZgsoOH3lYtD0z5RRLv66qk1yISrRB2aUcwoqNF-UcVnUNwSPqJSWS4lbEKqM/s320/SDC16484.JPG" /><meta content="text/html; charset=utf-8" http-equiv="Content-Type"></meta><meta content="Word.Document" name="ProgId"></meta><meta content="Microsoft Word 11" name="Generator"></meta><meta content="Microsoft Word 11" name="Originator"></meta><link href="file:///C:%5CUsers%5CMEIMEI%7E1%5CAppData%5CLocal%5CTemp%5Cmsohtml1%5C01%5Cclip_filelist.xml" rel="File-List"></link><style>
<!--
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:Zawgyi-One;
panose-1:2 11 6 4 3 5 4 4 2 4;
mso-font-charset:0;
mso-generic-font-family:swiss;
mso-font-pitch:variable;
mso-font-signature:1627421319 -2147483648 8 0 66047 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-parent:"";
margin:0in;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:12.0pt;
font-family:"Times New Roman";
mso-fareast-font-family:"Times New Roman";}
@page Section1
{size:8.5in 11.0in;
margin:1.0in 1.25in 1.0in 1.25in;
mso-header-margin:.5in;
mso-footer-margin:.5in;
mso-paper-source:0;}
div.Section1
{page:Section1;}
-->
</style>
</a></div><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"> တရုတ္ေဆးဟင္းခ်ိဳ
(ေဆးျမစ္ေတြ ေဆးလံုးေတြ ပါတယ္)<o:p></o:p></span>
<div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;">
နည္းနည္းခါးတယ္။အဲဒါေၾကာင့္
ၾကက္သားနဲ ့ေပါင္းထားတာ</span>
<span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"> </span></div><div class="MsoNormal"><meta content="text/html; charset=utf-8" http-equiv="Content-Type"></meta><meta content="Word.Document" name="ProgId"></meta><meta content="Microsoft Word 11" name="Generator"></meta><meta content="Microsoft Word 11" name="Originator"></meta><link href="file:///C:%5CUsers%5CMEIMEI%7E1%5CAppData%5CLocal%5CTemp%5Cmsohtml1%5C01%5Cclip_filelist.xml" rel="File-List"></link><style>
<!--
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:Zawgyi-One;
panose-1:2 11 6 4 3 5 4 4 2 4;
mso-font-charset:0;
mso-generic-font-family:swiss;
mso-font-pitch:variable;
mso-font-signature:1627421319 -2147483648 8 0 66047 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-parent:"";
margin:0in;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:12.0pt;
font-family:"Times New Roman";
mso-fareast-font-family:"Times New Roman";}
@page Section1
{size:8.5in 11.0in;
margin:1.0in 1.25in 1.0in 1.25in;
mso-header-margin:.5in;
mso-footer-margin:.5in;
mso-paper-source:0;}
div.Section1
{page:Section1;}
-->
</style>
</div><div class="MsoNormal"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;">
</span><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgfrmoAud29drCsUze5kwRiuxwH_NuRL8ynhhIU9l_x3Xk_FMwDup6OzWfyIyBBnJ8tso2G3xcKCadWMn9XaLuLHF_G-AGNH9nk_TcDfTMTq1QmdZoDNESoVyB19KXnrpRKr1k36MvE7O0/s1600/SDC16492.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"></span></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgfrmoAud29drCsUze5kwRiuxwH_NuRL8ynhhIU9l_x3Xk_FMwDup6OzWfyIyBBnJ8tso2G3xcKCadWMn9XaLuLHF_G-AGNH9nk_TcDfTMTq1QmdZoDNESoVyB19KXnrpRKr1k36MvE7O0/s1600/SDC16492.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgfrmoAud29drCsUze5kwRiuxwH_NuRL8ynhhIU9l_x3Xk_FMwDup6OzWfyIyBBnJ8tso2G3xcKCadWMn9XaLuLHF_G-AGNH9nk_TcDfTMTq1QmdZoDNESoVyB19KXnrpRKr1k36MvE7O0/s320/SDC16492.JPG" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"> </span><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;">ထမင္းေၾကာ္ပါရွင့္</span></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"> </span><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi-EM2MUrDGtx9xZhXI37Tarlb0xRoFa5ZoFAkyCCOVa6WzijP9yrun3e1d_x4CJVExdVIE9F5SYKv_SoH5lUcETzt3jbYn8Y1jJVhuaA8dxhMVGU31YKeI7Ugf3D6XHm_gaeq6yuihjl8/s1600/SDC16478.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi-EM2MUrDGtx9xZhXI37Tarlb0xRoFa5ZoFAkyCCOVa6WzijP9yrun3e1d_x4CJVExdVIE9F5SYKv_SoH5lUcETzt3jbYn8Y1jJVhuaA8dxhMVGU31YKeI7Ugf3D6XHm_gaeq6yuihjl8/s320/SDC16478.JPG" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"> </span><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgMRHKkGP9bzAUxPjwcmwziFYTVANS6vZCGw7k66_AP-vRTfkur03FST5QyRgoYHt7rDQoETT7QEKaRBsgwXjOpltP8yWYh2VX06dIiFzeaDJ7tdK1qz1bv1Cca9UzYIvHcFS-eStUINOM/s1600/SDC16482.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgMRHKkGP9bzAUxPjwcmwziFYTVANS6vZCGw7k66_AP-vRTfkur03FST5QyRgoYHt7rDQoETT7QEKaRBsgwXjOpltP8yWYh2VX06dIiFzeaDJ7tdK1qz1bv1Cca9UzYIvHcFS-eStUINOM/s320/SDC16482.JPG" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"> </span><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhN-5sFgah-0rKRzvJx5A09EjELJlfjQBs0Ze2NOAYhOPDlhw47xUMaXKDius4epJvs322D7vYO9HQfQggD-BN0bwV6xFbYO_NgXsnUsla4Ba5PA__OJh6iA4qPtLLE3P0q5Qw6s3rvftU/s1600/SDC16479.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhN-5sFgah-0rKRzvJx5A09EjELJlfjQBs0Ze2NOAYhOPDlhw47xUMaXKDius4epJvs322D7vYO9HQfQggD-BN0bwV6xFbYO_NgXsnUsla4Ba5PA__OJh6iA4qPtLLE3P0q5Qw6s3rvftU/s320/SDC16479.JPG" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"> </span><meta content="text/html; charset=utf-8" http-equiv="Content-Type"></meta><meta content="Word.Document" name="ProgId"></meta><meta content="Microsoft Word 11" name="Generator"></meta><meta content="Microsoft Word 11" name="Originator"></meta><link href="file:///C:%5CUsers%5CMEIMEI%7E1%5CAppData%5CLocal%5CTemp%5Cmsohtml1%5C01%5Cclip_filelist.xml" rel="File-List"></link><style>
<!--
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:Zawgyi-One;
panose-1:2 11 6 4 3 5 4 4 2 4;
mso-font-charset:0;
mso-generic-font-family:swiss;
mso-font-pitch:variable;
mso-font-signature:1627421319 -2147483648 8 0 66047 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-parent:"";
margin:0in;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:12.0pt;
font-family:"Times New Roman";
mso-fareast-font-family:"Times New Roman";}
@page Section1
{size:8.5in 11.0in;
margin:1.0in 1.25in 1.0in 1.25in;
mso-header-margin:.5in;
mso-footer-margin:.5in;
mso-paper-source:0;}
div.Section1
{page:Section1;}
-->
</style><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;">ဒါကြ်န္မစားတဲ့ ပန္းကန္ (ေမြးေန ့ရွင္ကို
ဂုဏ္ျပဳျပီး စားထားတာ)</span></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"> </span><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiSaSu1Cx2Ql1q7yhD8pk1pdEorRC7Ql8_N21mjbzphhTf-e2hzkncb9kMMQhqfa-YhVhFGfxjZeV59utrKzDr1sZbYunCaoDesqLREVGqv6r_DL_BOA34JLg8t5hQehpqLRLaFsVB24HQ/s1600/SDC16497.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiSaSu1Cx2Ql1q7yhD8pk1pdEorRC7Ql8_N21mjbzphhTf-e2hzkncb9kMMQhqfa-YhVhFGfxjZeV59utrKzDr1sZbYunCaoDesqLREVGqv6r_DL_BOA34JLg8t5hQehpqLRLaFsVB24HQ/s320/SDC16497.JPG" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"> </span><meta content="text/html; charset=utf-8" http-equiv="Content-Type"></meta><meta content="Word.Document" name="ProgId"></meta><meta content="Microsoft Word 11" name="Generator"></meta><meta content="Microsoft Word 11" name="Originator"></meta><link href="file:///C:%5CUsers%5CMEIMEI%7E1%5CAppData%5CLocal%5CTemp%5Cmsohtml1%5C01%5Cclip_filelist.xml" rel="File-List"></link><style>
<!--
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:Zawgyi-One;
panose-1:2 11 6 4 3 5 4 4 2 4;
mso-font-charset:0;
mso-generic-font-family:swiss;
mso-font-pitch:variable;
mso-font-signature:1627421319 -2147483648 8 0 66047 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-parent:"";
margin:0in;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:12.0pt;
font-family:"Times New Roman";
mso-fareast-font-family:"Times New Roman";}
@page Section1
{size:8.5in 11.0in;
margin:1.0in 1.25in 1.0in 1.25in;
mso-header-margin:.5in;
mso-footer-margin:.5in;
mso-paper-source:0;}
div.Section1
{page:Section1;}
-->
</style>
</div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"> အခ်ိဳပြဲ
(ေကာက္ညွင္းမုန္ ့)</span>
<span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"></span>
<span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"></span>
<span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"></span>
<span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"></span>
<span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"></span>
<span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"></span>
<span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"><o:p></o:p></span></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><meta content="text/html; charset=utf-8" http-equiv="Content-Type"></meta><meta content="Word.Document" name="ProgId"></meta><meta content="Microsoft Word 11" name="Generator"></meta><meta content="Microsoft Word 11" name="Originator"></meta><link href="file:///C:%5CUsers%5CMEIMEI%7E1%5CAppData%5CLocal%5CTemp%5Cmsohtml1%5C01%5Cclip_filelist.xml" rel="File-List"></link><style>
<!--
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:Zawgyi-One;
panose-1:2 11 6 4 3 5 4 4 2 4;
mso-font-charset:0;
mso-generic-font-family:swiss;
mso-font-pitch:variable;
mso-font-signature:1627421319 -2147483648 8 0 66047 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-parent:"";
margin:0in;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:12.0pt;
font-family:"Times New Roman";
mso-fareast-font-family:"Times New Roman";}
@page Section1
{size:8.5in 11.0in;
margin:1.0in 1.25in 1.0in 1.25in;
mso-header-margin:.5in;
mso-footer-margin:.5in;
mso-paper-source:0;}
div.Section1
{page:Section1;}
-->
</style>
</div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;">ဒီေန
့မနက္ (အခုေလးတင္) ေမြးေန ့ရွင္မပါဘဲ သူ ့ကိုယ္စား ေမြးေန ့ပါတီလုပ္ျပီး
စားခဲ့တယ္။ <o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;">ပိုက္ဆံျပန္ေပးေနာ္။
အဟတ္ ။ နင္ကေတာ့ တင္ထားတဲ့ပံုဘဲ စားေနာ္။ ငါကေတာ့ တကယ္တီးခဲ့တာ။<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;">အဟားဟား<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal"></div>
<span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;">
</span>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="" style="clear: both; text-align: center;"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;">့္</span></div><div class="MsoNormal"></div><div class="MsoNormal"></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"></span></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"></span></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"><o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"></span></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><meta content="text/html; charset=utf-8" http-equiv="Content-Type"></meta><meta content="Word.Document" name="ProgId"></meta><meta content="Microsoft Word 11" name="Generator"></meta><meta content="Microsoft Word 11" name="Originator"></meta><link href="file:///C:%5CUsers%5CMEIMEI%7E1%5CAppData%5CLocal%5CTemp%5Cmsohtml1%5C01%5Cclip_filelist.xml" rel="File-List"></link><style>
<!--
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:Zawgyi-One;
panose-1:2 11 6 4 3 5 4 4 2 4;
mso-font-charset:0;
mso-generic-font-family:swiss;
mso-font-pitch:variable;
mso-font-signature:1627421319 -2147483648 8 0 66047 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-parent:"";
margin:0in;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:12.0pt;
font-family:"Times New Roman";
mso-fareast-font-family:"Times New Roman";}
@page Section1
{size:8.5in 11.0in;
margin:1.0in 1.25in 1.0in 1.25in;
mso-header-margin:.5in;
mso-footer-margin:.5in;
mso-paper-source:0;}
div.Section1
{page:Section1;}
-->
</style>
<span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"><o:p></o:p></span><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEixS9dr_BZVELxgfRu9gK3mZjoMUeQALVSununoGFHw_diUfkICQNuqTZFH4TnI5FTLqlecDspGYdmbFhzZgsoOH3lYtD0z5RRLv66qk1yISrRB2aUcwoqNF-UcVnUNwSPqJSWS4lbEKqM/s1600/SDC16484.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><meta content="text/html; charset=utf-8" http-equiv="Content-Type"></meta><meta content="Word.Document" name="ProgId"></meta><meta content="Microsoft Word 11" name="Generator"></meta><meta content="Microsoft Word 11" name="Originator"></meta><link href="file:///C:%5CUsers%5CMEIMEI%7E1%5CAppData%5CLocal%5CTemp%5Cmsohtml1%5C01%5Cclip_filelist.xml" rel="File-List"></link><style>
<!--
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:Zawgyi-One;
panose-1:2 11 6 4 3 5 4 4 2 4;
mso-font-charset:0;
mso-generic-font-family:swiss;
mso-font-pitch:variable;
mso-font-signature:1627421319 -2147483648 8 0 66047 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-parent:"";
margin:0in;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:12.0pt;
font-family:"Times New Roman";
mso-fareast-font-family:"Times New Roman";}
@page Section1
{size:8.5in 11.0in;
margin:1.0in 1.25in 1.0in 1.25in;
mso-header-margin:.5in;
mso-footer-margin:.5in;
mso-paper-source:0;}
div.Section1
{page:Section1;}
-->
</style>
</a></div><div class="MsoNormal"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="MsoNormal"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEixS9dr_BZVELxgfRu9gK3mZjoMUeQALVSununoGFHw_diUfkICQNuqTZFH4TnI5FTLqlecDspGYdmbFhzZgsoOH3lYtD0z5RRLv66qk1yISrRB2aUcwoqNF-UcVnUNwSPqJSWS4lbEKqM/s1600/SDC16484.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"><o:p></o:p></span></a></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"><o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"><o:p></o:p></span></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"><o:p></o:p></span></div>ေက်ာပိုးအိတ္http://www.blogger.com/profile/08188405011119274859noreply@blogger.com9tag:blogger.com,1999:blog-4123719220698831272.post-79218116212700429712010-05-08T09:21:00.000+06:302010-05-08T09:21:21.496+06:30ေမြးေန ့ ဆုေတာင္း<meta content="text/html; charset=utf-8" http-equiv="Content-Type"></meta><meta content="Word.Document" name="ProgId"></meta><meta content="Microsoft Word 11" name="Generator"></meta><meta content="Microsoft Word 11" name="Originator"></meta><link href="file:///C:%5CUsers%5CMEIMEI%7E1%5CAppData%5CLocal%5CTemp%5Cmsohtml1%5C01%5Cclip_filelist.xml" rel="File-List"></link><style>
<!--
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:Zawgyi-One;
panose-1:2 11 6 4 3 5 4 4 2 4;
mso-font-charset:0;
mso-generic-font-family:swiss;
mso-font-pitch:variable;
mso-font-signature:1627421319 -2147483648 8 0 66047 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-parent:"";
margin:0in;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:12.0pt;
font-family:"Times New Roman";
mso-fareast-font-family:"Times New Roman";}
@page Section1
{size:8.5in 11.0in;
margin:1.0in 1.25in 1.0in 1.25in;
mso-header-margin:.5in;
mso-footer-margin:.5in;
mso-paper-source:0;}
div.Section1
{page:Section1;}
-->
</style> <br />
<div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;">ဒီေန ့ အိပ္ယာက ႏိုးေတာ့ စိတ္ထဲမွာ လန္းဆန္းေနတယ္။ ေနေရာင္ျခည္ကလဲ မထြက္ေသးေတာ့ ေအးေအးေလးနဲ ့ ေနလို ့ အရမ္းေကာင္းပါတယ္။<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal"><br />
</div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;">ဒီေန ့က ကမၻာၾကက္ေျခနီေန ့။ လူေတြေတာ္ေတာ္မ်ားမ်ား သိတဲ့ အမွတ္တရေန ့ေလးေပါ့။ ဒီလို အားလံုး အမွတ္ရေနတဲ့ေန ့ေလးမွာ ထူးထူးျခားျခား ေကာင္ေလးတစ္ေယာက္ကို ဟိုးးးးးးးးးးးးးးး လြန္ခဲ့တဲ့ ၂၄ႏွစ္ေက်ာ္မွာ မိခင္တစ္ေယာက္က အသက္နဲ ့ရင္းျပီး ေမြးဖြားသန္ ့စင္ခဲ့လို ့ လူ ့ေလာကထဲ ေရာက္လာခဲ့ပါတယ္။ <o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal"><br />
</div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;">ဒီေကာင္ေလးနဲ ့ ကြ်န္မနဲ ့က ေျပာမနာ ဆိုမနာ သူငယ္ခ်င္း အရင္းေခါက္ေခါက္ေတြေပါ့။ ကြ်န္မရဲ ့တစ္ခါတစ္ရံ ရႈပ္ေထြးလွတဲ့ လူမႈေရးပိုင္း၊ ပညာေရးပိုင္း၊ အလုပ္အကိုင္ပိုင္းေတြမွာ စိတ္ညစ္ စိတ္ရႈပ္ခဲ့ရရင္ အမ်ားဆံုး ဖြင့္ဟ တိုင္ပင္ခဲ့တဲ့ ကြ်န္မရဲ ့ လစာမဲ့ အၾကံေပး အရာရွိေပါ့။တစ္ခါတစ္ေလ ဘယ္လိုမွ မခံစားႏိုင္ေတာ့လို ့ မ်က္ရည္က်မိရင္ သူက ကြ်န္မရဲ ့ အခမဲ့ အားေပးေဖာ္ ျဖစ္လာတယ္။<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal"><br />
</div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;">သူနဲ ့ကြ်န္မနဲ ့ၾကားထဲမွာ လွ်ိဳ ့၀ွက္ထားတာ ဘာမွမရွိသေလာက္ အျမဲဖြင့္ေျပာခဲ့တယ္။ ကြ်န္မစိတ္ေကာက္ရင္လဲ စိတ္ရွည္ရွည္နဲ ့ ေခ်ာ့တတ္တယ္။( ဒါကြ်န္မအထင္ေပါ့။ ဟိုဘက္ကေန ဘယ္ေလာက္မ်ား ေခါင္းမာတဲ့ ကြ်န္မကို ေျပးကန္ျခင္ေနလဲ မသိ။ ) ;P စျပီးစကားေျပာရင္ အျမဲရန္ျဖစ္ရတယ္။ သူကကြ်န္မထက္ ငယ္ေပမယ့္ ကြ်န္မထက္ရင့္က်က္တယ္။<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal"><br />
</div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;">အေပ်ာ္ေတြနဲ ့ အျမဲျပည့္ေနတဲ့ အဲဒီေကာင္ေလးက ကဗ်ာေတြကိုလဲ ေတာ္ေတာ္မ်ားမ်ားေရးပါတယ္။သူ ့ရဲ ့အိမ္ ေလးက ကဗ်ာေတြလဲ ျပည့္လို ့။ တစ္ခါတစ္ေလ အားမနာတမ္း သူ ့ကိုေ၀ဖန္မိတယ္။ နင့္ကဗ်ာေတြကို အမွန္တိုင္း ေျပာရရင္ တစ္လံုးမွ နားမလည္ဘူး ။ အမွားအတိုင္း ေျပာရရင္ ဘာေတြဖြဲ ့ေနတာလဲလို ့ ျပစ္ျပစ္ ႏွစ္ႏွစ္ ေ၀ဖန္ခဲ့ေပမယ့္ တစ္ခ်က္အျပံဳးမပ်က္ခဲ့ဘူး။<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal"><br />
</div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;">သူက ဘယ္သူလဲဆိုေတာ့ <a href="http://m-3-kyaw.blogspot.com/">မိုးစက္အိမ္</a>လို ့ ေခၚတဲ့ ေကာင္ေလးတစ္ေယာက္ေပါ့။ အရပ္ရွည္တယ္။ စိတ္ရွည္တယ္။ လွ်ာရွည္တယ္။ အဟိ။(ကြ်န္မကိုဆို ဆရာၾကီးေလသံနဲ ့ တရားေဟာတတ္လို ့) ဒီလိုအစစ ေကာင္းခဲ့တဲ့ ကြ်န္မသူငယ္ခ်င္းေလးကို ကြ်န္မ အရမ္းခင္ပါတယ္။ ကမၻာၾကီးနဲ ့တစ္ေထာင့္တစ္ေနရာ ဘယ္ေနရာဘဲေရာက္ေရာက္ ကြ်န္မ အျမဲသတိရေနမယ့္ သူငယ္ခ်င္းစာရင္းထဲမွာ သူကထိပ္ဆံုးကေပါ့။ <o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal"><br />
</div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;">မိုးစက္အတြက္ ေမြးေန ့ဆုေတာင္းေလးကို မေတာင္းတတ္ေတာင္းတတ္နဲ ့ ကြ်န္မဆုေတာင္းေပးခ်င္တယ္။<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;">သူ ့အိမ္မွာ ဘာေကြ်းမလဲေတာ့ ကြ်န္မ မသိဘူး။ေမြးေန ့ရွင္က ေမ့ေနလား မသိဘူးေနာ္။ ကြ်န္မအိမ္မွာလဲ ေကြ်းစရာက မရွိဘူး။ အဟိ ။<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal"><br />
</div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;">ဒီခ်ိန္ဆို ေမာ္စကိုျမိဳ ့မွာ ေကြးျပီး ဂန္ ့ေနေလာက္ျပီ။ အဲေလ ေကြးျပီးအိပ္ေနေလာက္ျပီ။ သူ ့အိပ္မက္ေတြထဲမွာ ေမြးေန ့ပြဲေတာင္ က်င္းပခ်င္ က်င္းပေနမွာ။( ဂါ၀န္အျဖဴေရာင္ေလး၀တ္လို ့။ အြန္ ။ မဟုတ္ေသးပါဘူး။ ဂါ၀န္က မိန္းကေလးေတြ၀တ္တာ။ မႊားသြားတယ္။ )ေမြးေန ့ေလးကို ေပ်ာ္စရာ ကဗ်ာေလးေတြ ဖန္တီးေနခ်င္ေနမွာ။<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal"><br />
</div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;">မိုးးးးးးးးးးးးးးးးးးးးးးးးးးးးးးးးးးးးး စက္ေရ<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;">ေမြးေန ့မွသည္ ေနာင္ႏွစ္ေပါင္းမ်ားစြာ ခ်စ္တဲ့သူေတြနဲ ့အတူတူ ေမြးေန ့တိုင္းကို ေပ်ာ္ရႊင္စြာ ျဖတ္သန္းႏိုင္ပါေစ။<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;">တိုင္းျပည္အတြက္…<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;">မိသားစုအတြက္…<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;">ခ်စ္သူအတြက္…<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;">သူငယ္ခ်င္းအတြက္ ………………… အားကိုးရေလာက္တဲ့ သားေကာင္းဇာနည္တစ္ေယာက္ ျဖစ္ပါေစရွင္။<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;">ဘ၀မွာ ေတာင္းတတိုင္း ရျပီး ေပ်ာ္ေလရာဌာေနမွာ လိုရာျပည့္စံုႏိုင္ေပါစေနာ္။<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;">ဘ၀နဲ ့ဆႏၵ တစ္ထပ္တည္း ျဖစ္ေပါေစ။<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal"><br />
</div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;">အင္မတန္ေခ်ာ အင္မတန္လွ သေဘာျဖဴ မေနာျဖဴတဲ့ အိမ္သူသက္ထားနဲ ့ အျမန္ဆံုးေတြ ့ဆံုႏိုင္ေပါေစ။<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;">ေမြးေန ့မွာ အိမ္ကိုဖုန္းဆက္ဦးေနာ္။ နင့္ေမေမကို ကန္ေတာ့လိုက္ဦး။ ၾကားလား။ (ၾကားျဖတ္ ဆရာျပန္လုပ္ျခင္း)<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;">း)))))</span></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"></span></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"></span></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"></span></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"></span></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgL1lofwMRp2Y8NSTOD1XwBtzGRu-QLxgkFOVylG1vLI-3vLpHwZaCC50uUJImp7M8j-C9j_VNOEYVlfmg3zH7xkSBVW1DZS9KBi0N0H6PHB4fm_jeqlyjaNpyQ_XvxZEBH3U1vS4Wit1Y/s1600/friends_forever_full.gif" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgL1lofwMRp2Y8NSTOD1XwBtzGRu-QLxgkFOVylG1vLI-3vLpHwZaCC50uUJImp7M8j-C9j_VNOEYVlfmg3zH7xkSBVW1DZS9KBi0N0H6PHB4fm_jeqlyjaNpyQ_XvxZEBH3U1vS4Wit1Y/s320/friends_forever_full.gif" /></a></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"><o:p></o:p></span></div><br />
ေက်ာပိုးအိတ္http://www.blogger.com/profile/08188405011119274859noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-4123719220698831272.post-8473297965006800102010-05-06T20:40:00.001+06:302010-05-06T20:46:52.123+06:30ဒီေန ့အတြက္ စားခဲ့သမွ်<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhEg2f8yHeh7IYXmk3RYB58i1t6HWVjUR-Gim1roIOsmOoo-bTHgJvkwRXHvFMNFw9i19VvXP53ySnsaAIgVL8l7zAp_SR8Mn_yDK5b587h0M2tQ43vXJdFSg595NBfvWpj1ejutGA5v0U/s1600/SDC16732.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhEg2f8yHeh7IYXmk3RYB58i1t6HWVjUR-Gim1roIOsmOoo-bTHgJvkwRXHvFMNFw9i19VvXP53ySnsaAIgVL8l7zAp_SR8Mn_yDK5b587h0M2tQ43vXJdFSg595NBfvWpj1ejutGA5v0U/s320/SDC16732.JPG" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">ဒါက ဘာလဲဆိုေတာ့ ဘာလဲဟင္ ျပန္ေမးတာ (ေမ့ေနလို ့ကုိယ့္ကို ျပန္ေမးတာေနာ္)</div> း)<br />
ေဂၚရခါးညႊန္ ့(စာလံုးေပါင္း မွားႏိုင္ပါတယ္)ကို ခရုဆီနဲ ့ ေၾကာ္ထားတာ<br />
(ေတာ္ေတာ္စားေကာင္းတယ္၊ ေနာက္ဆံုးမွာ ေျပာင္ေနေအာင္ကို စားခဲ့တယ္)<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br />
</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br />
</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"> <a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhtUTuhxi8a6xLn3WMjYNmH-yENJeWtb2B9FbPbvIBYNRqUJqbtVWXO7i9PaP7OeKE9mxh_pgyRCKXfx5S43ETPvJRt-myNZL90H8uJ9DwNxj1ZUcosBtJ4wkZGNSZXTXHytOYqbFk4Vww/s1600/SDC16733.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhtUTuhxi8a6xLn3WMjYNmH-yENJeWtb2B9FbPbvIBYNRqUJqbtVWXO7i9PaP7OeKE9mxh_pgyRCKXfx5S43ETPvJRt-myNZL90H8uJ9DwNxj1ZUcosBtJ4wkZGNSZXTXHytOYqbFk4Vww/s320/SDC16733.JPG" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh9os1IvyVRguo2HqIWYPuzrqbz290FdLHP3_7skGcK3XltkUkTurHReBjCLrOVO19n2bAMY3d3TebdblqtKNupNcUWJczgUKRh0rZ35uptOS9-fOmayHvgapabNWijw3BNEAecs4LWpGk/s1600/SDC16735.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh9os1IvyVRguo2HqIWYPuzrqbz290FdLHP3_7skGcK3XltkUkTurHReBjCLrOVO19n2bAMY3d3TebdblqtKNupNcUWJczgUKRh0rZ35uptOS9-fOmayHvgapabNWijw3BNEAecs4LWpGk/s320/SDC16735.JPG" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><br />
ဒါက ဟင္းရည္ <br />
ဘာေတြပါလဲဆိုေတာ့ ေဂၚရခါးညႊန္ ့ရယ္၊ ပန္းေဂၚဖီရယ္၊ခ၀ဲသီးရယ္၊မိႈရယ္၊ငရုတ္ေကာင္း<br />
အညြန္ ့ရယ္၊ဆန္မႈန္ ့ရယ္၊ပင္စိမ္းရြက္ရယ္။ ရုတ္တရက္ စားလိုက္ေတာ့ ကရင္ရိုးရာ တာလေပါ့ ပံုစံတိုင္းဘဲ အရသာက။စပ္တယ္။<br />
<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"> <a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgGQYN1ENjPtMAA0X4WMF0XE6xFi6_pUEKEXePwCOYhMguOSHDT65sv5rK41zZ-9qeZIkdOwvRgaMhvOV9itrBxe5jK5J1nyJGBONgpZKc16IObpBr1FudelEkr7_IYNdvULUXH8d0eavw/s1600/SDC16734.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgGQYN1ENjPtMAA0X4WMF0XE6xFi6_pUEKEXePwCOYhMguOSHDT65sv5rK41zZ-9qeZIkdOwvRgaMhvOV9itrBxe5jK5J1nyJGBONgpZKc16IObpBr1FudelEkr7_IYNdvULUXH8d0eavw/s320/SDC16734.JPG" /></a></div> ဒါက ငါးကို အပြေၾကာ္ထားတာ။<br />
သရက္သီးရယ္၊ငရုတ္သီးစိမ္းရယ္၊မုန္လာဥနီရယ္၊ၾကက္သြန္နီရယ္<br />
ေတာ္ေတာ္စားေကာင္းတယ္။ အရသာက ခ်ဥ္တယ္ ခ်ိဳတယ္။<br />
ေနာက္ဆံုးမွာ ငါးေခါင္းဘဲ က်န္တယ္။ ဒါေတာင္ ကိုက္ရမွာ ရွက္လို ့ မကိုက္ခဲ့တာ။<br />
<br />
တစ္ေန ့တစ္ေန ့ ေနက ဆိုးရြားစြာ ပူပူလာတယ္။ လံုး၀မရြာေသးဘူးဆိုျပီးေတာ့ မာနၾကီးစြာ မိုးကလဲ ခုခ်ိန္ထိ တင္းခံထားတယ္။ပိေတာက္ဖူးေတြလဲ တစ္ပင္လံုးမွာ စိမ္းစိုေနျပီး သူ ့ကို အၾကင္နာမိုးေတြ ရြာသြန္းေပးမယ့္<br />
မိုးကို ေစာင့္ေမွ်ာ္ေနရွာတယ္။<br />
<br />
ဘာမဆိုင္ ညာမဆိုင္ ခုတေလာ ေနရာေတာ္ေတာ္မ်ားမ်ားမွာ ၾကားေနရတဲ့ သီခ်င္းထဲကလို<br />
မိုးရိပ္ ျမင္တိုင္းလြမ္းတယ္ ရာမညတိုင္းဆီ ျပန္လာပါဆိုတဲ့ သီခ်င္းထဲကလိုမိုးရိပ္ျမင္ရင္ အရမ္းေပ်ာ္ပါတယ္။ ဒါေပမယ့္ ေလတိုက္လို ့ အဲဒီမိုးရိပ္က ေလနဲ ့အတူပါသြားရင္ေတာ့ စိတ္ထဲမွာ မတင္မက်နဲ ့။<br />
<br />
ေနကပူေတာ့ ဘာစားရင္ေကာင္းမလဲလို ့ ေတြးေနမိတယ္။ စားခ်င္တာက ခ်ဥ္ခ်ဥ္စပ္စပ္ ။ အဲဒီလို တမ္းတမိေတာ့ ရံုးက လုပ္ေဖာ္ကိုင္ဖက္ေတြကစၾကတယ္။ တာမီး သၾကၤန္ရန္ကုန္ျပန္တာ ရိုးမွ ရိုးရဲ ့လားတဲ့။ ခ်စ္သူနဲ ့လဲ ေတြ ့ခဲ့ရတယ္ဆိုေတာ့ မွန္မွန္ေျပာစမ္းတဲ့။အခုလဲ ခ်ဥ္ခ်ဥ္စပ္စပ္ေတြ စားခ်င္တယ္ဆိုေတာ့ တာမီးးးးးးးးးးးးးးးး ေနာ္တဲ့။<br />
<br />
သၾကၤန္ျပန္တယ္ ။ ဒါကလဲ ႏွစ္တိုင္းျပန္ေနၾကဘဲဟာဘဲဟာကို။ ခ်စ္သူနဲ ့ေတြ ့တယ္ေလ။ တကယ့္ကို ဘာမွ မလုပ္ခဲ့ပါဘူး။ က်ိန္ဆိုက်ိန္ေျပာရဲပါတယ္။<br />
း) <br />
လက္ေလးေတာင္ မကိုင္ခဲ့ပါဘူး။ တာမီးက ကိုင္ေစခ်င္တာေတာင္ ကိုယ္ေတာ္ေခ်ာက ကိုင္ဘူးေတာ့ (ရွင္းျပရတာ ရွက္ေတာင္ ရွက္လာျပီ)<br />
း)<br />
<br />
ထမင္းစားလဲ မ၀င္ဘူး။ (တကယ္ေတာ့ ေနပူလို ့ပါ)<br />
ဒီေတာ့ ထံုးစံအတိုင္း အစားအေသာက္ မီးလိုေတာက္ဆိုတဲ့ အတိုင္း ေနဘယ္ေလာက္ဘဲ ပူေနပါေစ ထမင္းဆိုင္ကို တတ္ၾကြေသာ ေျခလွမ္းမ်ားနဲ ့ အားၾကိဳးမာန္တတ္ ခ်ီတတ္ျပီး စားခဲ့ပါတယ္။<br />
<br />
ဒီေန ့ ထမင္းေတြ (တကယ္ေတာ့ ဟင္းေတြ) အမ်ားၾကီးစားခဲ့တယ္။<br />
အရမ္းးးးးးးးးးးးးးးးးးးးးးးးး စားေကာင္းတယ္။<br />
း) <br />
<br />
၆.၅.၂၀၁၀ေက်ာပိုးအိတ္http://www.blogger.com/profile/08188405011119274859noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-4123719220698831272.post-62210694936077566972010-04-30T15:36:00.001+06:302010-04-30T15:38:52.913+06:30လွေသာ အရိုင္းပန္းေလးတစ္ပြင့္ေနပူလြန္းတဲ့ ဧျပီလရဲ ့ ေသာၾကာေန ့မွာ သူမကို ေဆးခန္းတစ္ခုမွ ကြ်န္မေတြ ့ခဲ့ပါတယ္။ ညိဳေသာအသားအရည္နဲ ့ ရွည္လွ်ားေသာ ဆံပင္ေတြေၾကာင့္ သူမရဲ ့အလွဟာ ပိုျပီး ေပၚလြင္ေစတယ္။ သူငယ္ခ်င္းတစ္ေယာက္ မိတ္ဆက္ေပးတာေၾကာင့္ တခဏအတြင္းမွာ သူနဲ ့ကြ်န္မ ရင္းႏွီးသြားခဲ့တယ္။<br />
<br />
အနီးကပ္ၾကည့္မွ ေတာ္ေတာ္ေလးခ်စ္စရာေကာင္းတာကို ကြ်န္မလက္ခံမိတယ္။ သူမရဲ ့ပါးျပင္ေပၚမွာေတာ့ <br />
မခို ့ တရို ့သနပ္ခါးေလးေတြက ေနရာယူလို ့။ စကားေျပာရင္လဲ တိုးညွင္းေသာ အသံေလးနဲ ့ေအးခ်မ္းစြာ ေျပာတတ္တယ္။ <br />
<br />
သူမနာမည္က မသက္မြန္တဲ့။ အသက္က ၂၄ႏွစ္။ ျမန္မာျပည္ရဲ ့တစ္ခုေသာ ေနရာက ထိုင္းႏိုင္ငံထဲကို တရားမ၀င္ေသာနည္းနဲ ့ ေရာက္ရွိလာတဲ့ ရိုးရိုးသာမန္ မိန္းကေလးတစ္ဦးပါ။ ထိုင္းႏိုင္ငံထဲကို ေရာက္ေနတာ သူမ အသက္ ၁၈ႏွစ္ထဲကေန ပြဲစားတစ္ဦးနဲ ့လိုက္လာျပီး ၾကံဳရာ က်ပန္းအလုပ္ေတြ လုပ္ေနခဲ့ရတယ္။ လစာက မျဖစ္စေလာက္ေလးနဲ ့ ေလာက္ငွေအာင္ သူမေခြ်တာခဲ့တယ္။<br />
<br />
ေလျဖတ္ထားတဲ့မိခင္ရယ္ ၊ ငယ္ရြယ္လြန္းေသးတဲ့ ေမာင္ႏွမေတြရယ္ ၊ အလုပ္အကိုင္ မယ္မယ္ရရ မလုပ္ဘဲ <br />
ေန ့ တိုင္းအရက္ထိုင္ေသာက္တတ္တဲ့ ဖခင္ရယ္ ၾကားထဲမွာ သူမက သမီးအၾကီးဆံုးဆိုေတာ့ အိမ္ရဲ ့ တာ၀န္ေတြ အားလံုး သူမသာလွ်င္ ဦးေဆာင္ေျဖရွင္းခဲ့ရတယ္။<br />
<br />
ထိုင္းႏိုင္ငံမွာ ရတဲ့အလုပ္လုပ္ကိုင္ရင္း သူမအတြက္ မျဖစ္စေလာက္ေငြေလးခ်န္ထားတတ္ျပီး မိသားစုကို အသက္နဲ ့<br />
မမွ်ေအာင္ေစာင့္ေရွာက္ရွာေဖြ ေကြ်းေမြးခဲ့တာေၾကာင့္ သူမရြာထဲမွာ အားလံုးရဲ ့ အားက်ျခင္းကို ခံခဲ့ရပါတယ္။<br />
<br />
ဒီလိုနဲ ့သူမအလုပ္လုပ္ကိုင္ရင္း မင္းသူလို ့ေခၚတဲ့ ေကာင္ေလးတစ္ေယာက္နဲ ့အေၾကာင္းပါခဲ့တယ္။ အိမ္ကို အတိအက်ဖြင့္ေျပာျပီး သူမအဲဒီေကာင္ေလးနဲ ့လက္ထပ္လိုက္တယ္။ ေကာင္ေလးနဲ ့လက္ထပ္ျပီး သိပ္မၾကာခင္မွာ ေကာင္ေလးက တေရွာင္ေရွာင္နဲ ့ျဖစ္လာတယ္။ ေနာက္ေတာ့ ေကာင္ေလးမွာ တီဘီေရာဂါကူးစက္ခံရျပီး အလုပ္ကေန နားလိုက္ရတယ္။ <br />
<br />
သူမမွာ စား၀တ္ေနေရးအတြက္ အလုပ္ေတြ ပိုလုပ္ခဲ့ရတယ္။ ဒါေပမယ့္ သူမ ပင္ပန္းလြန္းလို ့ တစ္ခါမွ မျငဴးျငဴမိခဲ့ပါဘူး။ သူမတစ္ေနကုန္ အလုပ္လုပ္တယ္။ အိမ္ျပန္ေရာက္တာနဲ ့ေရတစ္ခြက္ေသာက္ျပီး ညစာအတြက္ ျပင္ဆင္တယ္။ ခင္ပြန္းသည္ကိုလဲ ရတဲ့အခ်ိန္ေလးမွာ ျပဳစုတယ္။ <br />
<br />
သူမ ေပ်ာ္ပါတယ္။ ဘာလို ့လဲဆုိေတာ့ သူမကို အားကိုးတဲ့ မိသားစုရွိတယ္။ သူမကို အရမ္းခ်စ္တဲ့ သူမ ခင္ပြန္းရွိတယ္။ သူမကို စာနာနားလည္တဲ့ လုပ္ငန္းခြင္က သူငယ္ခ်င္းေတြရွိေနတာေၾကာင့္ ဘယ္ေလာက္ဘဲ ပင္ပန္းပါေစ သူမ အျပံဳးမပ်က္ခဲ့ပါဘူး။<br />
<br />
ဒီလိုနဲ ့သူမ တစ္ေျဖးေျဖး ပိန္လာတယ္။ စိတ္ထဲမွာလဲ အလုပ္ပင္ပန္းလြန္းလို ့ ၊ အစားအေသာက္ မမွန္လို ့ ၊ အိပ္ေရး မ၀လို ့ ပိန္သြားတယ္ဘဲသူမထင္ခဲ့တယ္။ ေနာက္ေတာ့ သူမပါ အနည္းငယ္ခ်ဴျခာလာတယ္။ ေနာက္ပိုင္း အလုပ္လုပ္ရင္ ေမာလာတယ္။ သူမထင္တာ သူမခင္ပြန္းဆီက တီဘီေရာဂါ သူမကို ကူးေနျပီလို ့ထင္ခဲ့တယ္။ <br />
<br />
ေနာက္ေတာ့ သူမစိတ္ထဲ တစ္ခုခုသိရေအာင္ဆိုျပီး အလုပ္ကေန ခြင့္ယူကာ သူမေဆးခန္းတစ္ခုကို သြားျပခဲ့တယ္။ေဆးခန္းမွာ လိုအပ္တဲ့ စမ္းသပ္မႈေတြျပဳလုပ္ျပီတဲ့ အခ်ိန္မွာ သူမအတြက္ ျပင္းထန္တဲ့ ရိုက္ခ်က္တစ္ခုကို သူမရရွိလိုက္တယ္။<br />
<br />
သူမမွာ HIV ပိုးရွိေနတယ္တဲ့။ သူမၾကားကာစက သူမနား သူမ မယံုခဲ့ဘူး။ ထပ္ကာထပ္ကာ ေျပာျပလာတဲ့ ဆရာမကို သူမမ်က္လံုးအျပဴးသားနဲ ့ နားေထာင္ေနခဲ့တယ္။ သူမကို ဘာေတြေျပာေနတာလဲ။သူမ ဘာတစ္ခုမွ မၾကားရေတာ့ဘူး။ ကမၻာေလာကၾကီးတစ္ခုလံုး အဲဒီအခ်ိန္မွာ ေမွာင္မိုက္သြားခဲ့ပါျပီ။<br />
<br />
ကြ်န္မကို ရင္ဖြင့္ေနတဲ့ အခ်ိန္ေတြမွာ သူမလံုး၀ မငိုခဲ့ဘူး။ လူမ်ားလို ့ မငိုတာလား၊ ဒီအေျဖကို လက္မခံခ်င္္ေသး တာေၾကာင့္ မငိုေသးတာလား၊ဒါမွမဟုတ္ သူမငိုဘို ့မ်ား ေမ့ေနတာလားဆိုတဲ့ တိက်တဲ့ အေျဖတစ္ခု ကြ်န္မ မသိခဲ့ပါဘူး။<br />
<br />
ေနာက္ေတာ့ ကြ်န္မလဲ သူမရဲ ့ေနာက္ေၾကာင္းကို ေမးၾကည့္တယ္။ေမးၾကည့္ေတာ့ သူမမွာ သူမေယာက်ာၤးနဲ ့ဘဲ ဆက္ဆံခဲ့ေပမယ့္ သူမခင္ပြန္းကေတာ့ လူပ်ိဳဘ၀မွာ ေတာ္ေတာ္ေလးရႈပ္ခဲ့တယ္လို ့သူမၾကားေၾကာင္း ျပန္ေျပာ လာတယ္။<br />
<br />
သူမနဲ ့ကြ်န္မ အဲဒီေန ့ေလးမွာ စကားေတြ အမ်ားၾကီးေျပာျဖစ္ခဲ့တယ္။ သူမခင္ပြန္းကို ဖြင့္ေျပာမလား ဆုိတာ ကြ်န္မကေမးေတာ့ သူမခင္ပြန္းက လြန္ခဲ့တဲ့ ရက္ပိုင္းမွာ ေသြးစစ္ထားတယ္။ သူမခင္ပြန္းမွာလဲ ေရာဂါပိုးရွိေနတာကို သူမ သိတယ္တဲ့။ ေနာက္ေတာ့ သူမျပန္ျပီး နားသင့္ေနျပီလို ့ ကြ်န္မကေျပာေတာ့ ယဥ္ေက်းစြာနဲ ့ ဟုတ္ကဲ့ပါရွင္တဲ့ေလ။ ေနာက္ေတာ့ ကြ်န္မက ျပန္ပို ့ေပးမယ္ေျပာျပီး သူမကို ေခၚလာခဲ့တယ္။<br />
<br />
လမ္းတစ္၀က္ေရာက္ေတာ့ သူမက ကြ်န္မကို HIV နဲ ့ပတ္သက္တဲ့ အေၾကာင္းေတြ ေမးလာတယ္။ ကြ်န္မကလဲ သူမေမးလာသမွ်ကို သိသေလာက္ၾကားမိသေလာက္ ျပန္ေျပာျပေနတယ္။ ေနာက္ေတာ့သူမက ဘာမေျပာ ညာမေျပာနဲ ့ ကြ်န္မကိုဖတ္ျပီး ငိုတယ္။ ငိုတယ္ဆိုတာထက္ ငိုဘို ့အားယူေနတယ္ေျပာရင္ ပိုမွန္မလားဘဲ။<br />
<br />
ကြ်န္မက သူ ့ေက်ာေလးကို အသာပုတ္ျပီး ငိုခ်လိုက္ ညီမလို ့ေျပာေတာ့မွ သူမ အားရပါးရ ငိုခ်လိုက္တယ္။ သူမငိုခ်ခ်င္းအေပၚ ကြ်န္မေဘးနားကေန ၾကည့္ျပီး စိတ္ထဲမွာ မသက္မသာခံစားလာရတယ္။ သူမကို အေကာင္းဆံုး အၾကံဥာဏ္ေပးႏိုင္ေအာင္ ကြ်န္မ အမ်ားၾကီးစဥ္းစားရတယ္။<br />
<br />
ေနာက္ေတာ့ ကြ်န္မ သူမနဲ ့မေတြ ့ေတာ့ဘူး။ မေတြ ့ေတာ့တာကလဲ သၾကၤန္အတြက္ ခြင့္ရက္ရွည္ယူျပီး ျမန္မာႏိုင္ငံ ျပန္လာေနတဲ့အခ်ိန္မွာ သူမနဲ ့ ေခတၱအဆက္သြယ္ ျပတ္ခဲ့ရတယ္။ေနာက္ေတာ့ ကြ်န္မခြင့္ရက္ကုန္လို ့ ဒီကိုျပန္လာျပီး သူမအတြက္ ဘာေတြ လုပ္ေပးႏိုင္မလဆိုျပီး ဲ ကြ်န္မ မျပီးဆံုးေသးတဲ့ အေျဖတစ္္ခုကို ေန ့ေရာညပါ စဥ္းစားခဲ့မိတယ္။ <br />
<br />
စဥ္းစားမိတဲ့အထဲကေန အေကာင္းဆံုးလို ့ယူဆရတဲ့ အေတြးတစ္ခု ကြ်န္မမွာရွိေနခ်ိန္ သူမကိုဆက္သြယ္ လိုက္ေတာ့ သက္မြန္ဆံုးသြားျပီတဲ့။ ကုိယ့္ကိုသတ္ေသလိုက္တယ္တဲ့။ ကြ်န္မမွာ အံ့ၾသလြန္းလို ့ ဘာေျပာရမွန္းေတာင္ မသိေတာ့ဘူး။ သူမဘာေၾကာင့္ အဲဒီလို လုပ္သြားတာလဲ။ သူမေယာက်ာၤးကေရာ မတားဘူးလား။ သူမထင္ထားတဲ့ သူမအတြက္အေကာင္းဆံုးေျဖရွင္းနည္းက ဒါပါလာလို ့ ဘာလို ့မွားယြင္းျပီး စဥ္းစားသြားတာလဲ။<br />
<br />
ကြ်န္မေလ ဘာဆက္ေျပာရမွန္းေတာင္ မသိေတာ့ပါဘူး။ သူမလိုငယ္ရြယ္တဲ့သူေတြ ဒီလိုအျဖစ္ဆိုးေတြနဲ ့ ဘယ္ေလာက္ထိေတာင္ ၾကံဳေနရျပီလဲ။ ကြ်န္မ သက္ျပင္းရွည္ၾကီးခ်ျပီး ေကာင္းကင္ကို ေမာ့ၾကည့္လိုက္တယ္။ ေနာက္ေတာ့ မ်က္စိစံုမွိတ္ျပီး သူမအတြက္ သူမၾကားႏိုင္ေလာက္မယ္ထင္ျပီး ကြ်န္မေျပာမိတယ္။<br />
<br />
မိဘကိုလုပ္ေကြ်းခဲ့တဲ့ ကုသိုလ္ေတြေၾကာင့္ ေနာက္ဘ၀ေတြမွာ လူျဖစ္ခဲ့မယ္ဆို ဒီလိုအျဖစ္ဆိုးမွ ကင္းေ၀းႏိုင္ပါေစ…………………………….လို ့။ေက်ာပိုးအိတ္http://www.blogger.com/profile/08188405011119274859noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-4123719220698831272.post-58101900725934176592010-04-06T09:47:00.002+06:302010-04-06T09:55:33.828+06:30ေနပူလြန္းတဲ့ ေန ့ရက္မ်ားကြ်န္မလဲ ကြ်န္မရဲ ့ဘေလာ့ေလးကို ပစ္ထားတာ ၾကာလွေရာေပါ့။ စာေရးအသားကလဲ မေကာင္း ၊ စာေရးရတာလဲ ပ်င္းေနေတာ့ အသစ္အသစ္ေတြ မတင္ႏိုင္ဘူးျဖစ္ေနတယ္။ ေရးစရာေတြ ၊ ေတြးစရာေတြ ရွိေနၾကတဲ့ က်န္တဲ့အကိုေတြ ၊ အမေတြ ပို ့စ္အသစ္ တင္ႏိုင္တိုင္း ကြ်န္မ အရမ္းခ်ီးက်ဳးမိတယ္။ <br />
<br />
ကြ်န္မက ကြ်န္မအိမ္ကိုသာ ပစ္ထားတာ ၾကာေနျပီ။ က်န္တဲ့ အကုိေတြ ၊ အမေတြအိမ္ကိုေတာ့ အိမ္ေပါက္ေစ့ ေလွ်ာက္လည္တယ္ေလ။ ထမင္းဘူးနဲ ့ကို လိုက္လည္တာ။ လည္တာေမာလိုက္ စားလိုက္ေပါ့။ ဘယ္သူ ့အိမ္ကမွ မေကြ်းတာ။ ကိုယ့္စားရိတ္နဲ ့ကိုယ္ လာရေတာ့တာေပါ့ေနာ္။<br />
း)<br />
<br />
အခုေနာက္ပိုင္းလဲ ဘာေတြရႈပ္ေနမွန္း မသိေအာင္ အလုပ္ေတြမ်ားေနတယ္။ တစ္ခါတစ္ေလ ျပန္စဥ္းစားမိတယ္။ အလုပ္ပိုေတြ လုပ္ေနတာလား ။ အပိုလုပ္ေတြ လုပ္ေနတာလားလို ့။<br />
း)<br />
<br />
ဒီလိုနဲ ့တျဖည္းျဖည္း ရာသီဥတုကလဲ ပူလာတယ္။ (စာမေရးခ်င္တာနဲ ့ရာသီဥတုကို တရားခံစာရင္းထဲ ထည့္ေနတာ) ညညဆို အိပ္မရဘူး ( မနက္မွ တေရး အိမ္မက္ေတာင္ တစ္ညမွာ ၅ခုေလာက္မက္တာ) စားရ တာလဲ ရာသီဥတုပူေတာ့ စားမေကာင္းဘူး (မယံုမရွိနဲ ့ ၂ကီလို တတ္လာတယ္) စိတ္ေတြကလဲ ေႏြေလရူးနဲ ့ အတူ ဂေယာက္ဂယက္( ေႏြ မိုး ေဆာင္း ရာသီစံု) <br />
<br />
အဲဒီလို အေျခအေနေတြေၾကာင့္ စာမေရးျဖစ္တာ ( တကယ္ေတာ့ ဆင္ေျခ ၊ ဆင္လက္ ၊ ဆင္နားရြက္ ၊ ဆင္ကလီစာ)<br />
း)<br />
<br />
မေန ့က လူနာတစ္ေယာက္ ေတာ္ေတာ္အေျခေနဆိုးတာေၾကာင့္ ကြ်န္မ ေဆးရံုကို ေရာက္သြားတယ္။ မနက္ ၁၀း၀၀ နာရီေလာက္မွာ ဖုန္းက ၀င္လာတယ္။ ၾကည့္လိုက္ေတာ့ ကြ်န္မ မသိတဲ့ နံပါတ္တစ္ခု။ ကြ်န္မက ေတာ္ရံု မသိတဲ့ ဖုန္းဆို မကိုင္ဘူး။ (မာနၾကီးတာမဟုတ္ဘူးေနာ္။ ေၾကြးရွင္ေၾကာက္လို ့) ဒီဖုန္းက မကိုင္မျခင္းကို ေခၚေနတာေၾကာင့္ စိတ္မသက္မသာနဲ ့ကိုင္လိုက္တယ္ (အိုင္တင္ တစ္ပိသာနဲ ့ေပါ့)<br />
<br />
ဟလို။ <br />
ဆရာမ…… လား။<br />
<br />
ဟုတ္က။ဲ့<br />
ဆရာမေရ ။ ဆရာမလူနာ ကိုေအာင္လြင္ဦးေလ အခု အေျခေန မေကာင္းဘူး။<br />
<br />
အြန္.. ဘယ္လိုအေျခေနမေကာင္းတာလဲ။<br />
အသက္မရႈေတာ့ဘူးဆရာမ။<br />
<br />
အသက္မရႈေတာ့ဘူးဆိုေတာ့ ေသျပီလား ။ (အဲ့ဂလို ဂရုဏာရွိတာ)<br />
မေသေတာ့ မေသေသးဘူး။<br />
ဟုတ္ျပီ ခဏေစာင့္။ ကြ်န္မတို ့လာၾကည့္မယ္။<br />
<br />
အဲဒီလို အူေၾကာင္ၾကား ဖုန္းတစ္ခုကို ကြ်န္မနားေထာင္ျပီးတာနဲ ့ ရံုးက ဆရာ၀န္ဆီဖုန္းဆက္ျပီး ေနျခစ္ျခစ္ေတာက္ ပူေနတဲ့ ၾကားကေန ( ကယ္တင္ရွင္သေဘာေပါ့ေနာ္ ) လူနာဆီ ေျပးရေတာ့တာေပါ့။ လူနာအိမ္ေရာက္ေတာ့ လူနာက ထင္သေလာက္ေတာ့ မဆိုးေသးပါဘူး။ ဒါေပမယ့္ ရင္ေတာ္ေတာ္ၾကပ္ေနတယ္။ အသက္ရႈခက္ေနတယ္။ လိုအပ္တဲ့ စမ္းသပ္မႈေတြ လုပ္ျပီး ေနာက္ဆံုး ေဆးရံုသာလွ်င္ ေကာင္းဆံုးဆိုျပီး ေဆးရံု တင္လိုက္တယ္။ (မေကာင္းေက်ာင္းပို ့ <br />
ေတာ့မဟုတ္ဘူး။ ကိုယ့္လက္ထဲမွာ တစ္ခုခုျဖစ္မွာေၾကာက္လို ့)<br />
<br />
ေဆးရံုမွာ လိုအပ္တာေတြ လုပ္ေပးျပီးေတာ့ ကြ်န္မ ေတာ္ေတာ္ေမာေနျပီ။ 7eleven က ေရတစ္ဗူး၀ယ္ျပီး ေသာက္ေနမိတယ္။ ေၾသာ္ ေရေတာင္ ေသာက္ရတာ အရသာရွိလိုက္တာေနာ္။ ေဆးရံုေရွ ့က ခံုတန္းေလးမွာ ေရေသာက္ျပီး နားေနတုန္း အသက္ၾကီးၾကီး လူၾကီးတစ္ေယာက္ ကြ်န္မဆီ တန္းတန္းမတ္မတ္ လာေနတယ္။ ဒါကလဲ သူသြားမယ့္ လမ္းနဲ ့ ကြ်န္မနားေနတဲ့ ခံုတမ္းက လမ္းတည့္ေနလို ့ေနမွာပါဆုိျပီး အမွတ္တမယ့္ဘဲေပါ့။<br />
<br />
ေနာက္အဲဒီလူၾကီးကလဲ ကြ်န္မကို ေသခ်ာစူးစိုက္ၾကည့္တယ္။ ၾကည့္ေလ ဘယ္ေလာက္ၾကည့္မလဲ။ ေက်ာပိုးအိတ္<br />
တို ့က ရင္ကိုမခုန္ေသး။ (အသက္မတူလို ့ေနမယ္) ေနာက္ေတာ့ အဲဒီလူၾကီးက ကြ်န္မကို ဖုန္းရွိလားတဲ့။ ဖုန္းတစ္ခါေလာက္ ေပးဆက္ပါတဲ့။ ေၾသာ္ ျဖစ္ရေလ ဖုန္းဆက္ခ်င္လို ့ၾကည့္ေနတာကိုး။ (ေတာ္ေသးတယ္ စိတ္ထဲက မပစ္မွားမိတာ)<br />
<br />
ေနာက္ေတာ့ ကြ်န္မဖုန္းေပးဆက္လိုက္တယ္။ကြ်န္မက အထြန္ ့တတ္လိုက္ေသးတယ္။ ႏိုင္ငံျခားဖုန္း မေခၚနဲ ့ ေနာ္ဆိုေတာ့ ဖုန္းငွားဆက္တဲ့ အဲလူၾကီးကေျပာတယ္။ ငါဒီေလာက္ မမိုက္ပါဘူးတဲ့။ သူ ့အေျပာအရ ေျပာမိတဲ့ ကြ်န္မကဘဲ မိုက္သေယာင္ေယာင္။ ခက္တယ္ေနာ္။ ေခတ္လူငယ္ေတြမ်ား။ အဲေလ ေခတ္လူၾကီးေတြမ်ား။<br />
<br />
ေနာက္ေတာ့ သူဖုန္းဆက္ျပီး ကြ်န္မကို ဖုန္းျပန္ေပးတယ္။ ဘယ္ေလာက္က်လဲတဲ့။ ကြ်န္မလဲ ရုတ္တရက္ ေၾကာင္သြားတယ္။ အဲဒီလူၾကီးက ဖုန္းဆက္တာဘယ္ေလာက္က်လဲ ။ က်သေလာက္ ငါျပန္ေပးမယ္တဲ့ေလ။ (ေအာင္မာ ေက်းဇူး အတင္မခံခ်င္ဘူးေပါ့ေလ။ ၾကည့္ေတာ့ ဆံပင္က တစ္ေခါင္းလံုးေဖြးေနျပီ ။ မာနက ထားခ်င္ေသး) မာနဆိုတာ သက္ၾကီးတာ ငယ္တာနဲ ့မဆိုင္ပါဘူးေနာ္။ အဟိ။ ပ်ားရည္နဲ ့ ၀မ္းျပန္ခ်သြားတာ။<br />
<br />
ကြ်န္မက ရပါတယ္ အဘရယ္ ။ ေပးစရာမလိုပါဘူးဆိုေတာ့ ျပီးတာဘဲတဲ့။(မူေတာင္ မမူဘူး ခ်က္ခ်င္းတုန္ ့ ျပန္ခ်က္)<br />
<br />
ကြ်န္မလဲ ေဆးရံုေရွ ့က ခံုတန္းေလးမွာဘဲ ေရဆက္ေသာက္ေနလိုက္တယ္။ ေနာက္ေတာ့ ဖုန္းထပ္လာျပန္ေရာ။ ၾကည့္လုိက္ေတာ့လဲ ဖုန္းနံပါတ္က မသိျပန္ဘူး။ မထူးေတာ့ဘူးဆိုျပီး ကြ်န္မ ဖုန္းကိုင္လိုက္တယ္။<br />
<br />
ဟလို။<br />
သမင္ျဖဴလား။<br />
<br />
ဘုရားေရ ။ သမင္ျဖဴမဟုတ္ဘူး ခရုသင္းပါ။<br />
ဟာ ေၾကာင္ေတာင္ေတာင္နဲ ့ … ဟဲ့ ငါပါ။<br />
<br />
ဘယ္ကငါလဲ။<br />
ေအာင္မေလး ပဲကတတ္ေနေသးတယ္။ ငါ့အသံေတာင္ နင္မမွိတ္မိဘူးလား။<br />
<br />
ဘုရားေရ.. ကြ်န္မမွာ နင္နဲ ့ငါလို ့ ေျပာေနက်သူငယ္ခ်င္း ေတာ္ေတာ္ရွားတယ္။<br />
နင္ဘာျဖစ္ေနတာလဲ… ေၾကာင္ေတာင္ေတာင္နဲ ့။<br />
(ဘယ္သူမွန္း မသိဘဲ အဲဒီလို ၾသဘာေပးခံလိုက္ရတယ္)<br />
<br />
ေနာက္ေတာ့ ကြ်န္မလဲ စိတ္ရႈပ္လာတာလဲ<br />
<br />
ဘယ္သူလဲ ကြ်န္မ မသိဘူး။<br />
လို ့ ခပ္ဆပ္ဆပ္ ျပန္ေျပာလိုက္မွ<br />
<br />
တစ္ဘက္ကလဲ အသံတစ္ခ်က္တိတ္သြားတယ္။ <br />
<br />
ခုေျပာေနတာ သမင္ျဖဴလား။<br />
ကြ်န္မမွာ သမင္ျဖဴလဲ မရွိဘူး။ ခရုသင္းလဲ မရွိဘူးဆိုမွ တစ္ဘက္ကရယ္ပါေလေရာ။ ကြ်န္ေတာ္ေျပာတာ သမင္ျဖဴ မဟုတ္ဘူး ခေရျဖဴတဲ့ေလ။ မဟီေဒါတကၠသိုလ္မွာ ေက်ာင္းတတ္ေနတဲ့ ခေရျဖဴတဲ့ေလ။<br />
<br />
ေၾသာ္ ျဖစ္ရေလ။ ရာသီဥတုက ပူတယ္ေလ။ ဒါေၾကာင့္ နားၾကားလြဲတာေနမယ္ (အျပစ္မရွိတဲ့ ရာသီဥတုကို ဒုတိယ အၾကိမ္ တရားခံစာရင္းထဲ ဆြဲထည့္လိုက္တယ္။)<br />
<br />
သူေျပာတဲ့နာမည္က ခေရျဖဴ။ ကြ်န္မၾကားတာ သမင္ျဖဴ။ နီးေတာ့ နီးစပ္တယ္ေနာ္။ ေနာက္ေတာ့ ဖုန္းမွားေနေၾကာင္း ေျပာျပီး ဖုန္းခ်လိုက္ရတယ္။<br />
း)<br />
<br />
ဟူးးးးးးးးးးးးးးးးးးးးးးးးးး<br />
ေမာတယ္တယ္ေနာ္။ ၁၀၁ၾကိမ္ေျမာက္ သက္ပ်င္းခ်ျခင္းနဲ ့အတူေက်ာပိုးအိတ္http://www.blogger.com/profile/08188405011119274859noreply@blogger.com9tag:blogger.com,1999:blog-4123719220698831272.post-20370350669964425482010-03-12T18:51:00.005+06:302010-03-12T18:58:54.165+06:30ဒီေန ့ စားခဲ့တဲ့ မန္းေလးၾကာဇံခ်က္<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjSs3jiHZMbg4i7QBbCHNN0dqAWqWLVQLfKQAu0S80xDqlNA-U-RPg0DDxxh-np9fjS-E4ConoIzI6ESi5FNx_JJwKv4vM_8pnjHCQ-UYS63l0tYoNZ4xcI387bevzeEZXgVZqM8U0criY/s1600-h/SDC16158.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><br />
</a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjSs3jiHZMbg4i7QBbCHNN0dqAWqWLVQLfKQAu0S80xDqlNA-U-RPg0DDxxh-np9fjS-E4ConoIzI6ESi5FNx_JJwKv4vM_8pnjHCQ-UYS63l0tYoNZ4xcI387bevzeEZXgVZqM8U0criY/s1600-h/SDC16158.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjSs3jiHZMbg4i7QBbCHNN0dqAWqWLVQLfKQAu0S80xDqlNA-U-RPg0DDxxh-np9fjS-E4ConoIzI6ESi5FNx_JJwKv4vM_8pnjHCQ-UYS63l0tYoNZ4xcI387bevzeEZXgVZqM8U0criY/s320/SDC16158.JPG" /></a></div><meta content="text/html; charset=utf-8" http-equiv="Content-Type"></meta><meta content="Word.Document" name="ProgId"></meta><meta content="Microsoft Word 11" name="Generator"></meta><meta content="Microsoft Word 11" name="Originator"></meta><link href="file:///C:%5CUsers%5CMEIMEI%7E1%5CAppData%5CLocal%5CTemp%5Cmsohtml1%5C01%5Cclip_filelist.xml" rel="File-List"></link><style>
<!--
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:Zawgyi-One;
panose-1:2 11 6 4 3 5 4 4 2 4;
mso-font-charset:0;
mso-generic-font-family:swiss;
mso-font-pitch:variable;
mso-font-signature:1627421319 -2147483648 8 0 66047 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-parent:"";
margin:0in;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:12.0pt;
font-family:"Times New Roman";
mso-fareast-font-family:"Times New Roman";}
@page Section1
{size:8.5in 11.0in;
margin:1.0in 1.25in 1.0in 1.25in;
mso-header-margin:.5in;
mso-footer-margin:.5in;
mso-paper-source:0;}
div.Section1
{page:Section1;}
-->
</style> <br />
<div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"> ကြ်န္မစားတဲ့ ပန္းကန္</span></div><div class="MsoNormal"><br />
</div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"></span></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"></span></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjHYWEYJdAhBudYYjPOZmiw9thfwtK3duXSWH9izwbKKPjCGO1u0ryw93IiRJhysnvyhyphenhyphenwdi9zBULCow0lNY2DqxgqJBZFL_3cCVy1gVQSWG7WAklXIo_XAWtJMma0ouobyvDCr6ZIZ34U/s1600-h/SDC16161.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjHYWEYJdAhBudYYjPOZmiw9thfwtK3duXSWH9izwbKKPjCGO1u0ryw93IiRJhysnvyhyphenhyphenwdi9zBULCow0lNY2DqxgqJBZFL_3cCVy1gVQSWG7WAklXIo_XAWtJMma0ouobyvDCr6ZIZ34U/s320/SDC16161.JPG" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><meta content="text/html; charset=utf-8" http-equiv="Content-Type"></meta><meta content="Word.Document" name="ProgId"></meta><meta content="Microsoft Word 11" name="Generator"></meta><meta content="Microsoft Word 11" name="Originator"></meta><link href="file:///C:%5CUsers%5CMEIMEI%7E1%5CAppData%5CLocal%5CTemp%5Cmsohtml1%5C01%5Cclip_filelist.xml" rel="File-List"></link><style>
<!--
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:Zawgyi-One;
panose-1:2 11 6 4 3 5 4 4 2 4;
mso-font-charset:0;
mso-generic-font-family:swiss;
mso-font-pitch:variable;
mso-font-signature:1627421319 -2147483648 8 0 66047 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-parent:"";
margin:0in;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:12.0pt;
font-family:"Times New Roman";
mso-fareast-font-family:"Times New Roman";}
@page Section1
{size:8.5in 11.0in;
margin:1.0in 1.25in 1.0in 1.25in;
mso-header-margin:.5in;
mso-footer-margin:.5in;
mso-paper-source:0;}
div.Section1
{page:Section1;}
-->
</style><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"> အစာပလာလံုလင္စြာျဖင့္ ။ </span></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br />
</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br />
</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiuSA8wvJ7vjAXZKaeg1mme5RzkENYtONoKHebvMkp0UvNlmmk3BFdwbjOFge-s_H3CVwu86QpihW8gCn7ksHbOF_kKpA5IS4oEMEk80nwM4xhye4tiZ-5pKS0GOChhRwiCwP_kEaZPxTQ/s1600-h/SDC16152.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiuSA8wvJ7vjAXZKaeg1mme5RzkENYtONoKHebvMkp0UvNlmmk3BFdwbjOFge-s_H3CVwu86QpihW8gCn7ksHbOF_kKpA5IS4oEMEk80nwM4xhye4tiZ-5pKS0GOChhRwiCwP_kEaZPxTQ/s320/SDC16152.JPG" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><meta content="text/html; charset=utf-8" http-equiv="Content-Type"></meta><meta content="Word.Document" name="ProgId"></meta><meta content="Microsoft Word 11" name="Generator"></meta><meta content="Microsoft Word 11" name="Originator"></meta><link href="file:///C:%5CUsers%5CMEIMEI%7E1%5CAppData%5CLocal%5CTemp%5Cmsohtml1%5C01%5Cclip_filelist.xml" rel="File-List"></link><style>
<!--
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:Zawgyi-One;
panose-1:2 11 6 4 3 5 4 4 2 4;
mso-font-charset:0;
mso-generic-font-family:swiss;
mso-font-pitch:variable;
mso-font-signature:1627421319 -2147483648 8 0 66047 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-parent:"";
margin:0in;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:12.0pt;
font-family:"Times New Roman";
mso-fareast-font-family:"Times New Roman";}
@page Section1
{size:8.5in 11.0in;
margin:1.0in 1.25in 1.0in 1.25in;
mso-header-margin:.5in;
mso-footer-margin:.5in;
mso-paper-source:0;}
div.Section1
{page:Section1;}
-->
</style> </div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;">သံပုရာသီးက ေစ်းၾကီးတာေၾကာင့္ သံပုရည္ဘဲ ၀ယ္လာခဲ့တယ္။ ငရုတ္ေကာင္းမႈန္ ့ ၾကိဳက္ရင္ထည့္စားပါ။ငံျပာရည္ ။ ဒီငရုတ္သီးအရည္က ဘာလို ့ထားထားလဲ သိဘူးရယ္။</span></div><div class="MsoNormal"><br />
</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgt_Fq3K2fDBDxf5oeM7RtDSqxIMiiV4tyvJKM_sbypQ4xyFy7M-oUC3S1uiGTrhXhaLeo1X_MYcIksFXh6ZaRiUn74ltfK2spll9Hsw0FnRejFh3rEOPkCUvU3fakUveUfAHbzQzao1Bc/s1600-h/SDC16159.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgt_Fq3K2fDBDxf5oeM7RtDSqxIMiiV4tyvJKM_sbypQ4xyFy7M-oUC3S1uiGTrhXhaLeo1X_MYcIksFXh6ZaRiUn74ltfK2spll9Hsw0FnRejFh3rEOPkCUvU3fakUveUfAHbzQzao1Bc/s320/SDC16159.JPG" /><meta content="text/html; charset=utf-8" http-equiv="Content-Type"></meta><meta content="Word.Document" name="ProgId"></meta><meta content="Microsoft Word 11" name="Generator"></meta><meta content="Microsoft Word 11" name="Originator"></meta><link href="file:///C:%5CUsers%5CMEIMEI%7E1%5CAppData%5CLocal%5CTemp%5Cmsohtml1%5C01%5Cclip_filelist.xml" rel="File-List"></link><style>
<!--
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:Zawgyi-One;
panose-1:2 11 6 4 3 5 4 4 2 4;
mso-font-charset:0;
mso-generic-font-family:swiss;
mso-font-pitch:variable;
mso-font-signature:1627421319 -2147483648 8 0 66047 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-parent:"";
margin:0in;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:12.0pt;
font-family:"Times New Roman";
mso-fareast-font-family:"Times New Roman";}
@page Section1
{size:8.5in 11.0in;
margin:1.0in 1.25in 1.0in 1.25in;
mso-header-margin:.5in;
mso-footer-margin:.5in;
mso-paper-source:0;}
div.Section1
{page:Section1;}
-->
</style> </a></div><div class="MsoNormal" style="text-align: center;"><div class="MsoNormal" style="text-align: center;"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"> </span><meta content="text/html; charset=utf-8" http-equiv="Content-Type"></meta><meta content="Word.Document" name="ProgId"></meta><meta content="Microsoft Word 11" name="Generator"></meta><meta content="Microsoft Word 11" name="Originator"></meta><link href="file:///C:%5CUsers%5CMEIMEI%7E1%5CAppData%5CLocal%5CTemp%5Cmsohtml1%5C01%5Cclip_filelist.xml" rel="File-List"></link><style>
<!--
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:Zawgyi-One;
panose-1:2 11 6 4 3 5 4 4 2 4;
mso-font-charset:0;
mso-generic-font-family:swiss;
mso-font-pitch:variable;
mso-font-signature:1627421319 -2147483648 8 0 66047 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-parent:"";
margin:0in;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:12.0pt;
font-family:"Times New Roman";
mso-fareast-font-family:"Times New Roman";}
@page Section1
{size:8.5in 11.0in;
margin:1.0in 1.25in 1.0in 1.25in;
mso-header-margin:.5in;
mso-footer-margin:.5in;
mso-paper-source:0;}
div.Section1
{page:Section1;}
-
</style><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;">ေရမဟုတ္ဘူးေနာ္။ အအီေျပ အခ်ိဳရည္ေလး။</span>
<span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"> </span>
<span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"> </span>
</div></div><div class="MsoNormal" style="text-align: center;"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"></span><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;">
</span></div><div class="MsoNormal"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiUPMORiCozNN17GsSB8I4oaNeLwMZ4bIIbC87LuGmzCHXNafDOa_KlPXDcQYt_dH_vO8fOHS59N-a_OrM2QqCE7ZHeBDXcf6MN0sZFNiupsZHuU8W_9hxtW7CWk4kswMd81lvSQnJyV1A/s1600-h/SDC16151.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiUPMORiCozNN17GsSB8I4oaNeLwMZ4bIIbC87LuGmzCHXNafDOa_KlPXDcQYt_dH_vO8fOHS59N-a_OrM2QqCE7ZHeBDXcf6MN0sZFNiupsZHuU8W_9hxtW7CWk4kswMd81lvSQnJyV1A/s320/SDC16151.JPG" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjVaMNRLDJJAkYE8uyAE9FPmq3VoK49tWFH9a-IO4iT_4PobXfsLvmEiv0eBbxgmTqZq7mWqqbfE7g-ZDJKz5uDjzmya-S-QHTrPPbk3oClgxa-QzWiq3QXGnIKZYGoMcYkaktMfB9CalA/s1600-h/SDC16150.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjVaMNRLDJJAkYE8uyAE9FPmq3VoK49tWFH9a-IO4iT_4PobXfsLvmEiv0eBbxgmTqZq7mWqqbfE7g-ZDJKz5uDjzmya-S-QHTrPPbk3oClgxa-QzWiq3QXGnIKZYGoMcYkaktMfB9CalA/s320/SDC16150.JPG" /></a></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"> </span><meta content="text/html; charset=utf-8" http-equiv="Content-Type"></meta><meta content="Word.Document" name="ProgId"></meta><meta content="Microsoft Word 11" name="Generator"></meta><meta content="Microsoft Word 11" name="Originator"></meta><link href="file:///C:%5CUsers%5CMEIMEI%7E1%5CAppData%5CLocal%5CTemp%5Cmsohtml1%5C01%5Cclip_filelist.xml" rel="File-List"></link><style>
<!--
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:Zawgyi-One;
panose-1:2 11 6 4 3 5 4 4 2 4;
mso-font-charset:0;
mso-generic-font-family:swiss;
mso-font-pitch:variable;
mso-font-signature:1627421319 -2147483648 8 0 66047 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-parent:"";
margin:0in;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:12.0pt;
font-family:"Times New Roman";
mso-fareast-font-family:"Times New Roman";}
@page Section1
{size:8.5in 11.0in;
margin:1.0in 1.25in 1.0in 1.25in;
mso-header-margin:.5in;
mso-footer-margin:.5in;
mso-paper-source:0;}
div.Section1
{page:Section1;}
-->
</style> </div><div class="MsoNormal"><div style="text-align: center;"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;">အိုးၾကီးၾကီးဘဲ။ မေလာက္မွာ မပူနဲ ့။</span>
<span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"> </span>
</div></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"></span></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"></span></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"></span></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"><o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"></span></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"></span></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"></span></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"><o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"></span></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"></span></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"></span></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"><o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: left;"></div><div class="MsoNormal" style="text-align: left;"></div><div class="MsoNormal" style="text-align: left;"><meta content="text/html; charset=utf-8" http-equiv="Content-Type"></meta><meta content="Word.Document" name="ProgId"></meta><meta content="Microsoft Word 11" name="Generator"></meta><meta content="Microsoft Word 11" name="Originator"></meta><link href="file:///C:%5CUsers%5CMEIMEI%7E1%5CAppData%5CLocal%5CTemp%5Cmsohtml1%5C01%5Cclip_filelist.xml" rel="File-List"></link><style>
<!--
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:Zawgyi-One;
panose-1:2 11 6 4 3 5 4 4 2 4;
mso-font-charset:0;
mso-generic-font-family:swiss;
mso-font-pitch:variable;
mso-font-signature:1627421319 -2147483648 8 0 66047 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-parent:"";
margin:0in;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:12.0pt;
font-family:"Times New Roman";
mso-fareast-font-family:"Times New Roman";}
@page Section1
{size:8.5in 11.0in;
margin:1.0in 1.25in 1.0in 1.25in;
mso-header-margin:.5in;
mso-footer-margin:.5in;
mso-paper-source:0;}
div.Section1
{page:Sect
</style><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;">ရာသီဥတုက ေတာ္ေတာ္ေလးပူေနတာေၾကာင့္ တစ္ခုခု လုပ္စားရေအာင္ ဆိုတာနဲ ့ ဒီေန ့ရံုးမွာ အားလံုးရဲ ့ သေဘာ တူညီခ်က္အရ မန္းေလးၾကာဇံခ်က္ ခ်က္စားၾကတယ္။ ထံုးစံအတိုင္းေပါ့။ အရမ္းစားေကာင္းတယ္။ ဘယ္လိုခ်က္လဲ မေမးနဲ ့ေနာ္။ သိဘူး။ </span></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"></span></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"></span></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"></span></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"></span></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"></span></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"><o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal"></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;">ရာသီဥတုကပူတယ္။ မန္းေလးၾကာဇံခ်က္ကလဲ ပူတယ္။ စားရတာ ေခြ်းေတြကို ရြဲလို ့။</span>
<span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"> </span>
<span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"> </span>
<span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"></span>
<span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"></span>
<span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"><o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;">
လက္စၾကီးတယ္ဘဲ ေျပာရမလား။ မေလာက္ငွမွာ အရမ္းေၾကာက္တာေၾကာင့္ အိုးၾကီးၾကီးနဲ ့ ၂လံုးေတာင္း ခ်က္ထားတယ္။ အခ်ိန္တန္ေတာ့လဲ ကုန္သြားတာဘဲေလ။<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal"></div> <span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"><o:p>
</o:p></span>
<div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"><o:p></o:p></span></div>ေက်ာပိုးအိတ္http://www.blogger.com/profile/08188405011119274859noreply@blogger.com7tag:blogger.com,1999:blog-4123719220698831272.post-79789248850711815022010-03-09T19:58:00.002+06:302010-03-09T20:02:14.005+06:30ဒီေန ့ စားခဲ့တယ္<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhw7GP7TNVJ2qALECo-p4sDF6PJdTblnzZpTLUeJ8vU40lb4s7Bbqs2ujO7BauGJODuKLu-pPJ4_vaOJet2_Kr_AfWvavD0QRkY6J0xl5DtxNy9KfkIeKc_28tUTUYFRbtmiTABDjnxMe4/s1600-h/SDC16105.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhw7GP7TNVJ2qALECo-p4sDF6PJdTblnzZpTLUeJ8vU40lb4s7Bbqs2ujO7BauGJODuKLu-pPJ4_vaOJet2_Kr_AfWvavD0QRkY6J0xl5DtxNy9KfkIeKc_28tUTUYFRbtmiTABDjnxMe4/s320/SDC16105.JPG" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgWzWXtF-OmodRIDz0dO_iv6RipNobFtd8741SlyHoFkq1olp6tl5oeoDFdB8K4kQAl1SPSgJlHU3Ooej1VGt4lMvnJdLOdNdr8SXgwhZ0kUHK5gueWObLV2EtLaxsDIjEu8Kb-MT1ELzA/s1600-h/SDC16104.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgWzWXtF-OmodRIDz0dO_iv6RipNobFtd8741SlyHoFkq1olp6tl5oeoDFdB8K4kQAl1SPSgJlHU3Ooej1VGt4lMvnJdLOdNdr8SXgwhZ0kUHK5gueWObLV2EtLaxsDIjEu8Kb-MT1ELzA/s320/SDC16104.JPG" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgVQIaQgmV6LBjOclg3tCRM6P-ZNM5lrZLcnDBxrnAGo_RECB7w3rC3T6c0gTSlyEtsQD2Uc0f6Df-ly9lRD6vgctTo9-8CQs5-NOpYWKH8uHk-GanYcKc5NFf7PkCm-MaOFXg91Ny_j1A/s1600-h/SDC16103.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgVQIaQgmV6LBjOclg3tCRM6P-ZNM5lrZLcnDBxrnAGo_RECB7w3rC3T6c0gTSlyEtsQD2Uc0f6Df-ly9lRD6vgctTo9-8CQs5-NOpYWKH8uHk-GanYcKc5NFf7PkCm-MaOFXg91Ny_j1A/s320/SDC16103.JPG" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi08N_9BE_YXZowVIwX_3_rb9_29tA_cxxOx3n1FFNcPmDSHBPdZrcIx5LST4gqrbMaYMuKrnBT0nHa6bunBTW-DxNFVvuVNHkSgDDrjHMM3Y-IQp7bB-w8MxNr130vpenmUkXIHbbYKag/s1600-h/SDC16102.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><meta content="text/html; charset=utf-8" http-equiv="Content-Type"></meta><meta content="Word.Document" name="ProgId"></meta><meta content="Microsoft Word 11" name="Generator"></meta><meta content="Microsoft Word 11" name="Originator"></meta><link href="file:///C:%5CUsers%5CMEIMEI%7E1%5CAppData%5CLocal%5CTemp%5Cmsohtml1%5C01%5Cclip_filelist.xml" rel="File-List"></link><style>
<!--
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:Zawgyi-One;
panose-1:2 11 6 4 3 5 4 4 2 4;
mso-font-charset:0;
mso-generic-font-family:swiss;
mso-font-pitch:variable;
mso-font-signature:1627421319 -2147483648 8 0 66047 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-parent:"";
margin:0in;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:12.0pt;
font-family:"Times New Roman";
mso-fareast-font-family:"Times New Roman";}
@page Section1
{size:8.5in 11.0in;
margin:1.0in 1.25in 1.0in 1.25in;
mso-header-margin:.5in;
mso-footer-margin:.5in;
mso-paper-source:0;}
div.Section1
{page:Section1;}
-->
</style></a></div><div class="MsoNormal"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi08N_9BE_YXZowVIwX_3_rb9_29tA_cxxOx3n1FFNcPmDSHBPdZrcIx5LST4gqrbMaYMuKrnBT0nHa6bunBTW-DxNFVvuVNHkSgDDrjHMM3Y-IQp7bB-w8MxNr130vpenmUkXIHbbYKag/s1600-h/SDC16102.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi08N_9BE_YXZowVIwX_3_rb9_29tA_cxxOx3n1FFNcPmDSHBPdZrcIx5LST4gqrbMaYMuKrnBT0nHa6bunBTW-DxNFVvuVNHkSgDDrjHMM3Y-IQp7bB-w8MxNr130vpenmUkXIHbbYKag/s320/SDC16102.JPG" /></a></div><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi08N_9BE_YXZowVIwX_3_rb9_29tA_cxxOx3n1FFNcPmDSHBPdZrcIx5LST4gqrbMaYMuKrnBT0nHa6bunBTW-DxNFVvuVNHkSgDDrjHMM3Y-IQp7bB-w8MxNr130vpenmUkXIHbbYKag/s1600-h/SDC16102.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><br />
</a></div><br />
<div class="MsoNormal"><br />
</div><div class="MsoNormal"><br />
</div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;">ဒီေန ့ ထမင္းအရမ္းစားေကာင္းတယ္။ စားေကာင္းတယ္ဆိုတာကလဲ ကြ်န္မခ်က္တာ မဟုတ္လို ့ေလ။ သူမ်ားေတြဘာခ်က္ေကြ်းေကြ်း အရမ္းစားေကာင္းတယ္။ ျပီးေတာ့ မစားရတာၾကာျပီျဖစ္တဲ့ ၾကက္သားနဲ ့ ဗူးသီး ကာလသားခ်က္ေလးေၾကာင့္ ထမင္းပိုျမိန္သြားတယ္။</span></div><div class="MsoNormal"><br />
</div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"></span></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"></span></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"></span></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"><o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal"><br />
</div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;">တကယ္ေျပာတာ။<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;">မယံုရင္ လက္ေဆးျပီး ထမင္း၀င္စားသြားၾကည့္လိုက္ေနာ္။ လွ်ာလည္သြားမယ္။ ၾကည့္ရံုနဲ ့တင္ သိသာတယ္။<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;">အဟတ္။</span></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"></span></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"></span></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"></span></div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;"><o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal"><br />
</div><div class="MsoNormal"><br />
</div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;">ၾကက္သားဗူးသီး ကာလသားခ်က္<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal"><br />
</div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;">ၾကက္သားေၾကာ္<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal"><br />
</div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;">ငါးသလဲထိုးဟင္း ( ဒီငါးသားေပါက္ေလးေတြက တစ္ခါတစ္ရံမွ ရတတ္တယ္)<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal"><br />
</div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;">တို ့စရာ မုန္ ့ညွင္း နဲ ့သခြားသီး။</span></div>ေက်ာပိုးအိတ္http://www.blogger.com/profile/08188405011119274859noreply@blogger.com7tag:blogger.com,1999:blog-4123719220698831272.post-42319236340010730002010-03-05T17:40:00.002+06:302010-03-05T17:40:38.868+06:30ျပစ္မွားမိတဲ့စိတ္ဒီေန ့ အဂၤလန္ကေန ျပန္လာမယ့္ သူငယ္ခ်င္းတစ္ေယာက္ကို ေလဆိပ္မွာ သြားၾကိဳခဲ့ပါတယ္။ မေတြ ့ရတာလဲ ေတာ္ေတာ္ၾကာေနတာေၾကာင့္ ရွိေနတဲ့ အလုပ္ေတြကို ပစ္ထားခဲ့ျပီး ေလဆိပ္ကို ေရာက္ေအာင္သြားခဲ့ပါတယ္။ သူငယ္ခ်င္းကို ကားေပၚေခၚတင္လာျပီး ေရာက္တတ္ရာရာေတြ ေျပာၾကနဲ ့ ေပ်ာ္စရာေကာင္းလြန္းလွပါတယ္။<br />
<br />
သူငယ္ခ်င္းနဲ ့ အခ်ိန္ေတာ္ေတာ္ၾကာၾကာ စကားေျပာျပီး ျပန္မယ္ဆိုေတာ့ သူငယ္ခ်င္းက အဂၤလန္ျပန္ လက္ေဆာင္ဆိုျပီး ေခ်ာကလက္ ၂ဗူး လက္ေဆာင္ေပးခဲ့တယ္။ တကယ္ေတာ့ သူမ ေခ်ာကလက္မၾကိဳက္ပါဘူး။ လူေတာ္ေတာ္မ်ားမ်ားက ေခ်ာကလက္ကို ၾကိဳက္ေပမယ့္ သူမကေတာ့ အားလံုးနဲ ့ ဆန္ ့က်င္စြာ ေခ်ာကလက္ မၾကိဳက္ပါဘူး။ ဒါေပမယ့္ သူငယ္ခ်င္းရဲ ့လက္ေဆာင္ ျဖစ္ေနတာေၾကာင့္ အားနာျပီး ယူခဲ့ရတယ္။<br />
<br />
ကားေပၚေရာက္ေတာ့ သူမအရင္ဆံုးေတြးေနမိတာ ဒီေခ်ာကလက္ ကိစၥ။ ေခ်ာကလက္ဗူးက အၾကီးၾကီးဘဲ။ ျပီးေတာ့ ၂ဗူးေတာင္မွဆိုေတာ့ ဘယ္သူ ့ကိုျပန္ေပးရမလဲ စဥ္းစားေနခဲ့မိတယ္။ ေနာက္ထပ္ သူငယ္ခ်င္းရဲ ့ ကေလးေလးက ေခ်ာကလက္ အရမ္းၾကိဳက္တာ သူမျပန္စဥ္းစားမိသြားျပီး အဲဒီကေလးေလးကိုဘဲ အခုလက္ေဆာင္ ရလာတဲ့ ေခ်ာကလက္ေလးကို ေပးေတာ့မယ္လို ့ စိတ္ေပါ့ပါးစြာ ဆံုးျဖတ္လိုက္တယ္။<br />
<br />
သူမကားကို ဂရုတစိုက္နဲ ့ေမာင္းလာခဲ့တယ္။ မီးပြိဳင့္တစ္ခုေရာက္ေတာ့ ကားလမ္းမေပၚမွာ ပန္းေတြလိုက္္ ေရာင္းေနတဲ့ ကေလးေလး၂ေယာက္ကို သူမေတြ ့ခဲ့တယ္။ ကားၾကိဳကားၾကားထဲမွာ ပန္းလိုက္ေရာင္းတာ တကယ္ေတာ့ အႏၱရာယ္ အရမ္းမ်ားလွပါတယ္။ ဒါေပမယ့္ သူတို ့ကေတာ့ အႏၱရာယ္ဆိုတာကို ေမ့ထားျပီး ၀မ္းစာေရးအတြက္ ကားေတြဆီကို လိုက္ျပီး ပန္းေတြေရာင္းေနၾကတယ္။<br />
<br />
သူမ ပန္းေရာင္းတဲ့ ကေလးေလး၂ေယာက္ကို ၾကည့္ျပီး ျပန္စဥ္းစားမိတယ္။ သူမေဘးမွာ ပါေနတဲ့ ေခ်ာကလက္ဗူးၾကီး ၂ဗူးကို အဲဒီကေလးေတြကိုဘဲေပးလိုက္ေတာ့မယ္။ ပထမေပးမယ္လို ့စိတ္ကူးထားတဲ့ ကေလးေလးကေတာ့ မိဘေတြကခ်မ္းသာတယ္။ ဒီလိုတန္ဘိုးၾကီးတဲ့ ေခ်ာကလက္ကို ၀ယ္ေကြ်းဘို ့ မိဘေတြကလဲ တတ္ႏိုင္တယ္။ဒီကေလးေတြကေတာ့ ဒီလိုေခ်ာကလက္ကို သိပ္ျပီး စားဘူးမယ္မထင္တာေၾကာင့္ ရုတ္တရက္၀င္လာတဲ့ေစတနာနဲ ့ ကေလးေလးေတြကို လွမ္းေခၚျပီး ေခ်ာကလက္ဗူးကို ေပးလိုက္တယ္။<br />
<br />
ေခ်ာကလက္ဗူးလက္ခံရရွိတဲ့ ကေလးေလးေတြက အံ့ၾသတဲ့မ်က္ႏွာနဲ ့ သူမကို ၾကည့္ေနၾကတယ္။ ျပီးေတာ့ ေက်းဇူးတင္ပါတယ္လို ့ေတာင္ ျပန္မေျပာျဖစ္ဘဲ ေရာင္းမကုန္ေသးတဲ့ ပန္းေတြနဲ ့ ကေလးႏွစ္ေယာက္က သူမနဲ ့ ေ၀းရာကို ထြက္သြားၾကတယ္။<br />
<br />
ေနာက္ေတာ့ လမ္းမၾကံဳတာနဲ ့ သူမ ဒီမီးပြိဳင့္ဘက္ကို မျဖတ္ျဖစ္ေတာ့ပါဘူး။ ဒီေန ့ေတာ့ အလုပ္အတြက္ လုပ္စရာရွိတာေၾကာင့္ သူမ ဒီမီးပြိဳင့္ေလးကို ျပန္ေရာက္လာပါတယ္။ မီးပိြဳင့္မိေနတုန္း ဘာရယ္မဟုတ္ ေခ်ာကလက္ေပးဘူးတဲ့ ကေလးႏွစ္ေယာက္ကို ျပန္သတိရလာတယ္။ ကေလးႏွစ္ေယာက္ကေတာ့ ထံုးစံအတိုင္း ကားၾကိဳကားၾကားထဲမွာ ပန္းေတြေရာင္းေနတယ္။<br />
<br />
ေနာက္ေတာ့ သူတို ့ပန္းေရာင္းရာကေန သူမဆီေရာက္လာတယ္။ သူမက ပန္မ၀ယ္ခ်င္တာေၾကာင့္ မသိသလိုဘဲေနလိုက္တယ္။ ဒီမွာတင္ ပန္းေရာင္းတဲ့ ကေလးေလးက သူမရဲ ့ ကားမွန္ကို ေခါက္လာတယ္။ သူမကလဲ ပန္းမ၀ယ္ဘူးလို ့လက္ဟန္ေျခဟန္နဲ ့ဘဲ ျပလိုက္ေပမယ့္ ခ်ထားတဲ့ ကားမွန္ကိုေတာ့ မခ်ေပးခဲ့ဘူး။ ေနာက္ေတာ့ မီးပိြဳင့္စိမ္းသြားတာနဲ ့ သူမကားေမာင္းလာခဲ့တယ္။ ကားေမာင္းေနရင္း ေနာက္ၾကည့္မွန္ကေန ၾကည့္လိုက္ေတာ့ သူမကားကို မ်က္စိတစ္ဆံုးလိုက္ၾကည့္ေနတဲ့ ကေလးေလးေတြကို ေတြ ့လိုက္ရတယ္။<br />
<br />
ဒီလိုနဲ ့ မီးပိြဳင့္ကို ျဖတ္ရတိုင္း ပန္းေရာင္းတဲ့ ကေလးေလးေတြက သူမဆီလာျပီး မွန္တံခါးေခါက္တယ္။ ေခ်ာကလက္ေပးထားတာ မမွတ္မိဘဲ ငါ့ကို ပန္းလာေရာင္းတယ္ဆိုျပီး စိတ္လဲေတာ္ေတာ္တိုလာမိတယ္။ စိတ္တိုတာနဲ ့တျပိဳင္နက္ ကားမွန္ကိုခ်ျပီး ပန္းမ၀ယ္ဘူးလို ့ေျပာေနတာ နားမလည္ဘူးလားလို ့ ခပ္ဆပ္ဆပ္ေလး ျပန္ေျပာလိုက္တယ္။<br />
<br />
ဒီမွာတင္ ကေလးေလးႏွစ္ေယာက္က သူမ မထင္မွတ္တဲ့ အျပဳမႈကို လုပ္လိုက္တာေၾကာင့္ သူမေတာ္ေတာ္ အံ့ၾသသြားတယ္။ ကေလးေလးေတြကေျပာပါတယ္။ ကြ်န္ေတာ္တို ့ပန္းေရာင္းဘို ့လာတာ မဟုတ္ပါဘူးတဲ့။ ကြ်န္ေတာ္တို ့ကို ေခ်ာကလက္ေပးခဲ့တုန္းက ေပ်ာ္လြန္းလို ့ ေက်းဇူးတင္ စကားေတာင္ မေျပာခဲ့မိဘူး။ အိမ္မွာက်န္ခဲ့တဲ့ အငယ္ေလးေတြကို ေခ်ာကလက္ေကြ်းခ်င္လြန္းလို ့ အျမန္ျပန္သြားခဲ့တာ။ ေခ်ာကလက္စားတိုင္းလဲ အန္တီကို သတိရပါတယ္။ ကြ်န္ေတာ္တို ့ဘ၀မွာ အဲဒီေလာက္ေကာင္းတဲ့ ေခ်ာကလက္ တစ္ခါမွမစားဘူးပါဘူး။ ဒီေတာ့ ကြ်န္ေတာ္တို ့ကို ေခ်ာကလက္ေပးခဲ့တဲ့ အန္တီကို ေန ့တိုင္း ေစာင့္ခဲ့တယ္။ ေက်းဇူးတင္စကားလဲေျပာခ်င္တယ္။ ျပီးေတာ့ ကြ်န္ေတာ္တို ့ကုိယ္တိုင္ လုပ္ထားတဲ့ ဒီပန္းေလးေတြကို လက္ေဆာင္ အျဖစ္ ျပန္ေပးခ်င္လြန္းလို ့ မွန္ေခါက္မိတာပါတဲ့။<br />
<br />
အဲဒီကေလးစကားကိုၾကားျပီး သူမေတာ္ေတာ္စိတ္မေကာင္းျဖစ္သြားခဲ့တယ္။ ကေလးေလးေတြအေပၚမွာ အထင္မွားခဲ့မိတာလဲ ေတာ္ေတာ္ ေနာင္တရသြားခဲ့တယ္။ ေနာက္ေတာ့ ကေလးေလးေတြ ကမ္းေပးတဲ့ စံပယ္ပန္း ၅ကုံးကိုယူျပီး သူမ အဲဒီမီးပိြဳင့္ကေန ထြက္လာခဲ့မိတယ္။<br />
<br />
အိမ္ျပန္ေရာက္ေတာ့ ကေလးေတြေပးတဲ့ စံပယ္ပန္းကို ဘုရားမွာျပန္လွဴခဲ့မိတယ္။ ကေလးေတြကိုလဲ စိတ္မေကာင္းျဖစ္ခဲ့ရတယ္။<br />
<br />
<br />
<br />
ကြ်န္မတို ့ရဲ ့လူ ့စိတ္ဆိုကလဲ ခက္သားဘဲေနာ္။ အျပင္ပန္းၾကည့္ျပီး ထင္ေယာင္ထင္မွား မွတ္ၾကတယ္။<br />
<br />
မရွိတဲ့သူမ်ား ကိုယ့္ဆီလာျပီဆို ေခ်းငွားေတာ့မယ္ထင္ေနၾကတယ္။<br />
<br />
မလွတဲ့သူဆို စုန္းကေ၀နဲ ့ ခိုင္းႏိႈင္းတတ္ၾကတယ္။<br />
<br />
လူတစ္ေယာက္ အ၀တ္အစား ၀တ္တာ စုတ္ျပတ္ေနတယ္ဆို လမ္းမွာေတြ ့ရင္ေတာင္ မေခၚခ်င္ၾကဘူး။<br />
လူတစ္ေယာက္ရဲ ့အ၀တ္အစားကိုၾကည့္ျပီး အဲဒီ လူရဲ ့အတြင္းစိတ္ကို ဘယ္သူမွ မဖတ္ႏိုင္ပါဘူး။<br />
<br />
အာက်ယ္အာက်ယ္ေျပာတတ္တိုင္း ရိုင္းတယ္လို ့ထင္မိၾကတယ္။<br />
ဒါေပမယ့္ အဲဒီလိုေျပာတတ္တဲ့ လူေတြရဲ ့အတြင္းစိတ္ေတြကို ကြ်န္မတို ့မဖတ္ႏိုင္ခဲ့ပါဘူး။<br />
<br />
ေျပာင္ေခ်ာ္ေခ်ာ္ေျပာတတ္တဲ့ သူေတြကို ကြ်န္မတို ့စိတ္ထဲမွာ ဘာကိုမွ အေလးအနက္ မထားတဲ့ သူတစ္ေယာက္လို ့ <br />
ကြ်န္မတို ့ထင္မိၾကတယ္။<br />
ဒါေပမယ့္ အဲဒီလို ေျပာင္ေခ်ာ္ေခ်ာ္ေနတတ္တဲ့သူေတြရဲ အတြင္း့စိတ္ကို ကြ်န္မတို ့ မဖတ္ႏိုင္ခဲ့ဘူး။<br />
<br />
ဒီေတာ့ ကြ်န္မတို ့ေတြဟာ လူတိုင္းရဲ ့စိတ္ကို ဖတ္ႏိုင္ဘို ့ အမ်ာၾကီးၾကိဳးစားရဦးမွာပါ။<br />
<br />
ဖတ္ဘူးတဲ့ အင္တာနက္စာမ်က္ႏွာကတဆင့္ ဘာသာျပန္ တင္ေပးထားတာပါ။<br />
ကြ်န္မဘာသာျပန္တာ ညံ့ေကာင္းညံ့ေနပါမယ္။ ဆီေလွ်ာ္ေအာင္ ျပန္ဆိုထားပါတယ္ရွင္။ေက်ာပိုးအိတ္http://www.blogger.com/profile/08188405011119274859noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-4123719220698831272.post-44219448937946683262010-02-08T07:37:00.000+06:302010-02-08T07:37:28.604+06:30ေနာက္ဘ၀အတြက္ ဆုေတာင္းၾကမယ္မေန ့က ျမန္မာျပည္က ေမာင္ေလးတစ္ေယာက္နဲ ့ စကားေတြ အမ်ားၾကီး ေျပာျဖစ္တယ္။ ေရာက္တတ္ရာရာေတြ ေျပာလိုက္ ရယ္လိုက္နဲ ့။ စကားေကာင္းေနတုန္း အဲဒီေမာင္ေလးက ရုတ္တရက္ မမသိလား သားသူငယ္ခ်င္းရဲ ့ ဂ်ီေတာ့မွာေလ မက္ေဆ့တင္ထားတယ္။ ဂ်ီေတာ့မွာ မက္ေဆ့တင္ထားတာ ဘာမ်ားထူးဆန္းလို ့လဲသားရယ္ဆိုေတာ့ ဟုတ္ေတာ့ဟုတ္တယ္။ မထူးဆန္းပါဘူး။ဒါေပမယ့္ အေတြးေကာင္း ေလးျဖစ္ေနလို ့တဲ့။<br />
<br />
ကဲေျပာပါဦး။ ဘယ္ေလာက္ေတာင္ အေတြးေကာင္းေနလို ့လဲဆိုေတာ့ သူ ့သူငယ္ခ်င္းတင္ထားတာက<br />
<br />
ေနာက္ဘ၀<br />
ကိုရီးယားမွာ လူျဖစ္ခြင့္ရခဲ့ရင္ ရုပ္ရွင္မင္းသား<br />
အဂၤလန္မွာ လူျဖစ္ခြင့္ရခဲ့ရင္ ေဘာလံုးသမား<br />
ျမန္မာႏိုင္ငံမွာ လူျဖစ္ခြင့္ရခဲ့ရင္ လူၾကီးသား<br />
<br />
ျဖစ္ရပါေစတဲ့။<br />
<br />
ဘာရယ္မဟုတ္ဘူး။ျပံဳးမိပါတယ္။ ကြ်န္မအိမ္ကိုစာလာဖတ္တဲ့သူေတြကေရာ ေနာက္ဘ၀အတြက္ ဘာေတြမ်ား ဆုေတာင္းထားလဲ။ ဆုေတာင္းထားတာရွိရင္ ေျပာျပပါလား။ေက်ာပိုးအိတ္http://www.blogger.com/profile/08188405011119274859noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-4123719220698831272.post-14623756468272069662010-02-06T09:36:00.001+06:302010-02-06T09:38:04.190+06:30ကြ်န္မႏွင့္ ေဖေဖာ္၀ါရီ မွတ္တမ္းေဖေဖာ္၀ါရီလ ေရာက္လာျပီဆိုေတာ့ ေနရာတိုင္းမွာ ဗယ္လင္တိုင္းေဒးအတြက္ အမွတ္တရ ေတြျပင္ဆင္ေန ၾကပါတယ္။ အဲဒီိေန ့မွာ ခ်စ္သူကိုအေျဖေပးမယ္္။ အဲဒီေန ့မွာ ဘာေတြ၀တ္မယ္။ ဘယ္ကိုသြား မယ္။ ဘာလုပ္မယ္ ညာလုပ္မယ္နဲ ့ ဒီ အသံေတြဟာ ကြ်န္မတို ့ပတ္၀န္းက်င္မွာ မၾကားခ်င္မွ အဆံုးျဖစ္ေနတယ္။<br />
<br />
တကယ္ေတာ့ ဗယ္လင္တိုင္းေဒးဆိုတာက ျမန္မာေလာကမွာ ေပၚလာတာ သိပ္မၾကာေသးပါဘူး။ ျမန္မာ့ရိုးရာယဥ္ေက်းမႈလဲ မဟုတ္ဘူး။ ျမန္မာေတြေခတ္မွီလာတာ၊ကမၻာနဲ ့ ရင္ေဘာင္တန္း လာတာ ၀မ္းသာစရာပါ။ <br />
<br />
ဂေရဂိုရီယံ ကမၻာသံုး ေနျပကၡဒိန္ရဲ ့<br />
၄၅ ရက္ေျမာက္ေန႔ <br />
<br />
'ကေလာဒီယပ္စ္' ဆိုတဲ့<br />
သေဘာမႀကီးျမတ္တဲ့ ပေဒသရာဇ္<br />
<br />
ဧကရာဇ္ဘုရင္ယုတ္ရဲ ့့အမိန္႔ကို လစ္လ်ဴေသြဖည္ၿပီး<br />
ခ်စ္သူေတြကို တိတ္တဆိတ္ လက္ထပ္ေပးတဲ့<br />
<br />
တာနီၿမိဳ႕က စိန္ ့ဗယ္လင္တိုင္းဆိုတဲ့ေတာ္စင္ပုဂၢိဳလ္ႀကီး<br />
ေရာမမွာ ႏိွပ္စက္ၿပီးေခါင္းျဖတ္ခံရတဲ့ေန႔ပါ <br />
<br />
သူတို႔ဟာသူတို႔ဂုဏ္ျပဳရင္ျပဳပါေစ။<br />
ကြ်န္မတို ့နဲ ့ အေ၀းၾကီးပါ။<br />
<br />
ဒီဗယ္လင္တိုင္းေဒးအတြက္ ၾကိဳတင္ရင္ခုန္ေနရတယ္။ ကဒ္လွလွေလးေတြ၊ ႏွင္းဆီပန္းလွလွေလးေတြ၊ ေခ်ာကလက္ေတြ စတာေတြ ခ်စ္တဲ့သူေတြကို ေပးၾကတယ္။ အဲဒီေန ့ဆို လူငယ္ေတြက အုတ္အုတ္က်က္က်က္၊ လူလည္ေတြက ရႈပ္ရႈပ္ ယွက္ယွက္၊ လူလတ္ေတြက ကသုတ္ကယက္၊လူတတ္ေတြက ဘရုတ္ဘယက္နဲ ့ ေသခ်ာ နားမလည္ေသးတဲ့၊ ဒါမွမဟုတ္ ၾကားဘူးနား၀ျဖစ္ေနတဲ့၊ဒါမွမဟုတ္ ေခတ္မွီခ်င္ေယာင္ေဆာင္ေနတဲ့၊ ဒါမွမဟုတ္ သူမ်ားေတြက ဗယ္လင္တိုင္းလို ့ လိုက္တိုင္း ေနၾကတဲ့ လူအခ်ိဳ ့က ဗယ္လင္တိုင္းေဒးကို ၾကိဳဆိုေနၾကတယ္။<br />
<br />
ကြ်န္မတို ့ေလးနက္စြာ ျပန္စဥ္းစားၾကမယ္။ ဒီဗယ္လင္တိုင္းေဒးမတိုင္ခင္ ကပ္ရက္ေန ့စြဲကဘာလဲ။ ေဖေဖာ္၀ါရီ ၁၃ရက္ေန ့ပါ။ သခ်ာၤသေဘာအရ ၁၃ ျပီးမွ ၁၄ လာတာ။ သမိုင္းအရဆိုရင္လဲ ျမန္မာမွန္ရင္ ဗိုလ္ခ်ဳပ္ေအာင္ဆန္းက အရင္လာသင့္တယ္ ထင္ပါတယ္။<br />
<br />
လြန္ခဲ့ေသာ ၉၄ႏွစ္အခ်ိန္တုန္းက ေဆာင္းအကုန္ေႏြအကူး ေအးျမတဲ့ ေလေတြတိုက္ေနတဲ့ စေနေန ့မနက္ ေစာေစာပိုင္းမွာ ျမန္မာႏိုင္ငံအထက္ပိုင္း မေကြးခရိုင္၊ နတ္ေမာက္ျမိဳ ့မွာ ထိန္လင္းဆိုတဲ့ ကေလးေလး တစ္ေယာက္ကို ေမြးဖြားလာခဲ့တယ္။ အဲဒီထိန္လင္းဆိုတဲ့ကေလးေလးက အသက္ၾကီးလာေတာ့ စာေပကို ခ်စ္တယ္။ အမွန္တရားကိုခ်စ္တယ္။ ခ်စ္သူကိုခ်စ္တယ္။ ရင္ေသြးေတြကိုခ်စ္တယ္။အဲဒါေတြအားလံုးထက္ သူေနတဲ့တိုင္းျပည္ကို ပိုခ်စ္တယ္။ <br />
<br />
ေယာက်္ားေကာင္းတို႔ရဲ ့သတၲိ၊ေယာက်္ားေကာင္းတို႔ရဲ ့သမာဓိ၊ ေယာက်္ားေကာင္းတို႔ရဲ ့ သီလ၊ေယာက်္ားေကာင္းတို႔ရဲ ့စာဂ၊ ေယာက်္ားေကာင္းတို႔ရဲ့ သိကၡာ၊ ေယာက်္ား ေကာင္းတို႔ရဲ ့ ပညာ၊ေယာက်္ားေကာင္းတို႔ရဲ ့သစၥာ၊သူ႔မွာ အားလံုးျပည့္စံုေနတယ္။ <br />
<br />
တိုင္းျပည္ လြတ္လပ္ ေရးရေအာင္ ေန ့မအား ညမနား အလုပ္ေတြလုပ္ခဲ့တယ္။ ဗိုလ္ခ်ဳပ္ ဘာေတြလုပ္သြားလဲ။ ဘာေတြေကာင္းခဲ့လဲ။ ေနာက္ဆံုးခ်ိန္ထိ တိုင္းျပည္ကို ဘယ္လိုေပးဆပ္သြားလဲဆိုတာ ျမန္မာမွန္ရင္ အားလံုးသိပါတယ္။<br />
<br />
ေယာက်ာၤးေကာင္းတစ္ေယာက္၊ဖခင္ေကာင္းတစ္ေယာက္၊အေၾကြေစာခဲ့တဲ့ ၾကယ္တစ္ပြင့္ ျဖစ္ခဲ့တဲ့ ျမန္မာႏိုင္ငံရဲ ့ လြတ္လပ္ေရး ဖခင္ၾကီး၊ မ်ိဳးခ်စ္အာဇာနည္ သူရဲေကာင္းတစ္ေယာက္ရဲ ့ ေမြးေန ့ကို ေမ့ေနတာ အရမ္းရင္နာစရာ ေကာင္းပါတယ္။<br />
<br />
ငယ္ငယ္တုန္းက စာထဲမွာ သင္ခဲ့ရတဲ့ အခုခ်ိန္ထိ မွတ္မိေနေသးတဲ့ ကဗ်ာေလးကို ျပန္တင္ေပးလိုက္ပါတယ္။<br />
ေဖေဖၚဝါရီဆယ့္သံုးမွာဗိုလ္ခ်ဳပ္ေမြးေန႔ပါ။<br />
တေထာင့္ကိုးရာတဆယ့္ငါး၊ေရွ ့ေနဦးဖာ သား။<br />
ဇာတိနတ္ေမာက္ မေကြးခရိုင္၊သိၾကမ်ားခုတိုင္။<br />
ႀကံ႕ႀကံ႕ခိုင္တဲ့ဇာနည္ဖြား၊မိခင္ေဒၚစု သား <br />
<br />
<br />
အခုေတာ့<br />
ကိုယ္နဲ႔ ဘာမွမဆိုင္တဲ့အီတလီက သူေတာ္စင္ကိုသူတို႔ဟာသူတို႔ ဂုဏ္ျပဳၾကရာကျဖစ္လာတဲ့ 'ဗယ္လင္တိုင္းေန႔' ဆိုတာထက္ <br />
<br />
အဲဒီေန႔မတိုင္ခင္ တစ္ေန႔ဟာ (ေဖေဖာ္၀ါရီ ၁၃ရက္ေန ့ဟာ) ကြ်န္မတို ့ေတြအတြက္ ပိုၿပီး ေလးနက္ျပန္႔က်ယ္တဲ့ အဓိပၸာယ္ရိွေနတဲ့ ေန ့ေလးတစ္ေန ့ပါ။<br />
<br />
ေလာကမွာ အေရးအၾကီးဆုံးက အေရးမၾကီးတာေတြကုိအေရးတၾကီးမလုပ္မိေစဖုိ႔ပါ။<br />
<br />
ကြ်န္မ ႏိုင္ငံေရး လံုး၀မလုပ္ပါ။ ႏိုင္ငံေရးအေၾကာင္းလဲ စိတ္၀င္စားတဲ့အထဲမွာ မပါဘူးလို ့ေျပာလို ့ရတဲ့ ရုံးနဲ ့အိမ္ ၊ အိမ္နဲ ့ရံုး အခ်ိန္ကုန္ေနတတ္တဲ့ ရုန္းကန္ေနရတဲ့ သာမန္ မိန္းမတစ္ေယာက္ပါ။ ဒီပို ့စ္က ၾကံဳတိုင္းရြာလို ့ေခၚတဲ့ ဆိုက္တစ္ခုမွာ ေမာင္ေလးတစ္ေယာက္တင္ထားတဲ့ ကဗ်ာေလးကို ကြ်န္မကေန ျပန္ျပီး အက်ယ္ခ်ဲ ့ထားတာပါ။<br />
<br />
တစ္ေယာက္နဲ ့တစ္ေယာက္ အျမင္ခ်င္းလဲတူမွာ မဟုတ္ပါဘူး။ ဒီပို ့စ္နဲ ့ပတ္သက္ျပီး ကိုယ္ထင္တာ ကိုယ္ေရးထားတာပါ။ ဘေလာ့ဂါတစ္ေယာက္ေျပာဘူးတဲ့စကားအတိုင္း လြတ္လပ္စြာ ကြဲလြဲခြင့္ရွိပါတယ္။ေက်ာပိုးအိတ္http://www.blogger.com/profile/08188405011119274859noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-4123719220698831272.post-67770242474647900972010-02-03T17:16:00.000+06:302010-02-03T17:16:41.988+06:30မနက္စာ တိုရွည္စားမယ္<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi9pK6_KWKzzAXd6Ve4TYxxTltfEZmn938WrAKQA2DRMfxW_a958YlBT-aeHZoAG1dvfIkakBnU6a-KAJMDlZS_6-m3dYbevU7E0TQiIwE-HGDdtZjkjxCXIl2GLXGa0bcc7wxJKRZecMo/s1600-h/SDC15702.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi9pK6_KWKzzAXd6Ve4TYxxTltfEZmn938WrAKQA2DRMfxW_a958YlBT-aeHZoAG1dvfIkakBnU6a-KAJMDlZS_6-m3dYbevU7E0TQiIwE-HGDdtZjkjxCXIl2GLXGa0bcc7wxJKRZecMo/s320/SDC15702.JPG" width="240" /></a></div><meta content="text/html; charset=utf-8" http-equiv="Content-Type"></meta><meta content="Word.Document" name="ProgId"></meta><meta content="Microsoft Word 11" name="Generator"></meta><meta content="Microsoft Word 11" name="Originator"></meta><link href="file:///C:%5CUsers%5CMEIMEI%7E1%5CAppData%5CLocal%5CTemp%5Cmsohtml1%5C01%5Cclip_filelist.xml" rel="File-List"></link><style>
<!--
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:Zawgyi-One;
panose-1:2 11 6 4 3 5 4 4 2 4;
mso-font-charset:0;
mso-generic-font-family:swiss;
mso-font-pitch:variable;
mso-font-signature:1627421319 -2147483648 8 0 66047 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-parent:"";
margin:0in;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:12.0pt;
font-family:"Times New Roman";
mso-fareast-font-family:"Times New Roman";}
@page Section1
{size:8.5in 11.0in;
margin:1.0in 1.25in 1.0in 1.25in;
mso-header-margin:.5in;
mso-footer-margin:.5in;
mso-paper-source:0;}
div.Section1
{page:Section1;}
-->
</style> <br />
<div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;">မနက္ အိပ္ယာႏိုးတာနဲ ့ ဘာစားရမွန္းမသိဘူး။ အိပ္ယာထက္မွာ ေတြးရင္း လွိမ့္ရင္း စဥ္းစားရင္းနဲ ့ ေနာက္ဆံုးေတာ့ ေစ်းနားမွာ တိုရွည္ သြား၀ယ္စားမယ္ဆိုျပီး ထလိုက္တယ္။ <o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal"><br />
</div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;">ကြ်န္မရဲ ့မနက္စာက သီးသန္ ့ရယ္လို ့ေတာ့ မရွိဘူး။ မနက္ဆို ဘာစားရမွ ညာစားရမွ မရွိဘူး။ ၾကံဳသလို စားလိုက္တာဘဲ။ ကြ်န္မက ကုလားအစားအစာၾကိဳက္ပါတယ္။ တရုတ္အစားအစာလဲ မေရွာင္ပါဘူး။ ျမန္မာအစား အစာဆိုလဲ လာထား စားမွာဘဲ။<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal"><br />
</div><div class="MsoNormal"><span style="font-family: Zawgyi-One; font-size: 10pt;">ခုေတာ့ အိမ္လာလည္တဲ့သူေတြကို တိုရွည္နဲ ့ဘဲ ဧည့္ခံလိုက္ပါတယ္။<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal"><br />
</div>ေက်ာပိုးအိတ္http://www.blogger.com/profile/08188405011119274859noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-4123719220698831272.post-3621118432148024152010-01-31T11:55:00.002+06:302010-01-31T11:55:03.798+06:30ေႏြလည္အိပ္မက္ ဂေယာက္ဂရက္ ;Pစားပြဲေပၚက ဖိတ္စာကို ၾကည့္ျပီး သြားရင္ေကာင္းမလား မသြားရင္ ေကာင္းမလား ေတာ္ေတာ္စဥ္းစားယူလိုက္ ရတယ္။ သူငယ္ခ်င္းအရင္းေခါက္ေခါက္ရဲ ့ ေမြးေန ့ဆိုေတာ့ သြားရမွာေပါ့။ အရမ္းလဲ ရင္းႏွီးေနေတာ့ ေမြးေန ့ လက္ေဆာင္ကလဲ သူမ်ားထက္ထူးမွ။ ဒီလိုနဲ ့ ေမြးေန ့လက္ေဆာင္ေပးဘို ့ ကုန္တိုက္တစ္ခြင္ျပဲျပဲစင္ ေအာင္ ေျခေညာင္းေလာက္ေအာင္ ရွာပံုေတာ္ဖြင့္လိုက္ရတယ္။ ေနာက္ေတာ့လဲ အရမ္းလွတဲ့ လက္ေဆာင္တစ္ခု၀ယ္္ ျဖစ္သြားတယ္။ <br />
<br />
ညေရာက္ေတာ့ ေမြးေန ့ပြဲကိုေရာက္သြားတယ္။ ျခံထဲမွာလဲ ေရာင္စံုမီးသီးေတြနဲ ့။ ဂုဏ္သေရရွိ အသိုင္းအ၀ိုင္း ဆိုေတာ့ လာတဲ့သူေတြကလဲ ထိပ္ထိပ္က်ဲေတြ။ ေနရာလြတ္ေတာင္မက်န္ေအာင္ လာတဲ့ဧည့္ပရိတ္သတ္ကလဲ မနည္းမေနာ။<br />
<br />
ေမြးေန ့ရွင္သူငယ္ခ်င္းေရာက္လာျပီး စားပြဲတစ္ခုစီေခၚသြားတယ္။ စားပြဲမွာေတာ့ အရင္ေရာက္ေနတဲ့ လူတစ္ေယာက္ေတာ့ရွိေနတယ္။ ေဘးတိုင္အေနအထားမို ့ သူ ့မ်က္ႏွာ သိပ္မျမင္ရဘူး။ ေနာက္ေတာ့ သူငယ္ခ်င္းမိတ္ဆက္ေပးလို ့ ရင္းႏွီးခဲ့ရတယ္။<br />
<br />
ဘုရားေရ အဲဒီေယာက္က်ာၤးက ေတာ္ေတာ္ေခ်ာတယ္။ ေယာက်ာၤးေလးကိုေခ်ာတယ္ေျပာရင္ အေျခာက္္ ျဖစ္ေနဦးမယ္။ ခန္ ့တယ္ ေယာက္က်ာၤးပီသတယ္ေပါ့။ စကားေျပာလဲ အရမ္းေကာင္းတယ္။ သူ ့ရဲ ့လႈပ္ရွားမႈ ့ ေတြအကုန္လံုးက ရင္သတ္ရႈေမာဖြယ္ရာ။<br />
<br />
ေမြးေန ့က်င္းပခ်ိန္တစ္ခ်ိန္လံုး ကြ်န္မကိုပ်င္းေနမွာစိုးလို ့ သူကအေဖာ္လုပ္ေပးတယ္။ ေနာက္ေတာ့ မထင္မွတ္ စြာနဲ ့ သူက ကြ်န္မလက္ကို လာကိုင္ပါေလေရာ။ ေနာက္ေတာ့ အဆင့္တိုးျပီး ကြ်န္မပါးကို အၾကင္နာေပးပါ ေလေရာ။ လူက ေလထဲကိုေျမာက္တတ္သြားတယ္။အဲဒီအခ်ိန္မွာ ေနာက္ထပ္ ကြ်န္မသူငယ္ခ်င္း တစ္ေယာက္ က ဘယ္ကေနဘယ္လို ေရာက္လာလဲမသိဘူး။ ဟယ္ေတာ့ မိန္းမ ကဲေနတယ္ေပါ့ေလလို ့ ေျပာျပီး ကြ်န္မကို တြန္းလိုက္တယ္။<br />
<br />
သူငယ္ခ်င္းတြန္းတဲ့အရွိန္နဲ ့ ကြ်န္မ ကုတင္ေအာက္ျပဳတ္က်သြားတယ္။ ေနာက္မွသိလိုက္တာ ကြ်န္မ အိပ္မက္ မက္ေနတာကိုး…..။ အဟီးးးးးးးးးးး ရွက္လိုက္တာေနာ္။ အိပ္မက္ထဲက ကိုယ္ေတာ္လဲ ဘယ္ေရာက္သြားမွန္း မသိဘူး။ အျပင္မွာသာဆို ရွက္စရာၾကီးေနာ္။ အခုေတာ့ ကြ်န္မတစ္ေယာက္ထဲ ျပံဳးရင္း ေရျပန္ေသာက္ရင္း ျပန္အိပ္ရင္းနဲ ့ ……………………ေက်ာပိုးအိတ္http://www.blogger.com/profile/08188405011119274859noreply@blogger.com6